- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdo by necítil lehké mrazení v zádech, když se blíží k tajemství, které ho zajímá a nebo cítí, že bude jeho vyjevení pro něho hodně znamenat?
A nejen my, lidé kosmického věku, toužíme poznat tajemství našeho bytí, chceme znát odpověď na otázku, jaký smysl má naše bytí a proč vlastně se rodíme právě v té či oné době, když si třeba myslíme, že se sem moc nehodíme, protože inklinujeme k něčemu, co už dávno lidstvo přešlo a nebo to považuje za nepotřebné a my naopak zápasíme s elektronikou a nebo s tím nesmyslně rychlým způsobem života. A nebo naopak se nám zdá všechno směšné a nějak cítíme, že přijde něco nového, co uvede život do přirozených kolejích a všechny ty „hračky“ zapadnou v zapomnění. Klaďme si tyto principiální otázky a hledejme odpovědi, ano?
Období mladého paleolitu
Lidé v mladém paleolitu hledali ve svém každodenním světě místa, na nichž mohli nejlépe reprodukovat svůj dojem a víru, který měli při vstupu do světa duchů. Považovali jeskyně (Eliade) za konkrétní symboly vstupu do jiného světa a nebo podsvětí. Musíme pochopit, že nešlo v žádném případě o nějaké primitivní úsilí, jde o projekt, který trval 25 000 let! Tento projekt používal k objevování a mapování protipólů mysli změněných stavů vědomí, a to nejen systematicky, ale především v přísně a pečlivě kontrolovaném prostředí. Jde, podle všeho, o nejdelší neuropsychologický experiment v historii. Měl velký potenciál, aby rozluštil nejhlubší tajemství lidského vědomí a jeho počátky jsou provázány s procesem, díky jemuž vzniklo moderní lidské chování, který stále není archeologickým výzkumem dostatečně objasněn.Odpověď nám na to může dát návrat do hluboké minulosti. Věda zkoumala příčiny náhlého vzestupu pravěkých lidí v době neolitu (mladšího paeolitu), kdy se náhle, bez předchozích vývojových etap, před 40 000 – 30 000 lety vynořuje náboženské umění. Nejstarší umění, jaké bylo doposud objeveno a trvá do doby před 12 000 roky. Mám na mysli malby ve velkých jeskyních jako Chauver, Lascaux, Pech Merle a Altamiře. A dosud nikdo nedokázal spolehlivě odpovědět na otázku, proč toto pozoruhodné a nádherné, přesto podivné umění vzniklo? Vše je zakryto tajemstvím. Lidem je téměř skryto, že jeskyní malby, které zobrazují savce doby ledové, zobrazují také početné nadpřirozené a chimérické bytosti, často napůl lidské a napůl zvířecí.
Patří sem:
Někteří vědci tvrdí, že tyto malby vyjadřují první a také nejstarší úvahy lidstva o nadpřirozenu, o duši a posmrtných světech. A zvažují, což však doposud není spolehlivě prokázáno, že byly vyobrazeny ve změněném stavu vědomí.
Mezi stále se zmenšujícím počtem původních národů v současné době pořád praktikujících starověkou formu spirituality známou jako šamanismus – v níž se účastníci vzájemně dostávají do transu – je konzumace psychoaktivních rostlin tím častějším prostředkem používaným ke změně vědomí. V Amazonii – ayhuaska s jinými psychoaktivními látkami přijímanými formou lektvarů, v afrických deštných pralesích se užívá iboga, „rostlina, která umožňuje vidět mrtvé“, ve Střední Americe se používaly houby, lekníny a semena svlačce.
Těm lidem stálo za to, jak se nyní během výzkumů zjistilo, aby se plazili a překonávali velké překážky do nitra jeskyní za jedním jediným cílem. Malovat obrazy, krásné a záhadné výjevy na pečlivě vybraný povrch některých vybraných skal. A z toho vyvodili, že se zde praktikovalo – náboženství, nejstarší náboženství lidstva, a že ti, kteří jej praktikovali, museli být znalci rituálů. A jistě je také víc než jasné, že těm místům, kde tvořili a snad i vykonávali náboženské rituály, museli přikládat nějaký zvláštní význam, že shledali na těch místech něco zvláštního, když je vedly k tomu, aby si je vybrali za své „plátno“.
