Od chvíle, co se naše nová vláda rozjela ve své činnosti, není na ni pomalu suchá niť. Kdykoliv čtu zprávy, mám pocit, že každý jednotlivý člen má nějakou vážnou kauzu. A dělá to na mne dojem, že se nám všechno rozjíždí pod rukama. Nemám z toho dobrý pocit a myslím si, že ani spousta lidí, která to sleduje. A ruku v ruce s tím se dějí všelijaké jiné věci, nad kterými zůstává rozum stát. Hodně lidí si klade otázku, kam to vlastně všechno spěje a dospěje?
Nedůvěra mezi lidmi
Vnímám citlivě, jak mezi lidmi navzájem vzrůstá nedůvěra. Nedůvěra je vážná věc. Bez ní se nedá komunikovat, uzavírat dohody, smlouvy a sliby. Mluvíte s někým, nasloucháte někomu a už máte pocit, že ten, kdo s vámi hovoří, něco předstírá, zastírá anebo už je předem rozhodnutý, že to bude jinak. A je mnoho lidí, kteří se chovají svévolně, porušují své sliby, neustále mění návrhy, nakonec ani svému slovu nedostojí a druzí musí neustále mít v zásobě náhradní řešení, aby svou věc mohli vůbec dokončit.
Dohody a sliby se nedodržují
Už dlouhou dobu pozoruji a pociťuji, že se nedá nikomu a ničemu věřit. Dohodnete si s někým schůzku, připravíte se na jednání a on buď nepřijde anebo není na jednání připravený. Někdo slíbí, že bude postupovat podle dohodnutých pravidel a vzápětí zjistíte, že udělá úplně něco jiného, než jste předpokládali. Nutí vás to, abyste se chovali stejně, i když je to proti vaším zásadám a pokud své zásady nechcete porušit, pak odcházíte poraženi. Není už místo, kde by se nedělo něco, co člověka připravuje o klid, stabilitu a jistotu, že zítra nebude všechno zase jinak a bude muset změnit od základu svůj způsob života. Lidé se rozhodují podle svých možností a podle svého přesvědčení, že je to tak správné i za cenu, že se druhý může cítit být takovým rozhodnutím poškozen. Už například tím, že se ucházíte o práci a firma, kde jste byli na pohovoru vám slíbí, že se ozve. A vy čekáte, kolikrát zbytečně. Mezitím nevíte, zda se máte ucházet o další práci anebo čekat, jak se ona firma rozhodne. Je to takový problém dostát svému slibu a poslat e-mail - bohužel, máme vhodnějšího uchazeče?
Čekali jsme, že se zruší tarifní mzdy
Vláda slíbila, že zruší tarifní mzdy a že každý bude odměňován za kvalitu své práce. A to té kvality započítáváme i úroveň znalostí, přesnost a zásadovost, odpovědnost v řešení pracovních úkolů a problémů. Jenomže na takové postupy není mnoho lidí připraveno. Hlavně ne na tu odpovědnost. Zákony určují postupy, kterými se lidé musí ve své práci i ve vzájemné komunikaci nebo při komunikaci s úřady řídit. Ale neřídí, protože to od nich vyžaduje nejen pochopení, co se od nich žádá, ale také vynaložení vůle, aby tak činili. A pokud nemá vedoucí dost autority a peněz na mzdy a mnoho lidí navíc autority neuznává, protože podle nich oklešťují svobodný projev vůle, pak samozřejmě může jen tiše doufat, že se najdou slušní zaměstnanci, kteří práci udělají z vlastního přesvědčení i zásadavosti. Aniž jsou za to zvlášť odměňováni. A protože máme takovou kouzelnou praxi, že jsme k sobě navzájem nespravedliví a závistiví, tarifní mzdy udržují úroveň platů na jisté úrovni, s kterou nikdo jen tak nehne. Ovšem neudržují úroveň práce, která se snižuje nechutí něco dělat zadarmo. A jsme ve stále začarovaném kruhu, z kterého není cesta ven. A myslím si, že to lékařským bouřením nekončí.
Reformy a jejich prognóza
Doba si žádá reformy. Reforma zdravotnictví probíhá v naší zemi už mnoho let, ovšem s výsledkem, kterého jsme svědky v dnešních dnech. Ke kterému také přispěla rozporuplné aranžmá aktivity lékařů. Na to lidé jen tak nezapomenou a myslím, že lékařské povolání, které bylo v takové vážnosti, půjde z hrušky dolů. Což fatálně poznamená i zdraví lidí, důvěru a ochotu s lékaři spolupracovat, natož dodržovat přesně léčebný režim. Jenomže v takovém systému se lidé nevyznají, zda jsou léčeni dobře nebo špatně. A pokud nebudou spokojeni, budou zavalovat stížnostmi všechny příslušné úřady a lékaři budou v opravdu nezáviděníhodné situaci. Dále bych tipovala, že je naléhavé se zabývat reformami v sociální oblasti. To bude běh na dlouhou trať a kdo ví, zda na něco takového se vůbec pomýšlí. Zatím tato oblast spala na vavřínech, neboť příslušné zákony mají stále takový ten socialistický charakter, nejsou přizpůsobeny prudkým společenským změnám. Pohodlně se novelizovaly a novelizovaly, až se v nich lidé přestali orientovat a mnoho z nich ani neví, co mohou nebo nemohou nárokovat ve své obtížné situaci. O důchodové reformě ani nemluvím. Snad samostatný článek.
Nový občanský zákoník
Když si uvědomíme, kolik je souvisejících předpisů s občanským zákoníkem, jeho změna přinese nový legislativní boom. A lidé, kteří s těmito zákony pracují, se dočkají i změn v dosavadním způsobu svých činností. A než se to zaběhne, budou se vršit chyby, problémy, stížnosti, kauzy různého druhu. Ale nepůjde jen o občany. Bude to vyžadovat obrovské úsilí i ze strany úředníků, kteří mají v pracovní náplni vyžadovat plnění postupů a naplňování litery zákona.
Změny nejsou jednoduché
Každý nápad, jak něco změnit, na něco dupnout a něčím si poradit, který je vtělený do politických programů bude čím dál víc vyžadovat i příslušnou odbornost a připravenost politiků na všech úrovních řízení státu i samosprávy. Nedovedu si to, při současné situaci, která není v žádném případě uspokojivá, jak se bude naše společnost dál vyvíjet. Třeba i v případě, že mnoho lidí vnímá každý trochu direktivnější požadavek jako diktaturu, kterou nemíní akceptovat. Asi to bude chtít vzít rozum do hrsti a začít si regulovat svůj vlastní život na možnostech, které vyplynou ze všech změn, které nás ještě čekají. Zlatá doba skončila.
Vzít svůj život do vlastních rukou
On je v podstatě život jednoduchý! Žít podle možností, které každý má, najít si pro sebe ten správný směr, nečekat zázraky a nenechávat se ohlupovat těmi, kteří ještě slibují splnění těch nejbláznivějších snů za minimální cenu, která se vzápětí neúnosně zvedne. Pustit se do budování rodiny a výchovy dětí a snažit se najít klid a řád pro svůj život, který nikdo za nikoho neodžije. Život se neřídí jen poptávkou, nabidkou a cenou, ale také rozumem, citem, láskou a soucitem na pravém místě. Je to vlastně prosté, jen to chtít vidět a přijmout. I v případě, že žijeme jak na rozbouřených vlnách oceánu. Když to většina lidí pochopí, bude líp.
© Maura, 02/2011
