Není snad nikoho, koho by těšily poměry ve školství, jehož problémy se táhnou mnoho let. Na první pohled, je to o financování. Ale také o vztazích.
Motto:
Nejkrásnější jest spravedlnost, nejlepší zdraví,
nejslastnější však to, dosíci, co kdo má rád.
Délský nápis
Reformy jsou běžným řešením společenských a politických změn
Po roce 1989 si všichni rozumní lidé uvědomovali, že se změnami vlastnictví (a to byly ty nejdramatičtější změny), se změnou státního zřízení a změnou politických poměrů musí přijít reformy. Reformy jsou normálním jevem, kdo zná dobře historii, ví, že víceméně pravidelně k nim docházelo a docházet muselo i to, že byly provázeny různými projevy souhlasu, nesouhlasu, často i násilného odporu a co je hlavní, změna stála mezi dvěma rovinami: tou, která změnou procházela a nastalým stavem po provedení změn. Jak též víme z historie, tyto dvě roviny nebyly nikdy přísně ohraničeny, ale nějakou dobu ještě stav před změnou se vléval do změněného stavu, takže zmatky neustávaly ještě dlouhou dobu. Vysvětlení je jasné: hledá se dobro – dobro pro všechny – a – dobro samo o sobě, tak se na to lidé dívají. A s tím jsou spojené účely – mnoho účelů, a cíle – mnoho cílů. Avšak každý člověk hledá také dobro sebe, v němž spatřuje konečný cíl – své štěstí, na které má samozřejmě právo. Někteří, jako například pedagogové, jak se dozvíme s následného textu, upřednostňují vzdělání a vidí v něm prioritu. Samozřejmě, že čím větší množství nadějných mladých lidí vyjde ze škol do praxe, tím větší naděje i pro budoucnost společnosti.
Politický vliv na školství – ano nebo ne?
Politika je veřejná činnost a musí sledovat také mnoho cílů a mnoho účelů, ale také dobro, k tomu slouží zaměření programů každého politického subjektu, který se účastní soutěže o politický vliv a uplatnění cílů, které se vytkla a prostředků, které míní použít. A protože volební období je poměrně krátké, musí stihnout vše, co slíbila, v poměrně krátkém čase a v takové kvalitě, aby po dalších volbách dokázala zvolená politická reprezentace nejen navázat na výsledky, ale také je vylepšit a přizpůsobit k době, která si klade nové požadavky a další cíle. A v tom zase hraje velkou úlohu člověk, který i ve změněných podmínkách hledá své dobro a uskutečnění vlastních cílů. Bohužel, někdy převládne rutina nad operativnost a tak se často nedaří změny provést v daném čase a prostoru, a protože přetrvává z minulosti navyklý řád, objevuje se mnoho komplikací, jejich důsledky dopadají i na jednotlivce. Jedna z oblastí, kterou nezvládáme, je právě školství a oblast vzdělání vůbec.
O právní subjektivitě školství
Na sklonku roku 2002 vešla v platnost novela zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Od 1. ledna 2003 se musely stát, dle zákona, všechny školy a školská zařízení, právními subjekty, nebo jejich součástí, a tak skončily dlouholeté spory a problémy, zda právní subjektivita do škol patří. Nastaly však rozpaky a z praxe se ozývaly námitky: je to návrat ke starým pořádkům a s ním nebyla dobrá zkušenost.
V roce 1990 se poprvé mluví o právní subjektivitě škol
Mít právní subjektivitu znamená vzít odpovědnost do svých rukou a toho se mnozí učitelé lekli. Někteří si to vyzkoušeli, jiní raději zavčas odešli do jiných profesí. Většina ředitelů kladla takový odpor, že se právní subjektivitu podařilo oddálit. V roce 2002/2003 však už nebyla jiná cesta a do konce kalendářního roku 2002 se museli přijetím právní subjektivity vyrovnat. Možná, že mnozí pamatují, jak se rozjely v roce 2002 semináře o právní subjektivitě a o tom, jak začít, aby na začátku ledna nebyla ta která škola vymazána ze sítě. Totiž, pokud zřizovatel nepřevedl školu do 1. ledna 2003 do právní subjektivity, čekaly nemilosrdné sankce. Ředitelé a učitelé nebyli s právní subjektivitou spokojeni, protože si nebyli jistí, zda samospráva dokáže správně rozhodovat, jakým směrem se má škola dát, protože má málo odborníků, a o směřování školy by mělo rozhodovat především ministerstvo školství. Měli za to, že vzdělání je prioritou státu, děti a studenti se mají učit a vychovávat, je to naše budoucnost! Ve škole musí vládnout spokojenost. Školy, které měly nízký počet žáků, se měly co ohánět. A doufali, pokud se rozhodnou o spojení mezi obcí (zřizovatelem) a školou o právní subjektivitě, že to přeci musí fungovat.
