V poslední době není lehké číst noviny a jistě si každý spočítá, že vládní krize, kterých bylo mnoho od počátku vládnutí Nečasovy vlády, nic dobrého nepřinesou. Nikdo se neobává hněvu lidí a co ještě víc, nebere ho v potaz. Politická elita bojuje mezi sebou o moc. Když se na to díváme z té lepší stránky, jako občané dostáváme pořádnou výuku v politice, ale z druhé strany si všichni uvědomujeme, že to rozhodně neprospěje představám, které stále držíme. Přichází nová doba ...
Jen najít svou pozici
Chtěli jsme se mít lépe, žít kulturněji, zbavit se korupce a najít svůj osobní prostor? Už nyní se musíme ohlížet, kdo a co nám dýchá na zátylek. Třeba není od věci přemýšlet, zda politické směry, které procházely časem jsou ještě validní, zda nejsou vyčerpané a zda neuvolnily místo, které dosud měly, něčemu novému, zatím neodzkoušenému a pomalu se prosazujícímu v současném chaosu. Takže, nikoho zatím nesoudit. Neošklivit si předem lidi, kteří se profilují před našima očima a snažit se porozumět jejich pojetí. Historie nás učí opatrnosti v soudech. Na scénu přichází nová generace a boří hranice toho, čemu říkáme hranice možného. A lidé, navyklí na minulé metody, jak získat moc a jak si ji udržet, nějak ještě reagují. Karolina Peake, ať si o ní myslí, kdo chce co chce, projevila obrovskou houževnatost nepustit to, čeho dobyla a nyní hraje vysokou hru, jako konečně od počátku. Bude průkopníkem nových časů? Stane se obětním beránkem? Má své následovníky? Nebo je to jen kariéristka, která se nechce pustit toho, co poznala? Ať je to jak chce, přichází nová doba, vyžaduje si nové lidi a nové přístupy. Pojem demokracie ukazuje novou tvář. Tu tvrdší, pro mnoho lidí. Tu drsnější.
Co z toho vzejde?
Politické strany jsou na vodě. Nové uspořádání voleb nám předvede volební kodex, který je nyní navržen a podle všeho zahýbe českou politickou scénou. Nový občanský zákoník a jeho předpisy související, po své účinnosti, přinese do života každého člověka mnoho změn, nad kterými bude muset každý přemýšlet - jaké si to uděláš, takové to budeš mít. A nebude to snadné pro nikoho. Na všechno, čeho člověk bude chtít dosáhnout, bude potřebovat prostředky a schopnosti. A pokud toho dosáhne, neusedne do teplého místa, ale bude muset stále prokazovat, že na to stačí. Prodlužování odchodu do důchodu bude znamenat, že se každý bude muset ve svém oboru, který si zvolil, vzdělávat a obhajovat svou pozici. Společnost se možná ještě rozvrství a každý, kdo na to bude mít, po všech stránkách, se bude moci někde v něčem umístit.
Ale jsou tu ještě další lidé ...
Tato vláda nastavila sociální parametry velmi tvrdě. Ne každý dosáhne na příspěvky a ne každý si mohl našetřit, aby uspěl v době, když už nebude zaměstnaný. A věk, po který člověk bude vytěžován ve svém povolání, se snižuje. Lidé, kteří budou odstaveni z trhu práce pro svůj věk, si budou muset hledat své působení v jiné sféře, a pokud budou rozumní, pochopí, že si musí udržet aktivitu stůj co stůj. Pokud nebudou vyčerpáni natolik, že nenajdou už motivaci. A v dobách krize to bude velmi těžké pro každého, protože myšlenka, že kdokoliv má v rukávě plán, jak rozjet prosperující podnikání je skutečně idea, která neodpovídá realitě. Je otázka, zda lidé přistoupí na plán EU o průběžném vzdělávání se, protože na to nemá každý schopnosti, zdraví, otevřenou mysl a chuť i vnitřní sílu. Hledat smysl života bude muset každý sám. A také víru v život jako v jediný způsob reálné existence.
Zdá se, že stará schémata, podle kterých jsme dosud žili, přestávají fungovat. Nyní se již nehovoří o neviditelné ruce trhu. Co popohání tento svět k takovým zvratům? Je to ovladatelné? Uchopitelné? Před volbami současné Nečasovy vlády se lidí rozhodli pro změny. Netušili, že to nebudou jen kosmetické úpravy a nástroje k odstranění problémů, ale že budou těmito změnami procházet bolestně sami. Jak se zdá, nezáleží to na jednotlivcích, kteří nyní drží v ruce moc, ale na vlně, která přináší nové modely vládnutí a hospodaření. Ještě nevíme, jak se to jmenuje, ale už víme, že minulost nenávratně odchází a přítomnost si vyžaduje veškerou pozornost, Ani nástup jiných lidí po volbách nevrátí nic z toho, na co hodně lidí nyní se slzou v oku vzpomíná. Svět se mění, mění se způsob života a také způsoby jak přežít. Každý sám na sobě pozná, zda míří ke světlu nebo do temnot.
Je jaro, roku 2012.