Poznámka: Skalní umění je je produktem zkušenosti s vidinami, tvrdí Lewis – Wiliams i se svými kritiky Paulem Bahnem a Patricií Helvenstonovou. Lidstvo má velmi starý a hluboký, složitý vztah s halucinogeny. A je udivující, že transem inspirované umění bude existovat na řadě míst v celém světě a některé z nich mohou být mimořádně staré. Na to, proč to je udivující, odpovídá archeolog David Peance:“ Z hlediska jednadvacátého století, které přikládá nízkou hodnotu méně racionálním aspektům vědomí a jednoznačně odsuzuje užívání drog měnících vědomí". Pohled do světové etnografie by odhalil dlouhý seznam kultur, které si těchto změněného vědomí cení a kultivují je.“
Nyní se nacházíme ve 20. a 21. století
A jděme dál. Ztracený svět jižních Sánů skrývá své tajemství a zdrojem jejich existence jsou již jen etnografické záznamy. Ale pro sánskou kulturu je dobře, že vědci začínají zkoumat kultury kmenů, jejichž členové a předci poskytly přežívajícím Křovákům svou ochranu a kteří byli sánskou kulturou ovlivnění. Existují zprávy o léčitelích, kteří odlupovali pigment ze sánských skalních maleb, aby ho mohli přidat do své medicíny, protože se věřilo, že má léčivé vlastnosti.
David Lewis – Wiliams uvádí, že podle tradice Nguniů dávali sánští šamani svým ngunijským žákům určité léky, které jim umožnili rozumět sánskému jazyku. Po jazykové medicíně dali šamani novicům jinou medicínu, aby jim umožnila jasnější vidění ve snech. Během snů v transu se šaman a jeho novic vydávali na dlouhé cesty do světa duchů. V němž spolu viděli divoká zvířata …. Podle Nguniů někteří tito tvorové jsou příšery, které obyčejní lidé nemohou vidět.
Sánští šamani byli specialisté na přivolávání deště. Spojování deště s určitým druhem určitých tvorů (gigantických hadů) je vlastní jak kultuře Sánů, tak i Nguniů.
Věštci z řad mnohých kmenů Nguni během období svého zasvěcování cestují ve snech a transu do podvodních říší v řekách, kde se setkávají velkými podvodnímu hady, ixanti, obklopenými dalšími hady, kteří jsou přímo spojováni s dušemi předků. Zasvěcovaní mají chytit jednoho nebo dva tyto hady. V těchto říších se lze setkat také s dalšímu bytostmi předků známými jako říční lidé ...
Šamani kmenů Nguni jsou běžně spojováni s hady a věří, že dokáží vládnout hadům, v některých případech i tyto tvory proměnit.
Prehistorické umění jižní Afriky (třeba geograficky a chronologicky odděleno od jeskynního umění Evropy – vykazuje přesně stejný typ dynamického vztahu mezi výtvarným projevem s povrchem skalních stěn.
V umění jihoafrických Sánů jsou stejně jako ve skalním umění Evropy doby kamenná běžně přítomny různé vzory z teček. Tečky se stávají součástí zvířat, s nimiž se překrývají, V Pech Merle jsou to koně a ve Východním Kapsku antilopa losí. Posledním prvkem jihoafrické kompozice je obrovský rohatý had, který jakoby vylézal z přirozené trhliny ve skalní stěně. V evropských jeskyních se objevuje způsob, že tvor jakoby náhle vystřeluje ze stěny a vytváří tak iluzi, že polovina jeho těla se stále skrývá za skálou. Je to jedna z nejefektivnějších technik malířů a sochařů doby kamenné.
Poznámky:
ISBN 978-80-200-1644-7 (váz.) : 435.00 Kč
Další články autora |
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...