Každý občan, který není lhostejný k dalším osudům naší vlasti a má samozřejmě i sociální, politickou, ekonomickou i venkoncem národní citlivost, si může představovat osobnost, kterou by rád viděl v čele státu. Na co klást větší a na co vedlejší pozornost. Prezident by měl mít respekt nejen u obyvatelstva, to je konečně jasné, měl by být vzorem občana. Měl by udávat tón a neuchylovat se k lidovým projevům, které mohou být sympatické, ale z druhé strany, ne příliš dobré pro veřejnost, která spíš očekává, že se na ni nahlíží také s respektem a ne jako k pivnímu spolku.
Lidé jistě rádi uvidí vždy prvního muže, elegantně oblečeného, který vystupuje jménem republiky, důstojně a rozhodně. I když mnoho lidí v Čechách si zvyklo, z přemíry informací z různého pohledu, všechno vnímat na půl ucha, i ty důležité věci, takže pro úžasný hlomoz často přeslechne to, co je jim adresováno jako vůle státu, měl by je naučit rozlišovat zrno od plev ve svých veřejných vystoupeních a současně svým osobním příkladem odstranit často vidlácké chování a vystupování jiných veřejných činitelů. Ono to má vliv i na názor lidí ze zahraničí, kteří se nemíní zabývat mentalitou lidu, ale jeho vnějším vystupováním. Nejvíce nám škodí hulvátství, na které si stěžoval i Masaryk. Ale jsme o kousek dál, veliký kus od národního obrození, nás jazyk je kultivovaný a srovnatelný co do bohatosti s jinými jazyky velkých národů, které nás obklopují, tak ho užívejme spíše k tomu dobrému, co rozvíjí společenskou úroveň než k naprosto neplodným diskusím pod články v tisku, které nikam navedou a u kterých lidé přesto tráví tolik drahocenného času zbytečně.
Uvážlivá osobnost
Umět řídit stát, byť ve funkční pozici prezidenta typu s omezenou pravomocí, není jednoduché a skutečně je to hodně o zralosti a celistvosti osobnosti. Rozhodně, není příliš dobré, když se tisk a s ním i lidé, soustředí na soukromý život takové osobnosti, protože to není měřítkem kvality výkonu funkce a dokonce mi připadá i směšné, aby nějaký tisk, byť bulvární, propíral soukromí veřejně činných osob. Já osobně to nechápu jako projev demokracie a svobody slova, ta je o něčem jiném a má velmi vážný obsah, tak důležitý pro život občanů ve státě, kterému ústavní pořádek dává takovou vymoženost politické svobody v nejširším slova smyslu! Člověk, který stane v čele státu, by měl být uvážlivý a myslet vždy na celek. Konečně, je prezidentem všech občanů, tak to lidé chápou a tak jsou i schopni za ním jí a naslouchat mu.
Poreformní společnost je jiná
Budoucí prezident to bude mít těžší, protože přeci jenom je česká společnost, dá se říci z určitého hlediska, poreformní, trochu v jiné situaci. Klade se na ni vysoká míra odpovědnosti za vlastní prosperitu a vlastní způsob života v novém budování svého životního standardu a bude jistě hledat způsoby, jak svého cíle, každý jednotlivec, každá rodina a každý člověk v určitém věku, dosáhnout. Myslím, že lidé se sice o politiku zajímají, ale spíš to byl v poslední době adrenalinový sport, který se projevoval i známkami agresivity až do lhostejnosti, což v obou případech k ničemu nevede. Lidem spíše svědčí, když se mu říká pravda a také, na co se připravit. Vždyť lidé většinou hledí na to, aby slušně žili a nemuseli se denně potýkat se svévolí úřadů, arogancí mocných, lajdáctvím a přezíráním jejich potřeb. Myslím, ne, jsem o tom přesvědčená, že česká společnost je politicky vyspělá, také uvážlivá, spíše by tíhla k tradicím, které asi bude hledat, lidé jsou spořiví a myslí na své rodiny. A celý tento komplex vlastností a cílů, všechny jsem nepojmenovala, by měly být zvažovány v rozhodných chvílích.
