Sametová revoluce v proměnách času - osobní názor

Nechci vzpomínat, protože máme všichni stejný zážitek, ale nyní jde o to, jaký ... podle toho, co jsme všichni očekávali. Někdo více svobody, někdo více peněz, někdo otevřené brány do světa, svobodný příjem informací a svobodu ducha ... chtěla bych napsat pár postřehl, co sama cítím a co mi chybí i nyní po těch zdánlivě dlouhých letech, co bych vytýkala a s čím jsem nadmíru spokojená či nespokojená ...

Převratné události, na které dnes vzpomínáme, přinesly do naší země kapitalismus a zákony, postavené k jeho podmínkám. Nebyly jen o svobodě, ale také o odpovědnosti, o povinnosti i právech, garanci i možnostech, o kterých se dříve každému jen mohlo zdát. A samozřejmě, že na každého jedince byly kladeny požadavky, aby se s tím vším vyrovnal. Mnoho lidí si založilo živnost, kapitálovou společnost, postavilo se na vlastní nohy a zápasilo o chléb vezdejší. Tak jak předpisy vyžadovaly, pro mnohé profese byly vytvořeny takové podmínky, že si každý, kdo ji chtěl vykonávat, musel zvýšit kvalifikaci a nebo získat autorizaci. Odpovědnost za výkon činností byla a je podmínka k výkonu, který je honorován podle zákonů a ceníků. Zákonů se však nahrnulo tolik, že lidé s neprávním vzděláním měli problémy, jak je přečíst a pochopit, zvláště, když začaly fungovat unijní předpisy, které se do nich zapracovávaly podle unijních dohod a měnily tak dál podmínky, způsoby činností a běžný život sám.

Svět se k nám začal přibližovat ...

Do naší společnosti začaly vnikat vlivy, které jsme dříve neznali a s kterými jsme se, někdy bohužel, setkávali na vlastní kůži. Druhotná platební neschopnost zlomila hodně podnikatelských subjektů. Vznikala také z toho, že si lidé objednávali služby a neplatili za ně. A nebo opožděně. Třeba sami zadlužení. Bylo to utrpení, které pocházelo také z toho, že vymáhání dluhů soudní cestou nebylo vždy tak pružné, aby se postižený podnikatel nemusel sám zadlužovat, aby mohl plnit své povinnosti, které mu zákony ukládaly. Dluhy se množily i u nepodnikatelských jedinců, kteří si brali výhodné úvěry, ale ne vždy mohli dostát plnění, neboť změny přinesly i něco, co společnost dosud neznala, nezaměstnanost. Peníze se staly hlavním prostředkem k zajišťování běžných činností, hlavním ukazatelem životní úrovně a zdrojem nespokojenosti, zločinnosti a narušení mezilidských vztahů. Ale nebyly to samy peníze, jako předmět a zdroj, bylo to mnohdy špatné hospodaření s nimi a lidé byli dost málo obezřetní, aby přemýšleli o budoucnosti a ne jen, o přítomnosti a minulosti, kdy se nemohli leccos z toho, co dnes dovolit. Stát musel plnit závazky nejen k vlastní zemi, ale i k organizacím, do kterých jsme vstoupili a nebylo jich málo. Řekla bych, že nám chyběly znalosti a i zkušenosti, jak se ve světě kapitálu pohybovat, jak hospodařit, jak se zavazovat a jak nést odpovědnost za závazky.

Likvidace průmyslu ...

Likvidace průmyslu měla ten následek, že se lidé  museli uchylovat ve svých činnostech do služeb, které si však konkurovaly, a tak, pokud jednomu subjektu se staly zdrojem bohatství, druhý neuspěl. Likvidace průmyslu přinesla nezaměstnanost, konec rozvoje dělnických profesí, další generace se neučila již řemeslu, takže kam jinam dát mládež, než na školy ekonomického, právního a humanitního zaměření. O technické vzdělání nebyl takový zájem, jako dřív. A absoloventi si začali zase konkurovat. Vznikalo, na základě zákona mnoho úřadů a rozmnožily se řady úřednictva, které musel platit stát. A protože nebyly včas založeny podmínky k reformám, které byly nutné k novému uspořádání důchodového systému, zdravotnického systému a jiným, pro společnosti nezbytným systémům, začaly problémy, které se nedaly řešit ze dne na den.

