Pro naše kulturní prostředí je kvalita přednostním zájmem. Jistě, že nebudeme kupovat maso, obsypané masařkami v obchodě řezníka, špinavé a uválené šatstvo v obchodě s dámským oblečením či děravé povlečení, a to za běžné ceny, které jsou stanoveny pro zboží určité kvality. Vkus a elegance není jen otázkou šatstva a zboží nejrůznějšího zboží, které si vybíráme podle designu, funkčnosti a vzhledu, ale také otázka našeho kulturního cítění. A to, podle mého názoru, platí i pro svět, který nám zprostředkovává zprávy, informace, zpravodajství, kulturní zážitky, a také rozvoj našeho myšlení a ucelování obrazu o světě.
Je to trhák nebo šlendrián?
Občas si vyhledám na internetu zpravodajství, abych se dozvěděla, co je nového tam, kde zrovna nejsem přítomná. Takže nahlédnu do nabídek, nebo menu, kterým se nabízejí různé články. První, co mne udeří do očí, je název článku. To bude asi něco důležitého a skoro si i myslím, že se to může i týkat mého života. Kliknu tedy na nadpis a čtu, co se pod tím názvem skrývá. Psaný text však zásadně neobsahuje ucelenou zprávu, jak by se z názvu mohlo zdát. A závěr článku, kterým bych se mohla nějak dopracovat k vlastnímu postoji nebo názoru, ani neskrývá pro mne otázku, ani odpověď. Zřejmě autorovi došel dech, nebo mu během psaní někdo zavolal a přetrhl mu niť. A asi zrovna na něho už spěchali – hele Franto, kdy už ten článek dodáš, čekáme jen na tebe! A Franta ho přelítne očima - jo, to bude dobrý a článek odešle. Po něm už není nikdo, kdo by ho přečetl, zkontroloval, zda to má hlavu a patu a - švih s tím do novin. Tak jako tak - lidi si ho vyberou, protože ten název je "trhák". To, že z článku nikdo nic nemá, že čtenář jen pokrčí rameny, to už nikoho nezajímá. A tak, zatímco na jedné straně si někteří myslí, že vytvářejí nějaký pseudosvět kontra realita, na druhé straně si čtenáři myslí, že jsou názvem podvedeni, protože článek neobsahoval to, co název tak nasliboval - tedy žádného trháku se nikdo nedočkal.
Nemám nic proti bulváru, ale ...
Kdyby lidé, pohybující se kolem bulváru, četli Balzaca, francouzského romanopisce, jehož dílo je v dnešní době skoro zapomenuto, třeba by našli doslovný návod, jak dělat a nedělat noviny a bulvár. Od jeho dob se toho tolik nezměnilo! Ale protože zřejmě nic nečtou, co by jim přineslo výnosné i výsostné poznání, tak zkoušejí stylem pokus-omyl své čtenáře, co vydrží. Zda se čtenáři podaří okem zachytit švába, který se proběhl po načančaných koláčích, nebo červy barvy mandlové nádivky, vylézající z dvoupatrového dortu či se pustí do konzumování, aniž zváží, co zrovna jí. Ono se v našich městech a vískách zase nic tak úžasného neděje, aby bylo možno denně naplnit bulvární deníky, takže je třeba ukusovat něco z lidské počestnosti, krásy, lásky, přátelství a měnit je na podezřelé, až choromyslné stavy pod vlivem alkoholových výparů, linoucích se ze špatně umytých sklenic v hospodách, které už dávno neviděly čistící prostředky, a z kohoutků teče kalná voda. Nevím, jakými vzory se bulvárníci řídí, ale v dostupných evropských bulvárních časopisech se zachovává základní předpoklad kvality, protože jde přeci o přízeň čtenářů, nikoliv jen o zisk pro majitele určitého média, aby čtenář a konzument ostrouhal. Myslím, že by neškodilo, když už máme tolik všelijakých vzdělávacích institucí evropského ražení, aby pisatelé se někde dozvěděli, jak má vypadat zpráva, zpravodajství, vtipný fejetonek, jak by se mělo naservírovat čtenáři nějaké to pozdvižení či společenský skandálek. I tímto způsobem se dostaneme z toho našeho provinčního prostředí! Nikoliv nějakým moralizováním, ale zájmem i o čtenáře, kteří do svého vlastního individuálního světa přijmou něco, na co by sami ani nepomysleli. Jistě, že by se našel nějaký pan docent, který by byl schopen přednášet o tom, jak má vypadat kvalitní, šokující a vtipný bulvární plátek, který bude zbaven nechutností a nesmyslně zvráceného obrazu o obyčejné, běžné a každodenní události.
Myslím, že je to hodně přehnané si myslet, že jde o střet mezi realitou a pseudorealitou (to by museli existovat pseudorealisté, ale na žádného jsem zatím nenarazila). A tak, myslím si, docela důvodně, že bulvární novinařina má být v podstatě na stejné úrovni jako každá jiná co do požadavků schopností k tvořivé práci, jazykové obratnosti a znalostí literárních žánrů, i přijetí všeobecného rozhledu, potřebného ke zpracovávání témat. Vždyť, a to v každém případě, se jedná o interakci mezi autorem a čtenářem. A obě tyto strany by měly mít zájem o výdej a příjem kvality, která je v lidské kultuře v 21. století běžně očekávaná. Čtenář je také, mimo jiné, spotřebitel. A ten má na kvalitu zboží rozhodně nárok.
