"Slyšela jsi to?" ptala se mne jedna známá, kterou jsem dnes potkala na cestě do knihovny, Původně jsem si chtěla udělat procházku ve slunečném dni a ne se bavit o politice. "A co zase?" otázala jsem se. "Heger chce tahat peníze pro doktory zase z našich kapes."
Tak já nevím ...
Ale říkal, že už ví, kde peníze vezme v době, kdy je chlácholil, když naši doktoři chtěli odejít do Němec a jinam. A teď se lidi na pana ministra budou hodně zlobit. Mnozí jsou těžce nemocní a jestliže by měli zaplatit za jeden den pobytu 200,00 Kč, tak je to hodně, protože nemocenská není žádný majlant a ještě má jim zbýt na léky a na ambulatní návštěvy u lékaře a jídlo, oblečení, nájem a energie. To už ta vláda fakt přehání!!!
My tu žádné nepokoje nechceme
Myslí si hodně lidí, protože začíná jaro a už myslí na zahradu, na dovolené, na svá povedená i nepovedená manželství, na lásku, na vyhazovy ze zaměstnání a starosti sehnat jiné, na svůj rodinný rozpočet, na to, jak se za tak krátkou dobu jejich život změnil. A zdá se, že tato země je jen pro boháče. To už není balíčkové utahování opasků. A navíc, když se ve vládě dohadují, je vidět, že ty koncepce, s kterými šli do voleb, byly šity horkou jehlou a asi už ty šaty nedošijí. Došly nitě! A já začínám už chápat, proč se lidi nechtějí dát sčítat. Mají strach, že přiznají některé věci, které jim bude někdo brzy vytýkat a které je mohou znevýhodnit. Protože nevěří, nedoufají a čekají, co bude dál. Možná, že někteří sledují, jak se pomalu propadá půda kdekomu pod nohama a přitom nevěří, že je to vůbec možné.
I kdyby vláda skončila ...
Je tolik věcí rozděláno, že další nebude schopna na to navázat anebo podle svého programu přizpůsobit. A to všechno. co se tu děje, platíme, jak mourovatí, i když s tím už hodně lidí nesouhlasí. Podle mého názoru by vyšlo ještě mnohem dráž, kdyby se všechny kroky, které vláda učinila, zamrazily a další vláda, s jiným programem je dělala od počátku a jinak. A stejně bychom se reforem nedočkali. I když jsem zprvu věřila, že jsou to zkušení lidé, kteří mají všechno připraveno, jen to spustit. A lidé jsou už tak naštvaní a vynervovaní z neustálých změn, že i sebegeniálnější nápad odsoudí k zániku. Myslím, že to všechno, s čím se začalo, přestalo fungovat. Ale nepřestali fungovat občané, protože díky vyhazovům z práce teď běhají a hledají, na zoufale vypadajícím trhu práce, zaměstnání, aby uživili rodinu a stačili platit všechny ty zběsilé ceny za základní životní potřeby. A nedej Bože, aby někdo v rodině onemocněl! Myslím, že tento stav jen povede k tomu, že více, než kdy jindy lidé budou vyhledávat známé, aby jim pomohli, a začnou ty přímé a nepřímé korupce nanovo, daleko nebezpečněji a pro celou společnost ohrožujícícm způsobem.
Představte si ...
že jste překonali první vlnu vyhazovů, najednou se změní vedení, přijdou manažeři, chodí po pracovištích a ukazují na předem vybrané zaměstnance - ty, ty , ty. A dostávají výpovědi na dohodu. Nezbývá jim než zůstat s otevřenou pusou stát a nejsou schopni jediného slova. A tentokrát se odborů nikdo neptá. Je třeba ještě snížovat stavy. A nahrazovat je jinými lidmi.
Lidé nechtějí být ohrožováni v základních potřebách
Každý rozjetý vlak se dá zastavit. Nejsem z těch, kteří si myslí, že by vláda měla skončit. Ale myslím si, že by měla udělat rozvahu svých úspěchů a neúspěchů, přestat lidem ničit nervy a odložit ty rychle následující kroky, které lidem tak rychle umenšují příjmy a naděje a rozložit je časově do dalších let. Protože dnes nikdo jasnou perspektivu nevidí a mohlo by to opravdu všechny ty projekty vážně poškodit. S následkem, že příště bude ještě hůř, pro lidi, pokud se bude zase rozvíjet něco nového. A opozice by se měla vrhnout do práce a komunikovat. Myslím, že v této situaci nikoho tolik nezajímá, co udělal pan Vondra, jestli pan Bárta někoho špehoval, po kom kdo jede a s kým kdo co má. V tomto případě je těch pár lidí jen divadlem pro občany, kteří chtějí vrátit vstupné, protože vůbec nevědí o čem ta hra pojednává a kdo je hlavní hrdina. A nejméně lidi snáší, když se jim lže. Je jasné, že tento stav, do kterého se veřejnost dostává, je také dílem medií. Ale ať je to médiemi, či zmatky a překotností činů vlády či neuměním vládnout, lidé potřebují vědět, že mohou zaplatit ze svých příjmů všechny ty změny, které se chystají a že to nebudou vyhozené peníze. Nebo že za půl roku si někdo nevzpomene na další zvýšení poplatků.
Všichni potřebujeme ke svému životu klid a nechceme žít jen politikou, obavami a šarvátkami. Máme své rodiny, své životy a to je priorita lidí v podhradí.
