Asi před 196 000 lety a možná i o mnoho let dříve, dosáhl člověk, podle výzkumů a nálezů „plně anatomické modernity“. Ale proč až zhruba před 100 000 lety začal mít schopnosti pracovat se symboly a proč se tato schopnost projevuje zrovna v Africe?
Z literatury víme, že že mimo africký kontinent převládali primitivnější hominidé. Ale asi před 250 000 lety byl v Evropě podsaditý tvor s mohutnými nadočnicovými oblouky, známý pod jménem neandrtálec.Teprve před 50 000 lety se setkal s moderním člověkem, ale i když byl na vyšším vývojovém stupni než Homo erectus a Homo floresiensis, neuměl pracovat se symboly. Našim předkům přineslo abstraktní myšlení, jak se autor domnívá, mnohonásobně vyšší šanci na přežití. Nejenže měli již moderní stavbu těla, ale také byli schopni zdokonalovat své lovecké techniky a dokázali si mezigeneračně předávat informace.
Poznámka:
Ale ne všechny lidské komunity, ať se nacházely kdekoliv, získali tyto schopnosti ve stejný okamžik. Myslet si to by byl velký omyl. Některé měly velký náskok a za nimi pokulhávaly ostatní třeba i o mnoho tisíc let pozadu. Schopnost člověka používat abstraktní symboly, která se u něj objevila před 100 000 – 40 000 lety, představovala významnou změnu.
Anatomické rozdíly, jak píše Jiří Svoboda v roce 2002 ve Sborníku MU Paleolit a mezolit: Myšleni, symbolismus a umění mezi archaickými a moderními populacemi se v čase a prostoru nekryji s rozdíly v kultuře středního a mladého paleolitu. Po deseti-tisíce let (100 000–40 000 let př.Kr.) žily moderní a archaické populace mimo Evropu prakticky stejným („staropaleolitickým“) způsobem života. Teprve v Evropě (po roce 40 000 př. n. l.) se tendence k změnám v technologiích a symbolickém myšleni projevily v kulturách mladého paleolitu, evidentně vytvořených moderními lidmi (aurignacien, gravettien), ale v náznacích také u posledních západoevropských neandertálců
(chatelperronien). Zda se tedy, jako by na počátku přechodného procesu probíhalo několik paralelních vývojových linií, které teprve v jeho průběhu krystalizovaly; některé se urychlovaly a jiné, neandertálské, definitivně zanikly. Zřejmě docházelo také k vzájemnějšímu ovlivňováni, respektive akulturaci (D’Errico – Zilhao – Julien – Baffier – Pelegrin 1998, Svoboda 2001).
Vědci přiznávají, že nerozumíme ani umělecké ani náboženské revoluci doby kamenné a ani roli, kterou sehrála při naší rychlé cestě ke kosmickému věku. Ale vraťme se k jeskynním malbám. Po té, co jsme trochu zabrousili do vývojových problémů předchůdců člověka a trochu si přiblížili člověka moderního, hovořme nyní o otázkách související s účelem maleb a umění mladého paleolitu. Nějak tušíme, že otázky, které se točí kolem jeskynních maleb se přímo dotýkají tajemného původu lidstva. A profesor David Lewis Wiliams, otec neuropsychologické teorie, hodnotí tyto prehistorické obrazy právě z hlediska záhad našeho vlastního vědomí a podstaty toho, co znamená být člověkem. A kladl si otázky – mohli mít prehistoričtí umělci halucinace a mohli malovat své vidiny? A je možné, že tyto praktiky mohly být základem vzniku umění a náboženství? Lewis-Wiliams ve své práci předkládá pokusnou hypotézu: zhruba v období před 50 000 až 30 000 lety neurologicky moderní lidé nerozeznatelní od nás objevili a začali využívat schopnost svého mozku vstupovat do změněných stavů vědomí a zažívat krajně přesvědčivé halucinace, které byly zaznamenány na jeskynních malbách.
Exkurz:
Je pravdou a jistě i všichni máme zkušenosti, že se velké myšlenky nikdy neobjeví tam, kde není pro ně připravena půda. A tak je to i s neuropsychologickou teorií, s kterou David Lewis Wiliams vnesl do tématu otevřený a inovativní přístup. Své pozorování postavil na skutečnosti, že rozpoznal mnoho matoucích podobností mezi jeskynním uměním Evropy doby kamenné a prehistorického skalního umění Sánů v jižní Africe.
