Nemám potřebu někoho vynášet a zatracovat, tedy lidi, kteří nyní vedou náš stát po cestě změn. A hodně hlubokých změn. Mnoho občanů bude muset přehodnotiti své postoje a své stereotypy a aktivně se zúčastnit svého života. Velmi mne mrzí, že tuto velkou cestu do budoucnosti, a to hodně daleké, neprovázeli politiky také filozofové, sociologové a jiné profese, které by měli být tzv. u toho. Na mne to dělalo dojem, protože stojím v řadách našich občanů, tedy naslouchajících, že se nějaká diskuse nekonala, že je všechno šito horkou jehlou a že pan Kalousek, který sedí na státní kase, uvažuje o poměrech, které v Evropě nastávají a rozhodně se musí postarat o toho, abychom nebyli mezi bankrotáři. Jistě by byla lepší široká rozumná diskuse celého spektra odborníků i společnosti, než rozdělit společnost na pravici a levici a táhnout jeden proti druhému. Je to ale také způsob, jak některé záležitosti uskutečnit, protože ty dvě strany se nikdy nedohodnou, tak rozhodne někdo třetí, který má tu moc. Lidé by měli také pochopit, že jde o ně a diskusi neomezovat na vulgární přístupy k členům vlády. A to, že může hrozit i násilí na členech vlády při demonstrancích, jak tomu bylo v Řecku, je jisté, protože všichni si uvědomují že Evropa prochází transformací a nastavuje podmínky do daleké budoucnosti, v kterých budou žít nejméně tři generace.
Přhled změn od ledna 2011
http://wiki.aktualne.centrum.cz/finance/skrty-v-rozpoctu-od-ledna-2011-prehled-zmen/
Úpadek politiky v Čechách je znakem ideové absence
Nechci se rozepisovat o poměrech v Nečasově vládě. Myslím, a to docela spravedlivě, že českou politickou půdu vyčerpaly dvě vlády, které ji předcházely. Ale nebylo to pouze v osobnostech premiérů, je třeba vidět vždy širší souvislosti i jiné děje a osobnosti na vrcholných mocenských místech, které s nimi ruku v ruce budovaly a rozvíjely nějaký stav věcí. Nečasova vláda je zase v jiné pozici a v jiných tlacích a přetlacích a já se obávám. že i bez VV byla v takovém stavu, v jakém je, protože si vzala na sebe těžký úkol, pojala ho velice pragmaticky, přitlačila na občany a velmi netaktním způsobem s nimi začala jednat o jejich újmě po reformách. A právě v tom přístupu já spatřuji ten úpadek politiky z vyčerpanosti jednotlivých osob, které měly, a to ne ze svého popudu, ale z rozsáhlého reformního plánu Evropské unie, realizovat reformní kroky. Osobně si českou pravici nedémonizuji a věřím, že je v jejich řadách mnoho lidí střízlivě uvažující, schopných provádět politiku rozumě, ale také v konsensu s politickou opozicí. Úpadek politiky jako takové vidím v tom, že obě strany nedokáží mezi sebou komunikovat a shodnout se na rozumných postupech, pak je předvést občanům a žádat je o souhlas. Protože česká politika nemůže jinak, než být zas v koncensu s politikou Evropské unie, jsme totiž členská země, odvádíme do společné kasy určité procento svého ročního HDP a naši představitelé musí usilovat o to, aby Česká republika nebyla pasivní a hájila zájmy země, nikoliv zájmy úzkých skupin. A proto nemohu tak plně souhlasit s levicí, která sice správně usiluje o určitou úroveň sociálních poměrů a plnění sociálních zájmů české populace, vědoma si, že směřuje do budoucnosti tří generací, ale současně nemá ideovou platformu a představu o celku úrovně sociálního klimatu do této budoucnosti v souladu s Evropskou unií, v které jsme členským státem. O zájmech jednotlivých sociálních skupin, zvláště rodiny, která vždy bude základní jednotkou státu, o úrovni života starých lidí, dětí a mládeže. Protože to je, podle mého názoru kardinální otázka, stejně jako otázka rovných práv mužů a žen v moderní společnosti, ochrana dětí proti zneužívání, týrání a zajištění jejich kvalitní vzdělanosti, která je základem do budoucích věcí nejen naší společnosti, ale také celé Evropy. A co nebude domyšleno, doprojektováno a nastoleno nyní, zbydou zase nedodělky, které se budou nejen dlouhou dobu vláčet společností, ale budou podhoubím pro další spory, jichž se ujmou krajní politická uskupení, které konečně mají jak u nás, tak i v Evropě své místo.
