Ústava zaručuje občanům dané země, aby v rámci ústavních principů, uznaných základních práv občanů a dalších zákonů navazujících, se svobodně vyjadřovali - k tomu slouží zákon petiční, zákon o shromažďování a svobodě projevu a jiné svobody, vyplývající například v ČR z Ústavního pořádku České republiky. Pro občany, v zájmu rovnováhy mezi jejich názorem a situací, proti které svůj názor staví, je důležité, nutné a navíc i prospěšné, aby se podle svého demokratického rozhodnutí v rámci ústavou a zákony daných práv veřejně vyjadřovali, a podle svých kreativních schopností si vytvářeli i symboly svých pocitů, a i tak veřejně manifestovali svůj názor.
Komunikace v poměru "občan - vláda" je potřebná
Ano, nelze jinak než souhlasit, že existují krátkodobé problémy, které je možno změnit, pokud vláda přistoupí na komunikaci s občany prostřednictvím zástupců jejich zájmových spolků - může jít o celou řadu námětů ke zlepšení situace, s kterou nejsou v daném okamžiku občané spokojeni. Dokonce takové protesty se mohou odehrávat na komunální úrovni, pokud se jedná o věci, které záleží v kompetenci obce. Krátce řečeno: je prospěšné občanům a politikům v dosahování potřebných cílů, aby spolu komunikovali a pěstovali rovnováhu v udržování principů, které jsou dány Ústavou a zákony. Je to výraz nejen kvality politické činnosti, ale také kvality občanské angažovanosti, což představuje i znalost problematiky, o kterou se jedná a rozsah požadavků, které mohou úspěšně uplatnit vůči veřejné moci obecně. A je pravda, což víme z tisku a debat, že občané jsou často úspěšní v uplatňování zájmů, které považují za důležité. Ať se to týká životního prostředí, zdravotnických a jiných služeb, které jim mají být poskytovány, včetně služeb veřejné dopravy i sociálního zázemí v té které oblasti.Není prospěšné uplatňovat vůli konfliktním způsobem, ale je možnost podávat podněty a žaloby, pokud občané nejsou spokojeni s řešením, které jim daný subjekt, na kterého se obracejí nevyhoví anebo se s nimi prostě "nebaví". Podle mého názoru jsou některé pořady, které byly v televizi vysílány a nichž vystupovali občané v zájmu řešení "životních situací" také prospěšné, ale za prospěšné nepovažuji pořady obdobného ražení, v kterém se rozněcují emoce do té míry, že padají urážky na hlavy účastníků, kteří se do pořadu dobrovolně dostavili, aby si s občany o tématu promluvili.
Protest proti prezidentovi republiky
Při sledování různých akcí, které jsou namířené proti hlavě státu, vidím několik rovin, z nichž některé jsou pozitivní, a to v tom smyslu, že se občané a lidé vyjadřují k té části prezidentovy aktivity, a tou je zahraniční politika, protože je to znamením, že občanům není ani tato oblast lhostejná a z minulosti můžeme zaznamenat i protesty proti podpisu Lisabonské smlouvy a také celkem zdařilý pokus o dehonestaci tehdejšího prezidenta republiky, Václava Klause, při návštěvě v Chile, která zřejmě proběhla i ve světových mediích, ještě nám jistě nevyvanula z mysli doba tzv. Sarajevského atentátu, a těsně před ukončením jeho mandátu pak útok v davu na jeho osobu.
V případě Miloše Zemana, který si jistě uvědomoval, že svůj mandát si nebude užívat v klidu v Lánech, protože situace ve světě je napjatá a předmětem i obsahem prezidentské funkce jsou též zahraniční styky a účast na mezinárodní politice, protože náš stát je součástí mezinárodního společenství a je vázán ve své politice nejen vnitřními zákony, ale také mezinárodněprávními normami a vůči tomuto společenství má své závazky prostřednictvím ratifikovaných mezinárodních smluv apod. Jaký je vztah mezi prezidentem a vládou, to je dáno Ústavou, ale samozřejmě, že tyto vztahy nemusí probíhat harmonicky a "prkenně". Obě strany se podílejí na úrovni daných pravidel na výkonné moci a samozřejmě i na její kvalitě, která se projevuje nejen uvnitř státu, ale také v zahraniční politice. A do každodenního běhu této činnosti lze nahlížet buď prostřednictvím těch, kteří informace zprostředkovávají, a to jsou média, nebo nahlížením na webové stránky Poslanecké sněmovny, Senátu, Kanceláře prezidenta republiky - je mnoho zajímavých a dalších pramenů poznání.
Jistě, že ne každý je spokojený a vyrovnaný s výkonem funkce přímo voleného prezidenta občany, Milošem Zemanem. Dle mého osobního sledování se směšují dvě věci: jednak antipatie vůči jeho osobě a jednak nesouhlas s jeho vystupováním a politikou, která je, ať se nám to líbí nebo nelíbí, jeho práce. Myslím, že obecně situace, v které se delší dobu Evropa nachází, je složitá a jen ten, kdo je v tomto oboru vzdělaný a orientovaný dokáže posoudit, jak se který politik v Evropě i mimo Evropu k těmto problémům staví z pozice své činnosti, svého politického zaměření i obecného zájmu, který svou osobou zastupuje na veřejných fórech i médiích. Demonstrace občanů jistě odčerpávají obecně společenské napětí a vypětí, protože se do nich promítá i to, jak se občané ve své zemi cítí a jak jsou na tom v každodenní životní situaci, a to je třeba ventilovat. Takové akce mohou lidi sbližovat či rozdělovat. Ale pro rozumě myslícího člověka jistě není v pořádku, aby se prezidentovi jako osobě veřejně spílalo, protože zde je rozhodující, zda je napadána hlava státu či osoba Miloše Zemana, pro kterého také platí, stejně jako pro každého z nás, určitá ustanovení občanského zákoníku na ochranu osobnosti.
Je smutné vidět prezidenta České republiky, země, kterou milujeme a která je naším domovem, jak je terčem urážek vlastních občanů a projevů agrese. Myslím, že v tomto mediálně propojeném světě by měl být projevován cit pro rovnováhu mezi protestem, na který má každý právo a jistou kultivovaností, abychom sami sobě nesnižovali prestiž v očích těch, kteří se na to v hlavních zprávách dívají. Nemáme mnoho příležitostí, abychom získávali mezinárodní respekt, ale hodně příležitostí, abychom ho ztráceli, a byla by to škoda i znak jakési formy sebedestrukce. V poslední době se mi zdá, že na fotografiích i šotech už nejsme takoví, jací jsme byli po roce 1989 - dobře oblečení a dobře naložení lidé. Je to sice nadnesené - ale jménem toho, co všechno pro náš udělali naši předkové, abychom přežili jako národ až do dnešních dob, přemýšlejme hodně o kvalitě našeho myšlení a vnímání přítomné situace, a také o tom, co nám škodí a prospívá. A jak se máme kultivovaně podílet na politice této země, abychom o sobě vysílali obraz jako o lidech, s kterými se v Evropě stále počítá.
