Seriál "Sedmnáct zastavení jara" byl a je kultovní seriál, který byl nafilmovaný podle románové předlohy Juliána Semjonova. K jeho úspěchu jistě přispěl i herec Vjačeslav Tichonov, který zosobnil ústřední postavu agenta KGB. Myslím, že stojí za to se k němu občas vrátit a zamyslet se nejen nad prací agentů, kteří v té době působili a jejichž jména ani neznáme (pochopitelně), ale i nad událostmi, které dosud čas nesmazal ... V roce 2009 zemřel na infarkt ruský herec Vjačeslav Tichonov. Hvězda mého mládí, nejen pro svůj přitažlivý vzhled, ale také pro ztvárnění knížete Bolkonského ve velkofimlu Vojna a mír. Pamatuji se, že to byl první film, který jsem viděla na širokém plátně a bohužel ho asi již těžko někdy uvidím ...
Špionážní filmy a romány již nejsou v kurzu ...
Když televize vysílala v roce 1973 seriál "Sedmnáct zastavení jara", byl to zážitek, hlavně proto, že tomuto filmu nemohlo nic konkurovat. Žili jsme v normalizaci. Na druhou světovou válku jsme měli dost zkreslený pohled, protože byla vykládána samozřejmě podle ideologie, která tehdy vládla. Ztělesnění agenta KGB, který se dostane až k německým politickým špičkám nebylo však tendenční, jak se dalo očekávat v té době a proto byl seriál diváky přijímán dobře. Seriál vznikl podle románové předlohy Juliana Semjonova, a jak to v takových románech bývá, některé události jsou postaveny na skutečných událostech. Skutečných historických událostech období II. světové války, o kterých, kromě těch, kteří se o toto období zajímají, mnoho nevíme. Pro současnou mladou generaci buď je to prehistorie anebo se zajímá o protagonisty z určitého úhlu pohledu. Z tohoto období jsem četla hodně knih, které psali angličtí, američtí a ruští autoři, věcných i emotivních. Ale o osudech agentů, kteří v té době působili na všech stranách, víme velmi málo, pochopitelně, i když je můžeme pokládat za "dělníky války". Ale pokud jejich osudy (Graham Green) jsou skutečně dobře napsány, můžeme si udělat obraz o lidech, kteří obětovali svůj osobní život a zájmy své práci a nemohli jinak. Většinou, když měli to štěstí a přežili, nikdo se nedozví o jejich odvaze, zbabělosti, úspěších či pádech, protože se zařadili do šedého davu a nikdy už o své práci nepromluvili. Ale přitom si myslím, že špionážní knihy i filmy jsou poučné i vzrušující, byť někdy zkreslené nebo příliš romantizované. Dívat se na určité stránky událostí očima agentů není k zahození. I když je takových románů opravdu málo. A myslím, že Juliánovi Semjonovi se podařilo vytvořit postavu, což není obvyklé, která je nejen lidská, ale také vysoce profesionální. Samozřejmě, protože neprofesionalita v takovém oboru znamená katastrofu.
Pokud chceme posuzovat vývoj naší doby, která je bouřlivá, je třeba nahlédnout i do dějin II. světové války a znovu se přesvědčit, jakou katastrofu přinesla. Není to zase tak dávno, kdy skončila. A za ta desetiletí se mnoho změnilo. Stíny však zůstávají. I v psychice lidí, kteří ji prožili. Naše generace, která ji již nezažila byla vychována generací přímých účastníků. A proto jsme byli svým způsobem do ní nepřímo zataženi. Psychicky. A možná, že vidíme snadněji souvislosti současnosti, než toho budou schopné generace po nás a lépe se nám vnímají romány a filmy z té doby. A také citlivěji vnímáme tendence, které se nekriticky vrací k duchu doby. Myslím, že hlavním rysem byla svým způsobem iracionální ideologie, která měla, pro svět, zničující program. Proto tento seriál, podle mého názoru dobře udělaný se zajímavými historickými vstupy a na svou dobu jedinečnými dialogy, i profily postav, je stále dobře pochopitelný.
