Pan premiér Nečas někdy řekne: "to je autentický člověk". Co si máme představovat o člověku, který je považován, panem premiérem, za autentického a na základě této "vizitky" navrženého do veřejné funkce? Za jaký typ člověka se pan premiér tímto způsobem zaručuje a doporučuje ho i veřejnosti? Když se řekne "autentický člověk" ve smyslu duchovním a filozofickém - co to znamená? Velký úkol.
Takže, národ, ke kterému premiér hovoří jazykem manažerských příruček, se domnívá, podle svého rozumu, že doporučovaný člověk je "důvěryhodný", "upřímný" atd. Jenomže, toto vysvětlení není celé. Ta autenticita, o které pan premiér hovoří, má "vyšší level", než ho má "obyčejná" lidská důvěryhodnost, upřímnost (nad nimiž stojí minimálně "slušnost"). Abychom pochopili, co je tím míněno, musíme zabrousit do celé řady amerických manažerských odborných příruček, jejichž slovníkem a pojmy hýří mluva našich českých politiků. Může jít o lidi, kteří mají vlastní invenci k výkonu své funkce. Tedy, vlastní přístup na základě svého "vnitřního rozměru a přístupu k vykonávané funkci." To znamená, že takový "autentický člověk" ve výkonu své funkce, je manažerem, který na základě vlastní invence (tedy neovlivněný prostředím a lidmi), vykonává svou funkci odborně, na základě svého vzdělání a poznání, zodpovědně a uvědoměle. Rozuměno v tomto případě: ve věcech veřejných. Ale samozřejmě, že tyto zásady platí zejména pro soukromou sféru. Na otázku: proč zrovna já mám vést lidi? Odpovídá celá řada příruček pod hesly:
Vůdcovství Řídící práce Psychologie řízení Interpersonální komunikace Personální management
Jde tedy o způsob vedení společnosti státními orgány, na základě platných zákonů, které se odvozují od Základního zákona, Ústavy.
Zápas o autentické lidství
Skok do historie: Dějiny Evropy nejsou jen dějinami válek a činů vládců, či střetů mezi církví a světskou panovnickou mocí, z které vykrystalizovala postupně Evropa, jakou ji máme dnes. Ať už si to někdo uvědomuje nebo neuvědomuje. A bohužel, lidí, ať na té či oné straně, kteří budovali základy ze své doby pro budoucnost, bylo žalostně málo, i když byli v závažných pozicích. Lidé v pozici veřejné funkce se opírali tu o Písmo, tu zase o zkušenosti a úkoly, které byly předem dány (dynastičtí panovníci), byli vystaveni téměř pravidelně konfliktům, řešeným ozbrojeným střetem. Ale také bojovala o autenticitu (důvěryhodnost) pilířů své civilizace i duchovně a intelektuálně. Vracela se k autorům antiky (dlouhou dobu k Aristotelovi a Platónovi), ale současně již od 3. století minimálně, přicházeli noví lidé se svými myšlenkami a názory, které ovlivňovali další, budoucí myslitele a když se zadařilo, tak dále jejich myšlenky rozvíjeli anebo se jimi inspirovali, či bořili jejich systém a stavěli nový. To se projevovalo ve změnách stylu života, v umění a samozřejmě také ve filozofii.
Klademe si nové otázky? Otázkou je, což je dobré si uvědomit, zda v současné době, když jsme obklopeni technologiemi, které nahrazují víceméně výdobytky ducha (lidského intelektu) lze navazovat na historické poznání anebo se snažit najít jiné a lepší, vhodnější pro současný stav: hmotný, psychický a duchovní, samotného člověka a najít pro něho řešení v jeho osobní představě hledání "referenčního bodu", který mu zaručí vlastní stabilitu v prostředí, které se stále mění. To znamená: člověk, jehož referenčním bodem je víra v Boha (Já a Ty), žije ve stavu napětí v prostředí, v kterém to nemusí platit (My a Ty), ale současně dochází ke vzájemné komunikaci mezi lidmi s nejrůznějšími vlastními referenčními body. S takovými problémy se lidé vyrovnávali víceméně zdařile, i v historii. Leč, v současné době se situace změnila v prostředcích i ve vědomém získávání informací pro určení "dobra a zla" v celém rozměru těchto pojmů, který se vyvíjel v historii filozofie, psychologie a jiných oborech.
Změna mravního základu: A mění se i mravní základ, na kterém je vystavěn život člověka v jeho postavení, v jeho autonomii i sebepochopení a z druhé strany i chování, jednání a konání společnosti, která se však stále opírá o nosné poznatky v jejich kontinuitě při rozeznávání přinejmenším dvou rovin dobra a zla (v rozsahu jejich poznatelnosti lidským rozumem), ale ne již jen proto, aby směřovala k "dokonalosti" společným úsilím, ale proto, aby nacházela zdroje k přežití v nejširším slova smyslu, a přitom nebyl obětován "člověk". To je v podstatě zápas o zachování autentického lidství, které se může nenápadně vytrácet pod tlakem situací, požadavků na výkon vzhledem k udržování hmotného pojetí světa. A proto se nám jeví, že se relativizují hodnoty, tedy danosti a pomalu se rozptylují v mínění: ale je to ještě jinak…
Přesvědčme jeden druhého: ale ponechme mu svobodu uvažování nad svým autentickým lidstvím, jak ho chápe on. Protože žádný člověk nemůže dosáhnout dál, než je v jeho časových i životních možnostech, každý vidí, ze svého pohledu, co je správné, co je špatné, co je možné chápat jako ještě správné a co odmítnout jako přežité, nefunkční a dokonce, z našeho pohledu i nemorální. Vláda, složená z ministrů, je jednotka, která řídí stát v jeho základních funkcích podle zákonů a poznatků o uplatňování moci ve státě. Občané jsou obyvatelé státu, kteří na základě zákonů jsou ve smluvním vztahu ke státní moci (máš občanku či pas nebo jiný průkaz určený zákonem o pobytu ve státě? Tak máš práva a odpovědnosti i povinnosti na základě platných právních předpisů). Ale současně jsou také lidmi, kteří mají práva, vzešlá z duchovního dědictví v historii, z politických výdobytků v historii, z vlastního sebepojetí a stále pokračujícího rozvoje bytostnosti každého jednotlivce, nezávislého na mínění a vůle okolí. Svou autenticitu člověka projevují nejrůznějšími způsoby: konáním, jednáním, činy i duchem, intelektem, či prostým slovem podle svého poznání, přání, doufání, víry, naděje i lásky. A tím obohacují nebo ničí druhé lidi i společnost, která na základě svého mravního přesvědčení buď takové projevy člověka vítá a podporuje nebo jim brání.
Jednou jsem četla, že každý člověk zde nechá po sobě stopy. A já si myslím, tajně a potichu, že přichází doba, kdy lidé je přestanou za sebou zametat z donucení nebo z vlastní vůle, ale budou usilovat, ve vlastním zájmu, aby byly jejich projevy a konání pozitivní s autenticitou (důvěryhodností) svého lidství.
Přeji krásný Nový rok 2013, hlavně zdraví a úspěch ve všem, o co budete usilovat pro své i společné dobro ...
