Lidé kritizují ČSSD, že nemá program, kterým by zaujala voliče, ale že posiluje na svých preferencích jen tehdy, když nesouhlasí s kroky pravice. ČSSD je také kritizována bezzubým postupem a v podstatě také protože že stále omílá ty stejné fráze. V první části článku se zabývám obecně pojmem pravice a levice, v druhé pak se zabývám centrem občanského života, a tím je bezesporu komunální politika.
Co je pravice a co je levice
Označení „levicový“ a „pravicový“ je označení politické. Je spíš chápáno ve smyslu přítel/nepřítel a nese s sebou polemiku. Tedy, co je levice? Levici nelze srozumitelně vymezit bez vymezení pravice jako protikladu, vůči kterému se levice vyhraňuje a tak je tomu i naopak. I kdybychom se se pokusili ustálit obsah pojmů "pravice" a "levice", nepodaří se nám to, protože politická situace je velmi nestálá a obsahy těchto pojmů také nejsou neměnné. A tak se dá říci, že v průběhu 20. století a v letech 21. století mají s historickými postoji, pravice a levice, pouze stejný název.
Co si lidé představují pod pojmem "pravice" a "levice"?
Ano, dá se tvrdit, že tradice, jako přirozená součást vyslovování nároků obou stran spektra, je odrazem toho, co si lidé obvykle pod slovy "pravice" a "levice představují". I tak je obvykle identifikují. Ale po dlouhou dobu, téměř 150 let, na sebe politické rozdělení na levici a pravici strhávalo jiné linie, podle kterých se také rozdělovaly demokratické společnosti. Například: revoluční x reakční, pokrokové x konzervativní, občanská a politická emancipace x autorita, vztah církve a státu, města a vesnice apod.
Být příznivcem politického spektra ...
Jaké politické strany jste stoupencem? Mají vás lidé z protivné části politické strany za hlupáka, nedouka, myslí si o vás, že jste intelektuálně méněcenný? Dívejme se na to neemotivním způsobem. Spíše je nutné poctivě rozlišovat, jak pojmy "pravice" a "levice" chápeme a používejme je konzistentně. Zachovat nestrannost vůči "pravici" a "levici" nemůže spočívat v zásadě v tom, že popřeme svojí intelektuální, politickou i emotivní náklonnost k levici či pravici. Ale spočívá v tom, a to je také můj osobní postoj, poctivě se snažit přiznat i druhé straně její přednosti.
Máme ujasněny naše postoje?
Jak bylo řečeno, netřeba se stavět k politickému spektru emotivně. Ale pozorovat směřování i skutečnou práci osobností, které pracují ať na straně levice či pravice, a hlavně správně chápou realitu, v které se nyní svět pohybuje. Mezi pravicovými i levicovými politiky jsou jistě výrazné osobnosti, které svou činnost berou vážně a nesoustředí se pouze na hmotný prospěch. Myslím, že by se media měla hlouběji vnořit do života politických stran a nesledovala jen chronicky známá jména a oslovovala i ty politiky, kteří stojí v pozadí. Předpokládejme, že v současných politických stranách existuje demokratický duch, takže jistě má každý svůj názor, byť v souladu s programem té které strany. Není třeba mít programovou zášť k politické straně, jejíž představitelé, soustavně medializovaní, se zprofanovali. To není fér vůči členské základně. Lidé, kteří jsou masírováni medii, často pochopitelně nerozeznávají, jak politické strany reagují na stále se měnící situaci v Evropě a ve světě, ale sledují spíš své potřeby a jejich naplňování činností politických subjektů. Proto je třeba si ujasnit, kam chce společnost směřovat a jak si představuje svou budoucnost. Který politický subjekt lépe zajistí, byť časově omezenou stabilitu, která se může vlivem objektivní situace měnit, a jak bude reagovat. Tedy, hlouběji se zamyslet nad fungováním politické sféry směrem ke stabilitě a bezpečnosti státu, směrem k hospodaření veřejnými prostředky, směrem k sociální politice a její úrovně, kterou zejména nyní lidé kritizují. Je třeba také bezesporu přihlížet k práci komunálních politiků a k činnosti krajů a obcí, které svým vlivem mohou výrazně ovlivnit životní úroveň svých občanů. Někde může pravice s podporou levice velmi dobře působit na život v částech naší země, které nemají silné sociální zázemí a zase naopak, s podporou menších politických subjektů se zasadit o zlepšení životního prostředí, úrovně potravin a vody.
Kritizovat čelné politiky není jediný program pro veřejnost
V mediích se stále opakují kritické články vůči některým čelným politikům a lidé, místo, aby přemýšleli, jak ve svém životě a ve své obci, kde žijí, vstoupili do rozpravy se svými zastupiteli a vyjadřovali svou nespokojenost předně k nim, tak se zaobírají otázkami, které stejně nemohou ovlivnit. Málokdy je slyšet, že se lidé zajímají o rozpočet své obce a vkládání investic například do obnovy vodovodů, kanalizací, do kvality pitné vody, do kvality bydlení, místního školství a životního prostředí. Myslím, že největší důraz by měli klást na politické spektrum svých zastupitelů a svým hlasem i námitkami je podporovat nebo kritizovat v jejich činnostech pro obec. Úroveň bydlení, úroveň kvality potravin, úroveň kultury a trávení volného času, jakož i úroveň veřejného zdraví je také součástí komunální politiky a v této situaci je víc než nutné vztahovat, ze strany občanů, tu nejvyšší pozornost. Protože odtud se odvíjí celková úroveň života. Možná, že by ubylo nespokojenosti a lidé by se měli více soustředit na své oprávněné zájmy a práva a vložit svou energii tam kde je jí nejvíce třeba. V tom vidím základ politické i sociální obrody v naší zemi.
Jak si občané zvolí ve své obci své zastupitele, je jejich odpovědnost. Je třeba, při volbě, jak bylo naznačeno v tomto článku, nezvažovat pouze svou politickou orientaci, ale také osobnosti, které jsou schopné zaručit pružnou politiku vůči obci, kterou zastupují.
Poznámka k textu:
Schémata rozdělení pravolevého centra
Schéma převzato z :Tématický slovník pjmů pro společenskovědní předměty
