Pokud ministři Věcí veřejných podají demisi, pak neodejdou pouze oni, ale nastanou změny i ve státní správě odchodem lidí, kteří nyní fungují v důležitých funkcích. Pokud padne vláda odchodem ministrů strany Věcí veřejných, pak totéž se stane v daleko vyšším měřítku. A budeme zase tam, kde jsme byli. Na počátku zmatků po volbách, a ještě navíc s hrozbou sílících sociálních nepokojů. Kdo si takový vývoj v zemi přeje? A kdo si důsledky vezme na triko?
Otloukánek Věci veřejné
Samozřejmě, že všechny události, které se prolínají nešťastnou historií působení Věcí veřejných, jsou nejen pro občany tíživé, protože od počátku jsou zataženi do komplikovaných sporů, jejichž důvody jsou možná jasné aktérům tohoto představení, ale lidé, kteří nesledují dnes a denně tisk a zpravodajství, jsou znepokojeni příšerným dlouhotrvajícím stavem, který má samozřejmě dopady i nálady v zemi. A kdyby jen na nálady. Radikalizace společnosti stoupá a nic se neděje. Lidé mají pocit, že vláda rozhoduje bez legitimity, protože valná většina občanů s reformami nesouhlasí a několikrát se dokonce občané zvedli k veřejným protestům. Aféry, které se míhají každodenním životem, jsou neuvěřitelné a mnohý běžný občan nemá ani prostředky na to, jak by si jejich pravdivost ověřil. A tlak se stupňuje. Lidé se bojí, že situace je ještě horší, než se ve skutečnosti jeví a že na to nakonec doplatí oni. Čeho se mají obávat nejvíc? Věci veřejné samozřejmě udělaly mnoho chyb, a proto jim na vrub bude přičtena odpovědnost za důsledky, ať budou jakékoliv. I aktérům musí být jasné, že nejde jen o škatulata, ale ve skutečnosti za odchodem pár lidí s důsledkem pádu vlády se dostane země do ještě hlubší politické krize.
... další ztráty pro běžného občana
Na uvolněná místa po ministrech VV a lidech, kteří fungují v nejrůznějších funkcích ve státní správě budou muset přijít noví lidé, vláda pak předstoupí před Poslaneckou sněmovnu s vyslovením důvěry a dovládne, pokud důvěru dostane a dokončí to, co má rozpracováno. Není toho málo. Nebo všichni podají demisi a budou nové volby. Další vláda, již v jiných barvách, která převezme klíčová ministerstva, bude mít mnoho problémů, jak dokončit rozjeté reformy a spory, pokud se dostane pod podobný tlak, jak předchozí, dlouho nevydrží, a tak pomalu bude země upadat a s ní i obyvatelstvo, které nyní svůj život uspořádalo podle nových předpisů. Podle těch, proti kterým se protestovalo s nulovým výsledkem. Kdo se nyní odváží je změnit? Jednak proto, že se bude muset vynaložit mnoho veřejných prostředků, a také proto, že vlivem dalších změn mohou lidé utrpět další ztráty. Nehledě na možnou stupňující se nezaměstnanost.
Odpovědnost za stav země
Občan vidí oprávněně tyto záležitosti z pohledu svého každodenního života. Uvážliví lidé chápou, že se musí šetřit, a že musí být prostředky na zajištění chodu státu, jeho bezpečnosti a stability ve všech oborech jeho činností. Lidé, kteří zaznamenávají pokles příjmů na zajištění chodu rodiny a svou budoucnost vidí dost beznadějně, by právem chtěli změnu, a někteří za každou cenu. Jen aby "je tam už radši neviděli". Ale problém je daleko větší, než se jim nyní jeví. Ani změna vlády jejich situaci výrazně nezlepší, spíš se obávám opaku. Pokud jsou lidé, kteří nyní vedou tuto zemi, zodpovědní, neměli by se k celkovému problému stavět příliš radikálně, ale zvážit citlivě, s ohledem na všechny okolnosti, možná řešení. Zvážit požadavky, před které byli Věcmi veřejnými postaveny: nejpozději do 26. dubna 2012 předložit koaličním partnerům návrh opatření a konkrétních kroků, které mohou pomoci vládě znovunabýt oslabenou akceschopnost, a tím i ztracenou důvěru občanů (zacelit otevřené rány v podobě například kauzy Lesy ČR, krize ve státním zastupitelství, problematického systému vydávání sociálních dávek a některé další kauzy), nová rekonstrukce vlády, podání žádosti o vyslovení důvěry, předložení komplexního návrhu na sloučení centrálních úřadů a ministerstev, s cílem uspořit prostředky veřejných rozpočtů, provést inventuru koaliční smlouvy a redefinování termínů u klíčových programových priorit, které dosud zůstávaly neřešeny nebo byly odsouvány). Současně je nutno zvážit další výdaje veřejných prostředků na plnění těchto podmínek a dopad na občany. Pokud ovšem vláda zvážila, že v současné situaci takové podmínky nemůže přijmout, protože by současný stav v zemi ještě zhoršila a zvýšila nespokojenost tak, že by došlo k eskalaci nepokojů a protestů, pak by mohla přistoupit k původně plánovaným krokům. A tím by řešení problémů s veškerými důsledky přenesla na další vládu, která by nebyla samozřejmě ušetřena výbuchů nespokojenosti.
V každém případě se nemáme na co těšit. Jak jsem již napsala v minulých článcích, plošné škrty a neexistence sociálního dialogu udělaly své. Lidé na straně vlády většinou nestojí a chrání sami sebe. Kauzy a aféry je jen popouzejí a sami pod tlakem už nehledí na jiné věci, byť jsou závažné. Politické strany, které si zvolily, zklamaly jejich očekávání. Ještě zbývá čekat, co udělá pan prezident pro uklidnění situace.
