Má úvaha o dění kolem rozhlasové relace pana prezidenta Zemana a jeho slovním vyjádřením, které vyslovil nahlas a přede všemi bude jednoduchá. Nebudu se zaplétat do mocenských pavučin a rozplétat jeho úmysl, proč to řekl a kolik je lidí najednou zděšeno a pohoršeno. To, co si z toho každý uplete a nabídne jako "zboží" druhým, je riziko každého: a odjakživa, co se lidská společnost chopila politiky ve smyslu správy obce či politikaření (jak tomu bylo ve starém Římě a starém Řecku), rozhodně v zápalu bojů nevedla vznešené projevy. Jinak by nám ta slova, která považujeme za sprostá, vulgární, pohoršlivá, nepřípustná ve společenském styku, nepřežila celé věky a "nezpestřila" mluvu obchodníků, vojáků, velbloudářů, řemeslníků i panstva a duchovenstva, čehož budiž důkazem, že Rudolf II. Habsburský si stěžoval, že šlechta v Čechách je obhroublá. Nebuďme pokrytečtí v příkrých soudech a chápejme, co prezident podal za vysvětlení ke svému vystoupení a zvažme jeho slova, která řekl též veřejně, prostřednictvím médií.
Rozhodně to nevypadá s naší politickou scénou růžově. Takové spory, uměle vyvolané a propírané ve veřejných sdělovacích prostředcích a mezi lidmi, jen odklánějí pozornost od jiných a smysluplných záležitostí, spojených s povinnostmi k občanům, státnímu území a k zahraniční politice. Místo toho, aby se společnost zklidnila a po letech strávených v Nečasově vládě se regenerovala, je znovu radikalizována, místo, aby si každý udělal vlastní úsudek nebo to prostě přešel bez povšimnutí. O to, jak se s tím vyrovná, levnější chleba nebude, jak se říká.
Je mi líto celého toho sporu a toho, že situace se tak nesmyslně vyhrotila, protože je třeba vzít na vědomí, že většina obyvatel má daleko "přízemnější" starosti, ale zase, ve vztahu k zde řešené tématice, to může negativně působit na jejich život v práci, v domácnosti, v době odpočinku a i v době, kdyby se měli hlavně soustředit na opatrování svých dětí a lidí jim blízkých, které mají na starosti. Určitě se víc zajímají, jak bude vypadat daňová politika od 1. 1. 2015, než disputace nad sprostými slovy, které jeden vyřkl s noblesou, jiný zase jako "křupan z Hradu" a i když jde o tatáž slova, nelze jejich způsob pronesení srovnávat. Alespoň tak jsem to pochopila z tisku. Je to vůbec možné?
Ale je! Stojí to v černém na bílém, ať výslovně či nevýslovně a je mi velmi úzko, protože obecná kocovina je vleklá má nepředvídatelné projevy.
Lidskou důstojnost snižuje nenávist, chamtivost a zloba z nenaplněných ambicí. Bojujeme s korupcí i sami se sebou, nejhůř - mezi sebou. Velké ideály, provázející budování právního demokratického státu sráží na kolena skutečnost, že ho máme zatím na papíře.
Lidí, kteří dokáží řídit stát, je málo, protože mít nadhled nad tolika činnostmi, které jsou potřeba k tomu, aby se lidé, odpovědní za úroveň země sladili, není žádná maličkost. Proč to nezkusit tak, že nebudeme plivat na svou minulost, ale budeme se učit z chyb, abychom je pochopili a eliminovali? Svět se netočí jen kolem České republiky. Zkusme se vnímat jako součást toho světa, který v přítomnosti zažíváme. A pro lidský život – každý den je vzácný!
Byla to jen slova - a z podzimu roku 2014 jsme opět tam, kde jsme byli před volbami. Nedávám tomu hlubší význam, než ten, že kosa narazila na kámen.
