Radek John, nový předseda VV, se dal slyšet, že "to bude pokračovat", tím myslel stíhání poslanců odpovědných za únik veřejných financí a možná i za jiné skutky. Tedy, zřejmě to bude odpovědnost za škodu, která se stala za období jejich fungování v ministerské pozici, kdy jim byly svěřeny ze státního rozpočtu a jiných rozpočtů určitá výše finančních prostředků v příslušné kapitole k hospodaření a měli s nimi nakládat podle zákona o rozpočtových pravidlech a samozřejmě ve znění předpisů souvisejících. Trestněprávní odpovědnost je pak upravena v trestním zákoníku.
Věda pro medvěda
Nerada se opakuji, ale podle ústavy právní řád tvoří hiearchie právních předpisů. Mezi primární prameny práva patří, kromě právních předpisů normativní smlouvy, soudní a správní precedenty a judikatura, právní obyčeje a některé další. O tom, zda je judikatura pramenem práva, se vedou učenné diskuse. O sekundárních pramenech se zatím nezmiňuji, ale jistě, že hrají také svou roli. Jedním z odvětví práva je i finanční právo, které je reprezentováno zákonem o rozpočtových pravidlech a celou řadou předpisů souvisejících, z nichž bych jako důležitý předpis jmenovala zákon o hospodaření s majetkem státu, kterým jsou vázány subjekty, totožné jako u zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o veřejných zakázkách. Jak se spravují státní finance je uvedeno v zákoně o rozpočtových pravidlech a práva a povinnosti i odpovědnosti jsou dány zákonem o hospodaření s majetkem státu, k němuž je zákon o veřejných zakázkách zákon související. Se všemi jmenovanými zákony je pak zákon o finanční kontrole těsně spjatý a je jedním se souvisejících předpisů. Tyto zákony, pro běžného občana naprosto odtažité, jsou alfou a omegou pro státní orgány a jimi zřízené organizace, které jsou v zákonech pojmenovány jako subjekty, které jsou zákony vázány. Všechny tyto zákony včetně prováděcích vyhlášek, obsahují i procedurální pravidla a jsou zastřešeny právem EU, které je do národních zákonů implementováno. A také jsou příslušným právem vykládány, čili interpretovány. A to jsou zákony, kterými je vázána také moc výkonná.
Odpovědnost - politická, morální, imunita poslance
Samozřejmě, že v teorii jsou různé úvahy o tom, co je to politická odpovědnost, morální odpovědnost politika. O poslanecké imunitě , sloužící jako ochrana parlamentní nezávislosti před nátlakem zvenčí a zajišťující svobodu projevu poslanců v rámci výkonu svého mandátu, se jistě bude hodně hovořit. Ale než se budou poslanci, podezřelí z korupce apod., houfně imunity zbavovat, bylo by asi záhodno se zahloubat nad jejím rozsáhlým významem z teorie ústavního práva. Rozhodně má své opodstatnění v době výkonu mandátu a i často po něm. Politická i morální odpovědnost jsou instituty, které závisí na osobnosti člověka a jeho úvaze o situaci, v které se nachází.Pokud příslušný poslanec i v roli vedoucího orgánu státní správy vyvodí ze svých pochybení politickou odpovědnost, složí mandát, tím je zbaven imunity, pokud ji nemá na doživotí, a odstoupí ze svých funkcí, zařadí se mezi obyčejné smrtelníky a tím pro něho kariéra končí a začnou mu jiné starosti, které mu není co závidět. V opačném případě si ho ponechá až do jeho skončení s tím, že je stále z pozice mandátu odpovědný svým voličům za jeho výkon, tedy neuznává svou politickou odpovědnost za to, z čeho je viněn a čeká na spravedlivé rozuzlení své kauzy. Složení mandátu není zřejmě současně přiznání morální odpovědnosti, to by musel ze svého úřadu se všemi výjimečnými výhodami, odstoupit, protože po tom, co se na veřejnost dostaly jeho nepěkné skutky, nemůže, ze svého pohledu, morálně za svůj svěřený úřad odpovídat a současně se odevzdat spravedlnosti, ale pokud skutková podstata má znaky, které jsou obsaženy v trestním právu, pak bude vyšetřován, obviněn, souzen a odsouzen. Pokud způsobil škodu, z hlediska nesprávného úředního postupu, vyčíslitelnou v penězích a tato škoda mu bude rozsudkem udělena, pak by ji měl nahradit dle rozsudku. Jiné je to ovšem s trestným činem, který musí projít trestněprávním řízením.
Není to příliš velký krajíc?
Jistě, že občané vítají, že se situace s odpovědností politiků řeší. Je to věc nová, velmi choulostivá a může se v průběhu nasekat mnoho chyb, které se zase obrátí zpět jak bumerang a mohlo by to přijít nečekaně draho. Dokazovat pochybení v oblasti tak složité, jako je nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky s následkem trestněprávní odpovědnosti, jakož i škody, způsobené nesprávným úředním postupem u politiků, kteří jsou v postavení ministrů, nebude nic jednoduchého a rozhodně k tomu nestačí jen politická vůle, ale také pečlivé rozkličování podstaty věci. Pokud se to podaří, a já nezávidím těm, kteří se budou s těmito věcmi potýkat, pak jsme o veliký kus pokročili a nezbývá pak nic menšího, než se pustit do změn zákonů, které jsou s těmito kauzami spjaty a dále s nimi rozumně nakládat. Období, po které se budou tyto věci dít, nebude pro celou zemi jednoduché, ale za nimi by se měla vyloupnout nová doba. I třeba s tím, že do politiky se jen tak někdo neodváží a občané budou volit obezřetně, aby se tyto problémy zase neopakovaly.