Výživa obyvatelstva, hledání zdrojů energie

Zdroje výživy se soustředily na dovoz, jen málo výrobků zůstalo v domácích rukou. Likvidovala se dobře zavedená zemědělská družstva a nízká podpora zemědělské výroby vyháněla lidi z venkova do měst, kde hledali svou možnost k zaměstnání. Obchody a markety se začaly zaplavovat zbožím ze zahraničí. Ovocem počínaje a masnými výrobky konče. A na základě toho se začaly rozmnožovat i poradenské služby, které doporučovaly lidem strategii správné výživy, zdravé výživy právě na základě těchto výrobků, které se nabízely. Jenomže tyto způsoby nebyly lidem do té doby známy a nevěděli, co je pro ně individuálně dobré nebo není, protože se neuměli často správně zorientovat, a tak byli čím dál více závislí na tom, co jim chutná. Oproti tomu zase vznikala pomalu, ale jistě vlna hubnutí. A na této vlně se zase vynesly poradenské subjekty, které doporučovaly různé preparáty, způsoby a možnosti pomocí velmi drahých služeb. Otylost nebezpečně stoupala a tím se začaly projevovat zdravotní problémy jako zvýšení počtu lidí s nádorovými onemocněními, cévními chorobami, duševními chorobami, srdečními chorobami, chorobami ledvin, jater a slinivky.

Stres a deprese ...

Stres je nepřítel a zabiják. Dosud nebyly jeho účinky brány v takovém silném měřítku, jak se nakonec začal projevovat. Lidé pod velkým tlakem se snažili bránit pocitům  úzkosti, strachu, únavě, která přecházela až do chronické fáze, ale nic nepomáhalo ho zdolat. Ze všech stran se jen zvyšoval tlak, absence organizace volného času a nedostatečná hygiena práce vedla mnohdy k tomu, že člověk podlehl nakonec nebezpečné a neléčitelné nemoci, které se říká deprese. Na trhu se však objevily společnosti, které začaly produkovat nejrůznější možnosti, jak si může člověk ulevit a které pocházely ze zdrojů jiných kultur. Meditace a relaxace. Ohromný bum, který přijalo mnoho lidí. Nejrůznější relaxační a meditační centra, ovšem velmi  nákladná, nabízela lidem odstranění příčin jejich nevýslovných a nevyslovitelných problémů, které oficiální medicína jinak léčila celou řadou antidepresiv, ambulantní léčbou a krátkodobým pobytem na psychiatrických klinikách. Ale protože se lidé báli stigmatu, že byli kdy léčeni tímto způsobem, nevyužívali ho, neboť duševní nemoc je něco, za co se každý stydí, a tak se uchylovali k alkoholu, drogám a jiným prostředkům, které jim způsobovaly další utrpení. Neklid, který se v lidech vzmáhal vyvolal změny v jejich chování, které často končily rozbitím rodinného zázemí a to k rozbití rodinného zázemí vedly i jiné příčiny, z nichž jednou stejně důležitou byla velká nabídka sexuálních služeb a pornografického průmyslu. I tam lidé hledali naplnění svých tužeb, přání a možnost na chvíli vypadnout z kolotoče života. I to jak, se tvrdilo, bylo možností úlevy a přirozenou cestou k získání jakési vnitřní rovnováhy a ozdravění zdrojů lidské energie. A to všechno stálo peníze a peníze a peníze, které začaly v domácnosti chybět, pokud se cokoliv změnilo, co zabránilo hladkému průběhu podnikání či chodu státu ...

Není cesty zpět ...

Není možné se ohlížet za minulostí a současně  budovat vlastní přítomnost. Je nutné si dát tu námahu a v těchto, kapitalismu přirozených podmínkách, si zorganizovat vlastní život podle svých vlastních podmínek, možností a schopností, protože nejsme všichni stejní. Ale v čem jsme stejní, že neumíme dosud naslouchat těm, kteří tento stát řídí. I oni jsou vázáni povinnostmi a já bych nechtěla být ani hodinu na jejich místě. Socialismus je za námi, všichni jsme na něj nadávali, vláda jedné strany je také za námi, na tu jsme také nadávali, společenské poměry se rapidně změnily a pokud se na to podíváme rozumně, musíme k nim jako jedinci, prostě dospět přinejmenším z důvodu přežití a správně směrem k prosperitě pro sebe, pro naše rodiny a zdroje naší obživy i životního standardu, které máme více méně ve vlastních rukou. Lze jít jen dopředu i za cenu velké námahy, rizika, že neuspějeme, možnosti, že uspějeme. Za socialismu se o spoustu věcí, o které se nyní musíme starat my, staral stát. Ten za nás rozhodoval a dokonce v některých ohledech i odpovídal. Za to jsme obětovali osobní svobodu se rozhodovat sami. Nyní ji máme a tak se pohybujeme mezi třemi balvany: svoboda - rozhodování - odpovědnost. A mezi těmito balvany jsou mezery, v nichž je prostor pro kličkování, přemýšlení, tendování k pohodlnosti a uchylování se k marným snům.

