Nejsem přítelem jakékoliv ideologie, která brání lidem se svobodně rozhodovat o svých věcech, aniž by byli popotahováni moralizujícícmi institucemi a spolky, tiskem propíráni a jejich soukromí bylo veřejně vláčeno všemi možnými mediálními kanály, až se ocitnou v historii jako zavrženíhodné osobnosti. Věřím, že v lidech je něco dobrého a něco zlého, jen záleží na momentální situaci, co v nich převáží. V článku, který jsem přiložila, je jednáno o nechuti ke křesťanům ze strany přistěhovalců a o anglickém zákazu nosit na veřejnosti křížky. Ne, neblíží se konec světa. Ani se neděje něco, co by Evropa ještě nezažila a neřešila. Evropa je divutvorný světadíl, který je zajímavý, z mého pohledu, tím, že jí, bohužel, dějiny vrací nedodělky z minulosti, a také je různými událostmi vedena k tomu, aby něco přehodnotila, napravila, odstranila vady při budování moci. Pozorovat novodobé události je velmi zajímavé a lze se jen dohadovat, jak příběh tohoto světadílu bude pokračovat dál.
Zákaz nošení křížků a jiných znamení
Něco za něco! Některé evropské země, které přijímají přistěhovalce z islámských států, se rozhodují, že křesťané nebudou nosit křížky a budou se odstraňovat kříže z veřejných prostor. Lidé se prostě nebudou rozlišovat znameními, které označují jejich náboženskou nebo názorovou orientaci. Konečně, jak se praví v článku, Bible ani jiné předpisy nepředepisují nošení křížku, takže to není pro křesťany žádná diskriminace, že? Zřejmě z takového problému nebude jen tak snadné vycouvat. Ale situace v tomto ohledu není Evropě neznámá a jistě se najde řešení dřív, než se lidé proberou do reality a začnou nad tím víc přemýšlet. Třeba někdo řekne: víra se neprojevuje tím, co člověk reprezentuje, ale jaké hodnoty vyznává a srdnatě se za ně staví. Což bude platit i pro druhou stranu, které se křesťané zajídají. Dá se říci, že se historie v něčem opakuje, ale bohužel ne v tom, aby se narodili výjimeční myslitelé, kteří budou schopni, stejně jako na úsvitu evropské civilizace, tyto záležitosti formulovat a jako názor předkládat politikům, veřejnosti, odpůrcům. A ti by byli ochotni nad nimi přemýšlet, a než se zase stane nějaký malér, chytře ho zapudit rozumnými důvody, proti kterým nebude nikdo nic namítat. Takoví učenci, kteří by byli schopni obhajovat byť i nosné myšlenky a zklidnili neustále rozžhavené mozky přvrženců a odpůrců, zřejmě neexistují. Tak to bude provedeno příkazem, protože to není nic proti lidským právům, nepotlačuje se tím svoboda svědomí a vyznání, státy zůstanou stále "laickými", jen uvnitř této šablony se budou lidé hádat. Tak to však jednoduché nebude.
Proč se neumíme s ničím vyrovnat?
Ideologie, které přežívají ve společnosti se nesnáší mezi sebou a ani s novými. Je to už nad rámec běžné politiky. Z jedné strany rozepjatá křídla demokracie, z druhé strany lidé, kteří ji nepotřebují ke svému štěstí, tak ji nebudou respektovat a naopak, budou trvat na svých pravidlech. Je tu mnoho protikladů. Mnoho problémů, které, pokud se nevyřeší, budou setrvávat staletí. Na tomto starém a poměrně dosud šťastném kontinetu. Je třeba se dívat na věci s rozumem a ne s emocemi. I když je Evropa frustrovaná z krizí, stále otevírá nové a nové problémy, před které staví své rozlícené občany. Nestabilní politika a neustálé změny názorů dělá z Evropy kru na rozbouřeném moři. Neumíme se s ničím vyrovnat, protože nevidíme žádný cíl, a pokud nějaký existuje, pak mu nerozumíme. Je příliš rozkolísaný. Možná jen existuje mnoho alternativ, z nichž každá může připadnout v úvahu. Budou se snímat i kříže z kostelů? Bůh ví. Třeba se to nějak domluví, že je to součást stavby.
