Paní Bradáčová je jistě obdivuhodná dáma, která se pohybuje až v nejspodnějších patrech právnické profese. Její, jinak pěkná tvář, je zatím lehce poznamenaná smutkem, který se v dalších letech prohlubuje a prostupuje i ten letmý lidský úsměv...
Bojovníci na obou stranách fronty
Lidem ve zbrani není co závidět, a také jim nikdo normální nezávidí. Jsou to státní úředníci, na které se lidé dívají zachmuřeným pohledem. Ale já ani nezávidím politikům, kteří se pohybují na tenkém ledě. Jejich profese je také důležitá, o tom nemůže být řeč a nejistá, velmi riskantní. Ale v jednom se paní Bradáčová mýlí - česká společnost dává jasné signály už dlouhou dobu, že chápe korupci jako jev, kterého nejen hluboce lituje, ale který ji zneucťuje. Ona, na straně represivních státních složek, stojí proti tomuto zločinu se zbraní, vybavená pravomocemi čelem k lidem, kteří také disponují mocí, a každá tato moc má svou intenzitu a rozměr. A v tomto prostoru se odehrává něco, co běžný občan vnímá a chápe jako čiré zlo, cítí ošklivost a také smutek. Ne jen nad tím, že někdo má blíž ke zdroji, než on a tím mu znemožňuje se svobodně rozhodovat ve aspektech běžného života, ale také proto, že se cítí i jinak ohrožen, vnitřně, protože prostředí tak nabité neklidem, mu brání dosahovat lidskými prostředky pocitu zaslouženého štěstí, který je i zdrojem zdraví v celém rozměru. Zdá se, že není důsledně chráněn clonou od zločinu, který se v nějaké dimenzi má odehrávat mimo něho, ale zasahuje ho jako spoluúčastníka a svědka těch hrůz, které se tak podobají akčním filmům…
Peníze nebo život - doslova a do písmene
Stalo se něco, co přesáhlo svou míru a moc peněz, hrající dobře svou pochybnou úlohu, včetně způsobu jejich dosahování k získání představy blaha, přerostlo vysoko nad běžným vnímáním a rozlišováním skutečných lidských potřeb a přesáhlo dolní a horní hranici sebezáchovy. A myslím si, že je to také jev psychologický, který je třeba pečlivě a dlouhodobě zkoumat. A kromě jiných prostředků je třeba nasadit i přesvědčení o zlu nedostatku i nadbytku a vrátit lidem důvěru v ně samé, že mají možnost ochránit životní standard před zásahy, kterým se nemohou bránit žádným způsobem. A poslední kapkou je trpěná lichva i bezohlednost vůči nejpotřebnějším, kteří padli do spárů zničujících exekucí pro nepatrné částky, zatímco, z pohledu běžného člověka, "ty nahoře" to tak zničujícím a zdrcujícím způsobem nepostihlo. "Ti se ke zdroji vždycky dostanou, ti jsou nepostižitelní," - tak se na to dívá spousta lidí.
… smutný běh věcí
A tak se docela prostě postižitelnými stali, stejně jako ta babička, které někdo doporučil úvěrovou společnost, aby mohla zaplatit důstojný pohřeb svým nejbližším a padla až na dno své lidské existence. Možná, že ji to někdo poradil, v dobrém úmyslu, zprostředkoval a zařídil, aniž si přečetl pořádně podmínky úvěru (nechci ani myslet na to, že by to udělal z cynismu). Nedá mi to, abych se nevrátila do příběhů, které psali slavní klasici v 19. století, jejich obsah a rozsah jsme si dříve neuvědomovali, a které se nyní dějí v takovém odpudivém rozměru ve vyspělé a pokročilé společnosti, která si přesně uvědomuje hodnoty bytí (má již za sebou dvě zničující světové války), protože má už zkušenost. Například - Balzacovo dílo, Zolova díla a jiných naturalistů, o kterých jsme si kdysi říkali - kdysi život, dnes pohádka… bohužel, není, bohužel. I dnes je možné, že zatímco člověk umírá, exekutor ve stejném pokoji lepí své nálepky - Zabaveno exekucí - na jeho nábytek, aby si na onen svět nesl poslední pohled na tuto nálepku.
