Politická sféra je místo, v kterém působí ve svobodných volbách volení lidé. Veřejné záležitosti spravují v jiném prostředí a za jiných hmotných podmínek, než ti, kteří v ní sice obvykle nepůsobí za peníze (veřejnost), ale svým volebním hlasem i míněním, které je většinou medializováno, mohou jejich postavení výrazně negativně ovlivnit a z politiky je odstranit anebo je vynést do vrcholných funkcí (pozitivní ovlivnění). V demokratické společnosti je politický post omezen časem, to znamená funkčním obdobím a také vůlí veřejnosti, která může politickou kariéru jakéhokoliv politika ukončit tím, že mu dá najevo, že nemá u veřejnosti důvěru.
V České republice je zřejmě problémem, že se mnoho politiků udrželo v různých postech přes jejich funkční období. Ne, že by to byla světová výjimka, ale pokus o narušení establishmentu po nástupu Nečasovy vlády prostě nevyšel. Pracovně se tento pokus nazýval - odstranění dinosaurů. Veřejnost si zvolila nové tváře, které se soustředily do subjektu VV, napůl podnikatelského a napůl se tvářící jako politická strana a zařadil se do nově utvořené koalice. A protože stále platí, že neznalost zákona neomlouvá, a zákon o politických stranách s takovým hybridem nepočítá, nikdo se nad tím příliš nepozastavil, zda VV skutečně plně vyjadřuje rysy (zákony předpokládané a jimi dané) politické strany. Představitelé VV, kteří se dostali volbou do rozhodujících míst, začali ovlivňovat, jako koaliční partner, nejen zákony, ale také politiku, kterou Nečasova reformní vláda začala po volbách uplatňovat ve smyslu politiky EU. A k této politice se veřejnost nesouhlasně postavila.
Nedůvěra veřejnosti k vládě stoupá
Rozporuplné zprávy o postupu reforem s jejich dosahem na sociálně ohrožené skupiny ve společnosti, vyvolávání všeobecné existeční úzkosti a nečitelná fiskální politika (pro běžného občana) vzbuzuje dlouhodobě nedůvěru a vláda je nyní (více než dříve) na pokraji předčasných voleb, o jejichž užitečnosti jsou pochybnosti. Očekává se, že další vládnutí Nečasovy vlády budou provázet nepokoje a stávky. Sociální smír je vážně narušen, jestli ještě vůbec lze o něm v dnešní době hovořit. Vláda nyní vládne s nízkou podporou veřejnosti, ale s předpokladem, že musí svou věc (reformy) dotáhnout do konce, což je žádoucí, protože další vláda, která bude zřejmě levicová, v nich stejně musí pokračovat a dbát na to, aby se neprohluboval dluhový schodek.
Stoupající preference KSČM
I lidé, kteří by dříve nevhodili do volební urny lístek pro stranu KSČM, jsou odhodláni ji volit. To je pro pravici špatná zpráva. Zdá se, že od počátku elitní strana ODS, ztrácí vliv a podporu. Vypotřebovala se. Dostatečně nereagovala na společenskou poptávku po prosperitě a zřejmě své poslední síly věnovala reformám, které působí drasticky a útočí na existenční problémy občanů. Pokud po následných volbách nezíská dostatečný počet voličů, bude hynout na úbytě. Na křesla vrcholných politiků usednou zvolení a jmenovaní zástupci ČSSD. Zdá se, že levice má již promyšleny kroky, jak zastavit rozklad společnosti a jak obnovit důvěru občanů v politiku, i když se dají očekávat i při její vládě neklidné doby, protože voliči a příznivci pravice budou novou levicovou vládu ostřelovat ze všech stran. Komunističtí představitelé se již několikrát vyjádřili o svém programu a ČSSD bude vládnout z jejich tichou podporou, neboť bohumínské prohlášení, jak pravila, nemíní rušit. Je otázka, zda situace, v niž se nyní naše země zmítá, nakonec nevynese do křesel komunistické politiky. Nebyl by to žádný div. Lidí, kteří žijí v nejistých podmínkách, přibývá a k takovým koncům vede i současná sociální politika. Byť by byla rozumná a pochopitelná. Lidé nejsou srozuměni s tím, že se jim čím dál víc sahá do kapes a jistě budou sahat po možnostech, které jim nabídnou levicově zaměřené strany. Neboť i ti, kteří nemají šanci dosáhnout na slušný životní standard, nemohou dále chudnout.
Rozpad VV a snaha vytvořit další platformu
Těžko říci, zda rozpad Věcí veřejných byl v předstihu naplánován nebo k němu dochází za pochodu. Kdyby pan Bárta složil poslanecký mandát, mnohému by se předešlo. Paní Peake se bude snažit spolu s ostatními členy VV vytvořit jinou platformu, ale zdá se, v současné situaci, že problémy, které VV rozhýbaly na všech úrovních, zabrání i tomuto utrženému křídlu získat dostatečný počet voličů. Otázka je, zda celý manévr nestrhne s sebou celou vládu do demise a nevydá celou českou společnost do období "náprav škod". Nyní je na tahu premiér Nečas, který by měl zvážit, co je nejoptimálnější pro naši zemi a občany a neriskoval. Na osobní ambice není opravdu čas, i když každý jistě chápe, že se lidem z dosažených postů nechce odejít a po tom, co ochutnali plody moci, se jí velmi těžko zbavují. Je to těžká kocovina, kterou ne každý dokáže úspěšně vstřebat.
Na prahu prezidentských voleb
Do křesla prezidenta republiky, v roce 2013, zřejmě usedne Jan Fišer. Má zatím dost vysoké preference. Možná, že dojde i k úpravě prezidentských pravomocí, zvláště v udělování milosti. V České republice nemá prezident silnou pozici, ale může se stát prostředníkem mezi veřejností a vládou.
Vládnutí se člověk musí učit
Je patrné, že se co se dalo pokazit, se v naší politice pokazilo. Jednak dílem toho, že osobní ambice převážily pocit vysoké zodpovědnosti nad stavem země a společnosti, také dílem toho, že byl zbytečně vyvoláván existenční stres neustálou medializací postupů reforem s jejich záporným dopadem na občany a také dílem toho, že reformisté byly pod velkým tlakem nejen ze strany občanů a medií, ale také ze strany EU. Někteří členové vlády mají podáno vůči sobě mnoho trestních oznámení a jsou negativně medializováni, což jistě osobně na ně velmi těžko doléhá a vyčerpává jejich síly. I jejich budoucí život po volbách nebude jednoduchý, a to si jistě uvědomují. Každý sleduje po pravdě jen svůj prospěch. S tím se musí počítat a teď je otázka, kam až může ten každý zajít. Nechť je nám to všechno dobrým poučením. Neboť politici odcházejí, ale občané zůstávají se svými starostmi, úzkostmi a udržováním životního standardu k udržení rodin a k prosperitě svých dětí. A v tom vidí svou hlavní životní prioritu. Pro budoucí politiky tato doba zanechá vážný odkaz - kdo se chce stát politikem, musí se tomuto řemeslu učit, učit a učit. Je to skutečná universita života. Z následků nelze uniknout, o čemž nás poučují životopisy politiků ve všech dobách a jistě si to každý, od samého počátku, uvědomuje.