Český lid má prezidentskou funkci v oblibě
Český lid, historicky vzato, byl lid královský. A jak je vidět, tak pan prezident Klaus se těšil a těší podpoře národa. Lidé mu věří a ani pokus o skandalizování zřejmě nesníží jeho prestiž mezi ostatními veřejnými činiteli. A také - měl v mnohých věcech pravdu a není třeba to zkoušet, zda je to skutečně tak. Jsou hlavy státu, za kterými se společnost vláčí a jsou takové, za kterými společnost kráčí. I pan prezident Klaus je vůdčí osobností, která se otiskla na chování lidí, a tím nemyslím negativní chování, protože lidé přestali být ve valné většině, bezvýznamnými poddanými, ale stali se svéprávnými občany. A možná, že tento důležitý rys české porevoluční společnosti si málokdo uvědomuje. Jistě, že jistá skupina lidí stále tíhne k socialismu, jiná zase touží po soutěži, oba tyto póly se mezi sebou dohadují a ví, že v takové zemi, jako je naše, nelze nastolit sociální stát v pravém slova smyslu, protože na něho nejsou za prvé prostředky a za druhé by lidé ztráceli motivaci k udržení si svého životního standardu, takže by při příští krizi upadali do chudoby. A proto je nutné držet jistou úroveň chování a přístupu k vlastnímu životu, který není závislý na pomoc státu a je zneužitelný, ale naopak pomoci těm, kteří jsou z různých nepříznivých situací, ať zdravotních nebo sociálních, potřební. A takové tendence by měla osobnost prezidenta zastřešovat, i když není šéfem výkonné moci, což je vláda, ale s premiérem, tedy šéfem vlády, prezident komunikuje.
Prezidenta posiluje důvěra občanů
Je potěšující, že lidé v uplynulých měsících tohoto roku zvýšli zájem o dodržování zákonů a sledují i jejich aplikaci. Alespoň v té míře, že dobře chápou, že trojí dělení moci, tedy zákonodárnou, výkonnou a soudní musí také střežit, aby jedna se nepřelévala do druhé. To by znamenalo konec demokracie. A prezident by měl být důstojným garantem politického uspořádání státu, jak je dáno Ústavou a být nad politickými stranami. Jen tak se mu podaří udržet pořádek. Je vůlí občanů, zda a jak budou koho volit a záleží to na soutěži stran v poltickém spektru České republiky, jak budou voleni a kdo propadne. Český lid si dobře uvědomuje, že drží v rukou moc a je velmi obezřetný a řekla bych, že také uvážlivý. Proto jeho důvěra bude směřovat k Hradu víc, než k řečnickým výkonům politiků. A dokáže si i ohlídat plnění programu, pro který si tu či onu stranu zvolili.
Hlas lidu je hlas Boží
Myslím, že Čechy máloco vyžene na Václavák, ale rozhodně si slovo vzít nenechají. Až se odnaučí svým představitelům hrubě nadávat, jak se to v diskusích pod články nezřídka objevuje, vyhrožovat a urážet je, možná, že brzy dojde ke komunikaci, která je potřebná jak lidem, kteří mají v rukou odpovědnost za vedení a řízení státu, tak i občanům, kteří mají svrchované právo zákonnými prostředky vést dialog. Slušný a kultivovaný. Jen tak si udrží v rukou moc a vládu věcí svých a v dobách nepříznivých mohou získat i oporu v řešení svých problémů. A proto by měl mít prezident vždy úctu k lidu a lid k němu a od toho by se měla odvozovat i oboustranná úcta vládních i politických činitelů, kteří zajišťují chod naší země s podporou občanů. Jinak to nejde, tak to je v naší Ústavě zakotveno.
Já svého kandidáta zatím nemám. Zvažuji mezi panem Fišerem a panem Schwarzenbergem. Ale uvidím, jak se budou mít věci v příštích dnech. Svět se stále mění, ekonomické a politické poměry jsou v kvasu, je třeba hledět i za hranice a mít dobré vztahy v sousedství. Rozhodně se také posuneme do nového věku. Jsme o něco moudřejší a máme víc starostí, jak si to tady udělat lepší, lidštější a naší přirozenosti bližší.