Korupce má obludný rozměr, právo je nástroj k jejímu potlačování
Korupce, jako nemorální jednání a konání, je povýšena historicky na zločin, který se trestá vysokým trestem. A přesto se děje, kupodivu u lidí nadprůměrně inteligentních, které sráží na kolena na obou stranách, ačkoliv jsou pro naši společnost potřební, není jich tak mnoho, aby byli nahraditelní. A jistě, stejně jako paní Bradáčová (které si vážím), má i mnoho lidí tísnivý pocit, že právo nemá dost nástrojů k tomu, aby tento jev, který je takovým rizikem pro samou podstatu demokracie a běžné lidské etiky, eliminovalo. Není to proto, že by lidé museli nutně přemýšlet povrchně a materiálně, ale způsobem života, který se odehrává v nějakém systému, kde hmotné prostředky jsou povýšeny nad ostatní hodnoty, a také absencí osobností, které by nasadily společnosti vyšší morální laťku a odňaly lidem sžíravý pocit existenčních nejistot, které jsou konkrétně vyvolány necitlivým přístupem k jejich konkrétním potřebám, mezi které patří také zachování lidské a občanské důstojnosti, přístup k právu a vyjasnění zákonů, kterými jsou lidé vázáni k povinnosti s následkem sankce.
Rozumět právu, znát svá práva, povinnosti i následky jeho porušení
Mnoho lidí nerozumí sofistikované právní řeči, kterou jsou omračováni, a přesto přátelé, právo patří hlavně lidem, ne pouze hlavám pomazaným, ale o tom jsme si už zde, v Evropě jednou řekli kdysi ve středověku, na úsvitu formování právního státu. Dala bych přednost trpělivé a důsledné výchově k právnímu vědomí před restrikcí pod heslem: chybami se člověk učí - a basta. Jestliže platí - neznalost zákona neomlouvá, pak současně by měl být i zařazen institut "advokáta chudých", aby bylo dostupné všem, i zcela nemajetným, protože i ti jsou lidé a občané tohoto státu, vázáni k němu svými právy a povinnostmi. A řekli jsme si, v základním zákoně, že před právem jsou si lidé rovni a každý má právo na spravedlivý proces. A pak teprve se mohou lidé bezpečně v těchto sférách pohybovat, jak ti, kteří stojí na straně státní moci, tak i ti, kteří stojí na opačné straně. Jinak, ztrácí svou sílu a váhu…
Co není právem dovoleno, je zakázáno
Ještě dříve, než bylo do národních právních řádů zaváděno evropské právo, probíhala celá řada školení a bylo vydáno mnoho brožur a učebnic, dokonce existovala i informační střediska. A pak se pomalu do národních právních řádů začaly implementovat tyto normy, které měly přiblížit národní právní řády k Evropské unii. Proces implementace je složitý a pro mnoho lidí naprosto odtažitý. Mimo jiné i začaly platit normy strukturálních fondů a mnoho všelijakých právnických osob, které se tím měly konkrétně zabývat. A přesto, jsou s tím velké problémy. Zdají se být kontraproduktivní. Tento systém dotací sice pomohl velmi silně a očividně k obnově měst a venkova, pozdvihl možnost vzdělanosti a zlepšil život, ale nic není zadarmo. Máme už zkušenost. A přesto si myslím, že by tyto záležitosti neměly stavět lidi proti sobě. Je mnoho věcí, které se dají napravit, ale zaseté semeno sváru a nenávisti nesmírně poškozuje lidi, vztahy mezi nimi a je to otázka generací, kdy se dá něco změnit.
Vláda Petra Nečase a nutnost sociálního smíru - jdeme dál
Vláda Petra Nečase v poměrně krátké době a za absence důvěry, udělala mnoho práce. Objektivně vzato. Ale současně, způsobem, že společnost rozdělila, leč nemá dost sil se vypořádat s tím, čím společnost nejvíc trpí, a to je právě korupce, řádící i v řadách lidí, disponující rozsáhlými pravomocemi a mocí. Je to dlouhá cesta: z jedné strany se tyto jevy vytvářely po určitou dobu a za určitých podmínek a z druhé strany dvakrát tak dlouhou dobu budeme tyto jevy demontovat, a ne za zanedbatelných obětí. Není nám třeba obětních beránků, ale přesvědčení o škodlivosti a smrtelného nebezpečí jako důsledku korupce. Je třeba stále udržovat sociální smír a schopnost kooperace mezi lidmi, důvěru v platnost a dodržování smluv a důvěru ve zvolené lidi, v demokracii a slušnost. Jinou cestu osobně nevidím, pokud míníme žít v této naší krásné zemi jako civilizovaní lidé, ctící pravidla, sebe navzájem a žijící moderním životem. Rozměr mravnosti musíme každý hledat sám u sebe - rozhodně ne v prostředích politiků ani právníků. Je to jen rozhodnutí člověka ...