Pedagog nebo manažer? Spolupráce školy a obce
Pro ředitele školy se právní subjektivitou změnilo mnohé. Co je víc, pedagog nebo manažer? V tomto případě se také mění jeho řídící práce a musí se naučit ekonomickou problematiku a odpovídat za ní. A navíc, byla tu hrozba slučování menších škol do jednoho subjektu. To se dalo chápat jako ztráta identity. Leč, někteří ředitelé působili v obecním zastupitelstvu, takže se domnívali, že spolupráci s obcí zvládnou, i v otázce účetnictví, protože obce slibovaly pomoc.
Rychlovka – k čemu prospěla?
O právní subjektivitě školy se rozhodovalo v zastupitelstvech a termín se rychle blížil. Řešily se problémy, které tížily školství dlouhá léta. Bylo však nutné rychle jednat, protože bylo nutné zajistit, aby zastupitelstva rozhodla o právní subjektivitě ještě před nimi, aby v lednu v roce 2003 nenastala ve školství krize a nedoplatily na to zase jen školy. Mnoho problémů, jak se zdá, zůstalo nevyřešeno.
Opomineme další vývoj ve sporech o platy učitelů, o státních maturitách a o nedokončených pokusech o změnu financování školství, o zhoršujícím se stavu vzdělávání u žáků a studentů. O tom jsme v médiích informováni zhusta, nikdo, komu leží vzdělávání na srdci, ať jsou to již učitelé, studenti či jejich rodiče, není tato otázka cizí a ani lhostejná. Dnes vyšel článek, který dokresluje celou situaci, která byla již na počátku předvídána, jak z předchozího vyplývá – viz zde a je alarmující.
Smrt učitelky
Na Střední průmyslové škole v Třebešíně se stala hrůzná věc. Tři studenti utýrali učitelku, která zemřela, a to v měsíci únoru 2016. Je to důsledek neutěšeného stavu ve školství, které je zapříčiněn tím, že učitelé a vedení školy mají de facto svázané ruce?
Jak to začalo a jak to prasklo
Dne 12. 2. 2016 se objevuje článek, který líčí utrpení pětapadesátileté učitelky – viz zde , Kromě jiného, je nutno si všimnout vztahů a postojů školy. Zvláště, kdyby měla oplétačky s policií! Studenti natočili videozáznam jako důkaz o týrání učitelky, ale ředitel s tím nechtěl nic dělat. I její kolegové si všimli, ale nemohli s tím nic dělat. Jde přeci o pověst školy, a také o obavy, že rodiče budou mít obavy zapsat své děti na školu, která si vysloužila špatné jméno. Zvláště, kdyby měla oplétačky s policí a se školní inspekcí. Školní inspektor prohlásil, že žádné informace o šikaně z této školy nikdy neobdržel. Nicméně, po mrtvé učitelce zůstala nezletilá dcera. Což je jen další pokračování tragédie. Z nejnovějších zpráv vyplývá, že vedení školy bylo propuštěno a třem viníkům se zřejmě zostří trestní postihy. Smrt učitelky zřejmě urychlí i jednání ve sněmovně o změně financování škol. Bylo toho třeba? Kdybychom nyní začali uvažovat nad tím vyšším dobrem, položme si závažnou a choulostivou otázku – je pověst školy a její fungování vyšším dobrem než je situace, v níž se přivírají oči nad šikanou, která zřejmě na školách řádí a nikomu se nechce do toho sahat důsledně, aby ji vymýtila alespoň ze školních zdí? Je dobře vyvážet poměr morální odpovědnosti mezi zřizovatelem a školou a jaké pravomoci může využít školní inspekce průběžně v poměrech na školách ze své moci?
Koho soudit?
Koho vlastně soudit za mlčení a strkání hlavy do písku? V prvé řadě by měl mít ředitel školy silnější slovo v řízení a vedení školy, nikoliv jen odpovědnost za vedení ve směru k zřizovateli a též učitelé by se neměli obávat s ním v tomto spolupracovat. Však je dávno známo, že násilí plodí násilí a do škol jakéhokoliv stupně by měla přijít paní Etika, kterou by všichni měli být přísně vázáni, a za její porušení by měla být přísná sankce. Tímto směrem by se vrátila do škol kýžená výchova, která se podřídila způsobu financování školství a možná také přílišné svobodě, kterou si mnozí vysvětlují po svém a která se ztrácí v momentě, kdy jeden vztáhne ruku na druhého. A to je bez diskuse.
Výchova je důležitý prvek vzdělání
Děti a mládež ve škole by měly být v bezpečí a měli by považovat své učitele za autoritu stejně jako rodiče, kteří jsou povinováni též výchovou, ale i vzděláváním, což jde ruku v ruce.I ve škole musí vládnout demokracie, které se mají děti učit v kolektivech od útlého věku. Je to myšlenka, která není nová, ale stojí za to o ní přemýšlet a nasměrovat život ve školách podle jejích pilířů. Neboť, jací budeme v dospělosti, o tom rozhoduje cílená výchova k otevřenosti, odvaze a pevném přesvědčení o správnosti jednání nejen ve své dobro, ale i dobro, v tomto případě, školy. Proto by měly být děti a mladí studenti bráni vážně a i škola měla by jim naslouchat.