Česká společnost je zdravá ...

Chtěli byste žít jinde? Líbilo se vám na zahraniční dovolené? Jenomže, všude je to naprosto stejné. Všude. Jen na první pohled jsou rozdíly. Ty spočívají v tom, že s těmi problémy, s kterými zápasíme, se lidé za roky a roky zavedeného kapitalismu již vyrovnali. Jsme stále ještě na začátku, jednadvacet let je možné, v lidském pohledu, dlouhá doba, ale ten ohromný zvrat, který přijít asi musel, se velmi pomalu mění do běžného života, v kterým se musí každý jedince pohybovat tak, aby nejen přežil, ale také prosperoval a s ním jeho rodina. Já si myslím, když tak přebírám zprávy u okolí, že v Česku je dobře. Že lidé ví, chtějí, ale je také nutné dotahovat všechno do konce. To byla možná ta velká chyba, že mnoho dobrých myšlenek a rad se nedotáhlo, protože byla představa, že by to způsobilo chudnutí lidí apod. Ještě ne ... ještě ne ... ale krize, která dopadla i na nás chce řešení. Jednak celkové a jednak musíme i my, jednotlivci hledat řešení pro sebe. Být zodpovědní tam, kde jsme druhdy byli lehkomyslní, být tvrdí tam, kde jsme si působili pohodlí, být odvážní tam, kde jsme uhýbali. A naslouchat těm, kteří řídí náš stát a nemyslet si, že jdou proti všem. A pokud dělají chyby, což dělají, je nutné se ohradit. Od toho je občanská společnost, aby bránila ingerenci moci výkonné do ostatních odvětví státní moci a do autonomie svobody společnosti i jedinců.

Mám ráda českou zemi ...

A to také proto, že je krásná, že je vyspělá, kulturní a lidská. S radostí se dívám kolem sebe, když se opravují staré a zchátralé budovy, na které se za socialismu nehledělo, když vyrůstají pěkná sídliště, když bují zeleň parků a veřejných prostranství, když jsou děti pěkně oblečené, zdravé a když se lidé milují a přátelí. Ale také je zde mnoho nevraživosti, násilí, zločinnosti, nespravedlnosti i z toho, že pochází ze sobectví a sebestřednosti, z touhy dosáhnout co největšího prospěchu bez ohledu na druhé. I z lenosti, že se nedotahují věci do konce a z lhostejnosti  a nihilismu. Ale jsem ráda, že tu žiji, protože je to domov, který je pro mne jistotou a který nemusím, jak milióny lidí opouštět z hladu, ze strachu z pronásledování, kvůli válce a kvůli přírodním pohromám. A mohu žit svůj intimní, osobní život, v kterém mi nikdo nebrání, jako dřív, když každá domovnice o mně rozhodovala na uličním výboru, zda dostanu pas, zda mohu vyjet do zahraničí, zda se mohu přihlásit do školy a zda jsem vůbec plnohodnotný člověk podle těch minulých měřítek. A to byla ta bída doby. Nevidím v každém jen nepřítele a toho, kdo mi chce ukousnout z mého krajíce, naslouchám lidem, kteří mi mají co říci a pokud něco nevím, tak mám spoustu možností se to dozvědět z otevřených informačních zdrojů. Dříve jsem měla čtyři podlouhlé krabice kartotéky, které předcházely internetu. Dříve jsem si nemohla půjčit každou knihu a když jsem něco chtěla, musela jsem vyplňovat dlouhé dotazníky i s mými předky... ano, jsou tu problémy, jsou tu nedostatky, jsou tu nešvary, ale jsem ráda, že mohu žít tady. A že musím stále bojovat?  Dřív to bylo horší ... vzpomeňte si. Tak to vidím já.