V první polovině a o drtínek více v minulém století se ještě drželo na "babí" řemeslo. Už v tuto dobu se dělala "inventura", "co se bude letos sbírat a sušit, a pálit a vařit" do domácí lékárny . Já jsem byla pověřena nošením košíku za prababičkou, která už byla hodně stará a sehnutá jako větev k zemi, ale čiperná a měla vědomosti. Pánečku,ta toho věděla! Vždyť většinu svého života měla na starosti grunt. Ne vždycky, bohužel pro mne, jsem měla chuť ji poslouchat a to byla velká škoda.
Alternativní medicína není "babí" řemeslo
Kdepak, tehdy takové ženy, které vyučily jiné nebo jiní, se řídily empirií a recepturami, které se osvědčily. podle mínění zkušených bylinářů a lidových léčitelů. To byla takoví lidová věda, ale nemám zdání, kolik si vyžádala obětí. Lidských i zvířecích. Zdědila jsem mnoho knih, psaných švabachem, z 18. století. A jména, která jsou napsána na předsádce nejen patří mým milovaným předkům, ale zřejmě také jejich "pacientům". Některé "recepisy", jsem vložila do mého soukromého blogu, aby se na ně nezapomnělo anebo někomu ještě posloužily. Jsou to památky na činnost, která byla úzce spjatá s přírodou, s duchovnem, vírou i placebo efektem. Zachovaly se ještě prosby za zdraví, texty zaříkávání a suché byliny mezi stránkami. Babička nic nezkoumala, nevyvíjela, jen stále opakovala recepty, které byly předávané z generace na generaci. Ale až později, když jsem se začala zajímat, odkud ty recepty všechny přišly do starých a ohmataných knížek lidové medicíny, objevila jsem zajímavé dějiny staré medicíny. Takže, naslouchejte a relaxujte!
Stará klášterní medicína v první polovině prvního tisíciletí po Kr.
Po pádu Říma přešlo lékárnictví a léčeni do křesťanských klášterů. Katolická církev sice zastala názor, že nemoc je trest boží a jako taková může být léčena jen modlitbami a pokáním, katoličtí mniši přesto uchovali dědictví antiky. Opisovali atické herbáře a jiné odborné texty a pěstování bylin včetně přírodního léčitelství se stalo jejich doménou
„Péče o nemocné musí mít přednost před všemi povinnostmi a stát nad nimi,“ bylo heslem sv. Benedikta. Pravě tento pokyn byl myšlenkou, která vedla ke vzniku klášterního léčitelství.
Řádový bratr Cassiodor ( r. 490 – 580) založil mnišskou akademii, v niž se kromě svobodných umění vyučovalo i medicíně. Za vlády ostrogótského krále Theodericha I. (od 473) byl Cassiodor v jeho službách spolu s význačným filozofem Boethiem. Oba působili jako úřednici a rádci. Patři nejvýznačnější učence té doby. Zostřující se politické a náboženské vztahy s Byzancí vyvolali nově napětí v Itálii, které mj. vedlo k uvěznění a popravě Boethia (r.524).
INSTITUTIONES
Ve svém spise Institutiones (kolem r. 560) Cassiodor vyzval mnichy, aby zkoumali vlastnosti bylin a jejich směsi a studovali Hippokrata, Dioskurida a Galéna v latinském překladu. Kromě uvedených děl se mniši také opírali o Plinia a jeho rozsáhlou Nauku o přírodě (Naturalis historia).
ISIDOR ZE SEVILLY
Věděni, které bylo po bouřích stěhování národů ještě dochováno, se pokusil předat budoucím generacím biskup Isidor ze Sevilly (asi r. 570-636). Ve svých Etymologiích (Etymologiarum sive originum libri XX) vytvořil encyklopedii, která se četla cely středověk. Čtvrtý díl této encyklopedie je pojímán jako základní kurz medicíny na křižovatce mezi antikou a středověkem. A byla také významným krokem k novému začátku v medicíně za vlády Karla Velikého.
LORŠSKÝ LÉKOPIS - pohané nebo křesťané?
Pravděpodobně byl sepsán pod vedením opata Richbodoa koncem 8. století v klášteře Lorsch u Wormsu. Zakládá se z velké části na antických poznáních, ale zabývá se i domácím rostlinstvem. V té době byl galgán nebo zázvor nedostupnou záležitosti, takže se za ně hledala náhrada. Loršský lékopis vyslovuje pochybnost, zda vykonávání medicíny věc bohulibá, či nikoliv. Proč ta otázka? Antické zdroje, z nichž klášterní medicína vycházela, byly pohanského původu a leckdy i protkaný starověkými názory, které nebylo snadné v té době akceptovat. Ale přesto, tento lékopis poprvé obhajuje jednání lékařů a uvádí je do souladu s křesťanskou věroukou.
ZAKLÁDÁNÍ KLÁŠTERNÍCH ZAHRAD
První klášterní zahrady vznikly v 8. a 9. století v Italii, kde již byla vyspěla zahradnická kultura Římanů. Znalosti mnichů se dostaly tak do oblasti severně od Alp a přinesli s sebou i mnoho středomořských rostlin. Lidová jména některých rostlin, jako je šalvěj (lat. Salvia) nebo heřmánek (lat. Chamomilla), poukazuji na jejich původ. Bylinkové zahrady se nazývaly herbularius. Sbírané rostliny byly sušeny a uchovávány ve speciálních prostorech. Pojem droga je odvozen od středoněmeckého slova „drog“ suchý.
BYLINKOVÁ POEZIE
Walahfrid Strabo (nar. zřejmě roku 808)
Walahfriedův Hortulus patři k botanickým a poetickým mistrovským dílům středověku.
"Roztrhej smyčky bez řádu bujících kopřiv a znič chodby, obývané světloplachým krtkem, vyzdvihujíc přitom žížaly na světlo denní."
Klášterní medicína se uchovala v německých zemích a také v českých zemích. Mniši řádu benediktínů se tu a tam věnují svému dávnému řemeslu. Občas je chodím navštěvovat a kupuji si sirupy. Tak, abych trochu vzbudila příjemné vzpomínky z dětství.
Apropó.Už jste slyšeli o pastorační medicíně?
http://translate.google.com/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://privyinfo.org/doc.html
