John Bok je jistě významná osobnost a odvážný člověk, který jde celý život za svou věcí. Nechtěla bych vytrhávat z jeho úvah jen myšlenky, ale v článku, kdy oponuje studentům, kteří v socialismu vidí budoucnost, shledává výhodu svobody v tom, že člověk může volně cestovat a pohybovat se po světě, že mladí neví, co se tady po roce 1948 dělo. Nuže, tito mladí lidé ale rostou v době, po roce 1989, kdy se také leccos děje a protože nemají historickou zkušenost, nemohou porovnávat ...
Sociální poměry a vztahové problémy v mezilidských kontaktech
Myslím, že lidem nejvíc vadí sociální politika, která je bezkoncepční, účelová a nedělá se tváří v tvář. A mně vadí, že úřady stále vyvíjejí spoustu formulářů, na jejichž základě se něco nárokuje, kterým lidé nerozumí anebo je nejsou schopni vyplnit, zbytečně se stresují, protože mají strach, že když to špatně vyplní, nic nedostanou. Lidé si jsou rovni v důstojnosti a právech. Staří lidé mají nárok na úctu a ne, aby byli vystavováni, díky mnohdy arogantnímu chování úředníků, existenčním úzkostem, nejistotě, pocitům nadbytečnosti a osamělosti v nemoci a umírání. Nejde jen o úřady a odlidštěné pracoviště, s kterými přicházejí do kontaktu, ale také o chování lidí v jejich okruhu. Jde i o zacházení s osamělými matkami, s mladými lidmi, kteří hledají marně práci a nemocnými lidmi, kterým se díky jejich nemoci a bezmoci snižuje životní úroveň. A když lidé vidí, že na druhé straně si úředníci rozdávají tučné odměny, mimochodem z veřejných prostředků, tak to vidí jako nespravedlnost a neshledávají v tom žádný projev kapitalismu, ale aroganci, která nemá v naší historii obdoby.
Proč tak pokleslá kultura?
Pokud se někdo podivuje, že lidé pošilhávají po minulosti, pak ať si zalistuje v historii státu od roku 1989. Ano, pan prezident má pravdu, že se nikdy lidé neměli lépe, po materiální stránce, než nyní, ale neměli se hůře po duchovní stránce. A tím samozřejmě nemyslím na náboženství, ale na úroveň kultury v nejširším slova smyslu. Sází se na vkus většiny, jakoby lidé v naší zemi, kteří se nehonosí tituly, si nezasloužili slušnou hudbu, divadlo, knihy a časopisy, jakoby nezatoužili po pěkném náročnějším filmu nebo divadelním představení. Jestli si někdo tak představoval, že nastaví našemu národu nižší laťku jen proto, že si myslí, že některé věci půjdou lépe na odbyt, pak se dost zmýlil, protože právě z toho socialismu byli lidé k dobré úrovní kultury vychováváni a nemusím připomínat, že se četli přednostně čeští autoři a jací mistři hráli v divadlech! A tam nechodilo jen horních deset tisíc, to ne. Pokusy převrstvit českou společnost zřejmě padly do prázdna a lidé jsou nespokojeni s televizním vysíláním. Co naplat, že jsou na trhu moderní televize, plazmové obrazovky, když kabelová televize nabízí tolik programů, v kterých je víc násilí, než obrozující kultury. Raději si pustí rozhlasové vysílání, které si zachovalo vysokou úroveň. Naštěstí se tu neusadila dekadence, která jinak číhá ze všech stran a brzy lidé rádi odolají i mediálním masážím, protože si chtějí o věcech myslet své, po vlastním rozumu. Takže, ta svoboda není jen o cestování a potulování se s prázdnými kapsami po světě, ale také o svobodě si dělat vlastní úsudek a mluvit o tom bez problémů.
Za co jsme vlastně bojovali?
Nelze opomíjet mnohá zlepšení života lidí na venkově i ve městech. Lidé však, díky mediím, mají mnoho informací zkreslených a nemají přehled o nejrůznějších programech, které přispěly k obnově našich měst i venkova, ale za to mají přehled o rozmáhající se korupci, která ničí všechnu práci a obrací ji v čiré zlo. Ať již jde o investiční pobídky nebo regionální operační programy, v kterých vidí hnízdo korupce, místo aby zlepšovaly některé oblasti života v odlehlejších částech naší vlasti. To, co se třeba povedlo, zastiňují kauzy, které možná nemusely vůbec být, kdyby se nepřehlížely chyby v procesech důsledně vedenou kontrolou, ale také v chování lidí v pracovních kolektivech a mnohdy nekvalitních výkonech práce. Mnoho dobrých věcí je zdánlivě zmařeno, díky tomu, že na nich visí všeobecně vnímaná visačka hanby. Takže se asi vracíme tam, odkud jsme vyšli. Posíleni o mnoho zkušeností a okradeni o ideály, s kterými jsme po roce 1989 šli do nového života. Bohužel, nepodařilo se obnovit průmysl a dnes je jen málo lidé řemeslně vzdělaných. Za to máme spoustu filozofů, právníků, ekonomů a manažerů, málo vzdělaných učitelů, jakoby nebyli potřební a školství ve stavu rozkladu s ostudným koncem státních maturit. A to nemluvím o zdravotnictví, které nebyl schopen nikdo dát dohromady a také nedá, protože zase hrozí nepokoje. Lidský život je prostě krátký a lidé chtějí se mít dobře nyní a teď a ne s výhledem na 30-50 let, proto neberou koncepce a programy s dlouhodobým výsledkem do budoucnosti. Přáním každého člověka je žít slušně a pokud možno bez existenčních starostí a starat se o své blízké, mít rodiny a střechu nad hlavou. Mnoho lidí je unaveno podvodnými praktikami, kterými byli připravováni o peníze o své nároky. A proto, i když si všichni uvědomujeme, že se máme líp než dřív, dáme přednost normálnímu životu, v kterém může člověk hledat normální lidské štěstí, než být obětí až děsivé kriminality, zasahující do nejvyšších pater naší politiky. Všechno má své meze a je to také o svobodě si prostě vybrat svůj životní cíl, který by neměl být ničím podmiňován. A to tu jde, když se mluví o tom, jak je to prima chodit lehce po světě.
