Už toho bylo mnoho napsáno na téma, kterým se chci zaobírat a myslím si, že je to závažné téma, na které by každý jedinec mohl sám klást mnoho otázek a odpovědí. Jsme tak hluboce zakořeněni do zvyklostí, že nám připadá nemorální o rodinné solidaritě hovořit, protože by se otvíraly různé problémy, které rodiny prožívají, od hmotných až po ty vztahové. Za sto let se toho mnoho změnilo a společnost se probrala, alespoň doufám, z určitých stereotypů myšlení, které vycházelo z křesťanských i právních poměrů předchozích generací. V moderní společnosti bychom měli takové téma znovu otevřít a dát mu jiný základ, reálný, postavený na skutečné platformě rodinných vztahů, které sdílí do jisté míry problémy současnosti v kapitalistické společnosti. Příspěvek na důchod je anonymní ...
Příspěvek na důchod není dostatečně pochopený
Nejde o osobní přispění
Důchodový systém je dost mladý a začal fungovat od 19. století. Založil ho kancléř Bismarck jako ochranu před nejtěžšími případy chudoby. Od té doby se mnoho změnilo ... I v rodinných vztazích, nárocích na životní standard, schopnosti hospodařit s penězi a ochotě myslet na budoucnost. Děti se většinou o své rodiče osobně starají, ale je mnoho rodin, které se rozešly ve zlém. Děti, které se s rodiči rozešly, mohou klidně říci: já své rodiče podporovat nebudu, protože se ke mně nechovali dobře apod. Jsou to citlivé věci, ale není třeba je morálně odsuzovat. Vždyť každá generace se rodí ve svém čase a nemusí přebírat na sebe stereoptypy z minulosti a la Staré bělidlo, jejichž důvod a původ jim uniká a chce si své vztahy a věci dělat po svém. Po svém si uspořádat rodinu a podle svého cítění se také starat o stárnoucí a po případě nemohoucí, nemocné rodiče nebo prarodiče. Nacházet dostupné možnosti a podle svých schopností a finančních možností je zabezpečit. Z druhé strany - současní senioři rozhodně nejsou stejní, jak bývali před sto nebo padesáti lety. Pokud je jim dopřáno zdraví, pokračují dál ve svých aktivitách a obeznámeni z procesem stárnutí, jsou daleko více znalejší a aktivnější a nevyžadují striktně, aby byli závislí na svých dětech, bydleli s nimi a starali se o vnoučata. Mnozí z nich navštěvují celoživotní vzdělávání, podnikají, baví se a plní si, podle svých finančních možností své sny, které si vysnili v době, kdy ještě pracovali a na mnoho věcí neměli čas. Obvykle děti, pokud nezápasí od výplaty k výplatě, svým rodičům přispívají na dovolenou, na léky, kupují jim elektroniku či domácí spotřebiče nebo jiné věci, po kterých touží a myslím si, že jen málo seniorů není ze strany svých dětí podporováno, pokud mezi nimi existují přátelské vztahy a málo dětí, které nejsou podporovány ze strany svých rodičů a prarodičů, pokud mají tu možnost. To všechno se se odehrává v neformální péči a v rodinných vztazích.
Jak asi bude příspěvek fungovat
Příspěvek se bude vyplácet od roku 2014 jednou ročně. Výše příspěvku je 1% z vyměřovacího základu na důchodové pojištění (hrubé mzdy). Pokud činí mzda 25 tisíc korun měsíčně, za rok 300 tisíc, pak příspěvek je ve výši 3 tisíce korun ročně . Příspěvek se poukazuje rodičům v rámci ročního zúčtování daněa dp daňového přiznání se doplní, komu a konkrétně na co je příspěvek určen, načež peníze odečte z daní a odešle finanční úřad. O stejnou částku se pak zvýší sleva na dani. Určitě mnoho z nás je těch, kteří daleko častěji svým rodičům přidáme k důchodu, aby si koupili něco, co potřebují.
Víte jak to dopadne?
Mnoho rodičů se usměje, až jim ten přípěvek přistane na účtě a odloží ho nám pro "horší časy", které nás mohou potkat. V tom bychom jim ale měli zabránit! Máme ho totiž odečtený z daní.
