Sledujeme politický boj, který se rozehrál mezi prezidentem Zemanem a Parlamentem České republiky a každému z nás, občanů, táhnou hlavou různé úvahy. Zatímco se celé dění odehrává mezi lidmi, kteří jsou vrcholnými politiky, o zájmech občanů a státu se nehovoří. Středem pozornosti jsou spory mezi paní Miroslavou Němcovou, která se zřejmě snaží zachránit ODS a Milošem Zemanem, který se snaží o vyslovení důvěry Rusnokově vládě. Zatímco Miloš Zeman se snaží vystupovat konstruktivně, paní Němcová si nebere servítky. Inu, stále doufá, že se postaví do čela koaliční vlády a vítězně ji povede k volbám, sledována svými odpůrci. Za každou cenu ...
Také by mohly probíhat kultivované rozhovory ...
Mnohý občan se zajímá o politiku z nejrůznějších důvodů - jedním z těch důležitých je ten, že chce vědět či odhadnout, jak se bude dál vyvíjet celková situace, sociální či ekonomická, aby věděl, jak si naplánovat svůj osobní, pracovní či rodinný život v určitém časovém horizontu. A tak považuji za projev profesionality od politiků, kteří jsou v situaci, po pádu Nečasovy vlády, v prekérní situaci, protože se jim jejich vlastní pracovní, finanční i profesionální předpoklady nevyvíjejí tak, jak předpokládali a mohou očekávat osobní těžkosti, za druhé, vláda Petra Nečase ztratila většinu lidí, kteří ji přestali podporovat po té, co zjistili, že slibované reformy se nevyvíjejí zdárně a kroky, které vláda dělá, jsou proti jejich zájmům. A trapný konec vlády završil téměř neuvěřitelný a velmi osobní příběh předsedy vlády, který ovšem má dopady i za hranicemi naší země. I přes to, že panují napjaté vztahy v koalici, a mezi koalicí a prezidentem, by jistě bylo vhodnější, aby politici, kteří zodpovídají za svou veřejnou činnost, se ovládli a tuto krizi zvládali jako kultivovaní lidé, kteří mají zájem, nebo lépe by měli mít zájem v pohledu jejich pozic, jak dalece tato krize postihne občany, správu země a samozřejmě i zahraniční vztahy, na kterých by jim mělo nejenom v ekonomickém zájmu, záležet. I když v takové situaci jistě není nikomu lehko, je třeba zachovávat dekórum. Avšak, v tisku se vláčí jména ve velice nelichotivých souvislostech, které škodí zájmům naší republiky. Nejde přeci prioritně o jednotlivé osoby, ale především o jejich odpovědnosti, které stále mají vůči zemi i občanům.
Do voleb zbývá rok, ale život v zemi se zastavil
Ve vrcholných funkcích se střídají lidé, ti zase střídají vedoucí zaměstnance, pokračuje to propouštěním stávajících úředníků, kteří opouštějí současně i agendu, kterou doposud zastávali. A jsme zase u bolavého problému. Bude se v ní pokračovat, nebo se zase všechno změní i ze zákony a předpisy, na jejichž základě dosud fungovala? Tedy - pro občany: budou platit ještě zítra nebo pozítří stejné formuláře k žádostem na úřadech státní správy, nebo se zase všechno změní, což občan zjistí, až si s nějakou žádostí někam přijde? Možná, že by bylo dobré zvážit, kolik se vynaloží peněz ze státní kasy na platy a zařízení pracovišť nových úředníků a jak dlouho tam setrvají? Spadnou ti původní, co byli propuštěni do sociální sítě nebo se obrátí na Úřady práce, které prodělaly Drábkovu vizi? A pokud nebude Rusnokova vláda schválena, bude se to opakovat? Jak dalece to otřese dašími úřady zřízené ministerstvy, které budou jistě prodělávat reorganizace? Mnozí mohou očekávat, že budou propuštěni pro nadbytečnost a vrženi do sociální sítě, a tím je bude čekat osud mnohých, jimž se podstatně a náhle snížil životní standard a nebudou moc splácet své půjčky a plnit jiné závazky.
Nejde tu jen o politiku ...
Jistě, že občané nejsou jednotni v tom, koho by rádi viděli v čele země. Někteří pravici a budou stát za koalicí, jiní levici, ale ta se tváří nějak rozpačitě. Podle slov pana předesedy ČSSD Sobotky, který nevyužil nabídky prezidenta, aby sestavil vládu, se nyní bude pokoušet získat druhou šanci. Je otázka, zda ji dostane. Zatímco LIDEM se svými osmi poslanci rozehrává svou hru a chystají se podpořit koalici, VV jsou rozhodnuti, spolu s KSČM a zbytkem ČSSD pod vedením pana Haška, Rusnokovu vládu podpořit. To vše do řádných voleb. A u nich se může stát všelicos. Ale co bude s lidmi, kteří na tyto krize doplácejí tím, že si nejsou jisti, zda nepřijdou o práci a klesne jim životní standard při té stoupající a nesmyslné drahotě? S lidmi, kteří jsou vážně nemocní, kteří o někoho pečují nebo po propuštění budou marně hledat práci? Nebylo by od věci se zamyslet nad tím, jaký stav tito bojovníci z horních pater za sebou zanechávají. Nebylo by lepší si sednout ke kulatému stolu?