Nerozdělujme společnost, ale vytvořme rovnováhu sociálních poměrů
Jsem naprosto proti tomu, aby nepatřičně pojímaný soucit či, a to je horší, nechuť se zabývat sociálně slabými skupinami, otevřel státní kasu, aby jim zalepil pusu. A já tvrdím, že velmi dlouhou dobu se nikdo nezabýval pojmem chudoby, jako pasti, která je jednou otevřena nejen pro ty, kteří jsou nepřizpůsobiví, kteří paratizují na solidaritě větší měrou, než ostatní, ale co se děje jednomu, děje se všem a na to se hodně zapomíná. Proto by podmínky do budoucna měly být právně nastaveny tak, aby nepřipustily sociální propad, ale současně nastavily přísné normy plnění občanských povinností, které vycházejí z jejich práv a nikomu se neuhybalo. Zbavme se již pavučiny, které nás stále obklopuje a do které se zamotáváme a z které se vymotáváme, totiž sociální politiky postavené v předlistopadovém režimu, ale nikdy nerealizované, protože ekonomicky diskriminovala své idové a politické opůrce, a proto jsem se zamýšlela nad tím, zda kousek z toho nezbyl také v nově nastavovaném sociálním systému, který výslovně nikoho nemíní diskriminovat, ale může v některých článcích tuto možnost skrývat pro budoucnost a proto jsem byla proti zavedení veřejně prospěšných prací pro nezaměstnané. Není to bezpečné do budoucna. Ale i v současné době vidím určitou nerovnováhu v tom, že i lidé, kteří by do toho spadli vlivem ztráty zaměstnání díky ekonomické situaci, jinak jsou kvalifikovaní, ale věkem již neodpovídají poptávce trhu, odvedli za svůj život společnosti svůj díl. A tady nevidím rozhodně rovnováhu mezi těmi, kteří padnou do nezaměstnanosti a těmi, kteří se vezli v solidárním sociálním systému. Protože ti odváděli na dávky právě jim a nejsou jim v odvádění vděčnosti společnosti za podporu v nezaměstnanosti rovni. S tak v tomto ohledu s panem Drábkem nemohu souhlasit. V tomto principu rozhodně ne.
Proč nenavazujeme na Masarykův projekt?
Po roce 1989 se kde kdo hlásil k Masarykově odkazu a já si nejsem jistá, že se najde mnoho lidí, hlavně v řadách těch, kteří o veřejných věcech rozhodují, zda jeho dílo vůbec četli anebo uvažovali o jeho cestách při budování národního státu. Vždyť politická situace byla obdobně ostrá, sociální situace také, choroby, které vzešly z přecházejícího vývoje, se také objevovaly, na politické půdě také, a to my víme, protože vyvrcholily v době Mnichovské dohody. Profesor Masaryk se zabýval, metodicky vypracováním programu soustavné politické a národní činnosti. Dobrá politika, řekl, je u nás možná jen, stojí-li za ní zdravý rozum a zdravý národní organismus - a proto se nelekáme boje proti všem chorobným zjěvům, proti všemu, co odporuje poctivosti a opravdovosti našeho veřejného života ....
"V Čechách se musí najíti strana, která bude míti dosti sebedůvěry a odhodlanosti, provésti, co po zralém, objektivním uvážení našla za pravé. V Čechách musí se najíti strana, které bude k lidu úpřimná, která otevřeně řekne mu, co může slíbiti, která ho nebude získávat nevyplnitelnými sliby nebo zastrašovati planými strašáky. V Čechách se musí najíti strana, která povede k vážnému myšlení, k ušlechtilému patriotismu, který žádá víc, než slavnosti a jiné povrchnosti, která lid vychová k samostatnému přemýšlení, aby nečekal na lesklé fráze k svému povzbuzení, které za pevnou oporu bude mít lid méně vznětlivý, méně hřmotný, zato však opravdový, odhodlaný v pravý čas dotvrditi slova svých zástupců způsobem, jež budí úctu a dovede imponovati ..."
Masarykův sborník, Časopis pro studium života a díla T.G. Masaryka. Svazek III: 1928-29, Vyd. Čin, Praha, 1929, str. 304
Odkazy
Nečas připustil, že by DPH mohla narůst na 19 procent
Chudoba ohrožuje desetinu Čechů, čtyři z deseti nemají na dovolenou
http://www.novinky.cz/finance/239171-sedesat-procent-domacnosti-ma-podprumerny-prijem.html?ref=zpravy-dne
http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/vlada/202763.aspx
