Včera jsem četla zprávy v tisku a přemýšlela jsem nad nimi. Přemýšlela jsem i nad sebou a nad tím, co každý den prožívám s lidmi a mezi lidmi. A cítím jejich strach a úzkost z jejich gest, čtu to z očí, pohledů i často se sevřených rtů ... http://www.youtube.com/watch?v=RdopMqrftXs&feature=related
A přesto si myslím ...
že láska je všechno, co člověk může dát a obdržet. A po čem má nejvíce toužit. A také, o čem má psát. Protože je to nevyčerpatelné téma. A také cit, který je, jak se zdá, již téměř nedosažitelný. A proto jsem se rozhodla, že budu o ni psát co nejvíce. Abychom ji společně hledali ve všech zdrojích, které nás obklopují a které často ani nevidíme anebo nevnímáme. Nemám ráda sentimentalitu a vymyšlené příběhy, které mají nekomplikovaný děj a vedou ke sňatku. Což je sice žádoucí, ale v současné době to není naše realita. Po tom, co si člověk přečte statistiky rozvodů, snadno pochopí, že lidé lásku náhle ztrácí, že ji vyčerpají naplněním svých představ a nejsou dál, aby ji hledali. Rozchází se a mnohdy tragicky. Proč? Ptají se oni a ptáme se ve skrytu i my, proč žít stále v nejistotě a zda rozchod je konečná stanice anebo může za ním pokračovat další, krásný a láskyplný vztah. Myslím si, že je třeba o tom přemýšlet a hledat kvalitu citů, jimiž jsme, jako jediné bytosti obdařeni. Protože jen my, lidé, dokážeme milovat nezištně, když chceme, obdařovat druhé tou vzácnou milostnou energií, která je všem lidem tak třeba.
http://www.youtube.com/watch?v=7EykGRC_anM
Protože bude jaro ...
a mnohým se snad poštěstí, že potkají člověka, který je bude milovat pro ně samé, pro jejich originalitu, krásu i sympatické vlastnosti. Proto chci o lásce psát, výhradně o ni a také o naději, že nikdo nemusí být sám a pokud tomu tak je, nemusí se bát, že to tak bude navždy. I když žádný vztah není podle šablony a také není, jak by někteří řekli, bez hříchu. Ale i to je součást života lidí, protože nelze předurčit, ke komu kdo může nebo má vzplanout. V tomto světě, kde je všechno tak sevřené nejistotou, úzkostí a depresí, strachem o zdraví, existenčním strachem, musí láska vždy vítězit, třeba by byla bez očekávané odezvy. Nežijme jen hrůzami, které procházejí médiemi, ale také z naší fantazie, z hloubi srdce i duše, která onemocní, pokud není naplňovaná čístými prameny citu, něhy a odevzdanosti.
Revoluce srdce ...
Vlastně jsem přemýšlela o tom, zda všechna ta utrpení, kterými lidé procházejí, nemají také příčinu v lásce. Ať v jejím nedostatku, nadbytku anebo neschopnosti jí vládnout. Zda se nebojí její ztráty anebo naopak ji nejsou schopni pojmout do svého života, protože neumí pojmout její velké dary. Životadárné, čisté a pro život výsostné. Tou revolucí srdce myslím jen to, že by ji člověk měl dát přednost a naplnit ji se vším všudy, ne jen přáním těla a instinktů, ale také obětováním svého Ega, které tak často lásku pohřbívá. Není to snadná cesta, ale stojí za to se vydat na dlouhou pouť hledání téměř ztracených citů, které již v nás jen doutnají.
http://www.youtube.com/watch?v=zbxsmcT7GOk
Třetí díl románu Až budou padat hvězdy nebude sentimentální a ti dva podivní hrdinové budou dál tápat ve své nerozhodnosti a ztrácet se ve všednosti každodenního života. Ale přijde den, že se znovu setkají ...
Martin a Liliana, příběh jsem už dokončila a doufám, že Vás, své čtenáře potěším jeho pokračováním. I když není bez určitého smutku.
A budou další příběhy a vyprávění, které budou patřit té žádoucí realitě, tedy plnému životu, byť někdy strastiplnému, v němž láska bude hrát svou velkou roli.
A proč to všechno? Přeci abychom byli šťastní a nebáli se budoucích věcí, které na nás útočí a vytvářejí obraz, kterému říkáme nesprávně - realita. Co když právě ta pravá realita dříme v našich srdcích a my ji utiskujeme myšlenkami na to špatné, smutné a tragické, co nás díky velké informovanosti prívě o tom, obklopuje? To je velká otázka. Asi stojí za to si na ni odpovědět ... každý za sebe.
http://www.youtube.com/watch?v=LFSfdL5lPoY
Krásný pátek přeji !!!
© Maura, 03/2011
