Plagiáty na vysokých školách vzbuzují pohoršení veřejnosti, zneucťuje školu, kde se vyskytly, a může pro studenta, který se toho dopustil, připravit o akademický titul. A nejen jeho.
Hodnota vzdělávacího procesu před vstupem na vysokou školu.
Každý uchazeč o studium na vysoké škole ví, že musí napsat absolventskou práci, a to bez ohledu na to, zda je talentovaným autorem, nebo je vlastními písemnými projevy nedotčen. Každý uchazeč samozřejmě před vstupem na vysokou školu prochází vzdělávacím procesem, jehož součástí je nejen zdařilý ústní projev při zkoušení, ale také písemný projev, pokud jsou zadány slohové práce nebo vedení čtenářského deníku. Někdy se u slohové práce zapotí celé příbuzenstvo, nadneseně řečeno. Občas dojde i k exekuci, ze strany rodičů, když objeví fatální pravopisné chyby v textu a poté, co je takový žák klasifikován známkami, které si nikdo, ani on nepřeje, ztratí sebedůvěru a pro příště má strach něco sám stvořit. Tak se i stane, že mu šikovnější kolega práci raději napíše a on ji přepíše a vloží do ní ještě své postřehy, protože učitel pozná, jakým způsobem se dobral ke svému úkolu. Ztracená sebedůvěra ve vlastní vlohy psát samostatně práci s ním kráčí životem. Někdo je nadaný na matematiku a jiné exaktní obory, druhý na cizí jazyky, třetí vyniká v biologii, každý má nějakou tu svou hřivnu. Myslím, že příprava na studium na vysoké škole začíná právě v tom předchozím vzdělávacím procesu, který by ho měl naučit porozumění textům, s kterým pak na vyšších stupních přichází do styku. K tomu náleží i povinná četba literatury, zpracování obsahu přečtených knih a vlastní závěr. Proč si nevést čtenářský deník i ze svého zájmu? Není na to čas a pro učitele i zátěž, pokud má kontrolovat i čtenářské deníky.
Doba přihlašování na vysokou školu a průběh studia.
Poté, co se studentovi podaří projít sítem maturitních zkoušek, hlásí se na vysokou školu. Od prvního ročníku ví, že ho čeká diplomová práce, kterou musí zvládnout podle doporučené normy, která určuje, jak má práce formálně vypadat. I když je obsah práce úžasný ba geniální, a přitom není zvládnutá forma, diplomová práce neprojde jen tak kritikou konzultanta a oponenta. A tak se stane, že je studium téměř zmařeno. Tomuto fatálnímu konci lze předejít, že na předchozích školách při tvoření slohových prací se student střední školy anebo žák základní školy seznámí s normou psaní prací pomocí pedagoga. Svůdné nabídky – napíšeme za vás absolventskou práci – nepomohou odstranit ten problém, že se lidé nezhostí svého handicapu, že si nevěří a že nejsou schopni napsat odborný text podle požadavků na text kladený, aby prošel hodnocením nejen svým obsahem, ale také svou formou.
Cesta do praxe.
A tak absolventi přicházejí do praxe a opět je čeká psaní textů například ve formě úředních dopisů, právnických textů, pokud studují práva atd. a to psaných spisovnou češtinou, prosté pravopisných chyb. Psaní absolventské práce není jen text pro školu, ale také úsilí o schopnost napsat správně vlastní text k věci. Když si to uvědomíme, pak je záhodno připomenout, že je nutné s ní začít co nejdříve a nenechat ji na poslední chvíli, neboť úzkost z toho psaní se zvyšuje krácením času jejího odevzdání.
Studenti pracují a pěstují své záliby.
Studenti nesedí celý den u počítače, neodevzdávají své fyzické a psychické síly škole, ale mají řadu jiných povinností, či zálib, které pěstovali již před nástupem na vysokou školu anebo mají práci, kterou si vydělávají na studium, protože ne každý student má to štěstí, že je dotován rodiči. To všechno, i když to uznáváme, ho nezprošťuje povinnosti odevzdat závěrečnou práci podle předpisů, pokynů a norem.
Co je snazší? Závěrečné zkoušky nebo psaní diplomové práce?
Internetem proběhl nápad, že by se povinnost psaní diplomových prací a student ukončil své studium závěrečnými zkouškami. Samozřejmě, že pokud by měl i možnost volby – napsat závěrečnou práci nebo se podrobit závěrečným zkouškám, bere plně osud do svých rukou. Je možné si představit, že náplň závěrečných zkoušek bude stejná, jako při povinnosti psaní diplomové práce, takže od prvního ročníku do posledního. Výhodou závěrečných zkoušek by bylo to, že student byl z předmětů podle ročníků už zkoušen, takže si může, při troše štěstí leccos zapamatovat a pokud si dělal pečlivé poznámky z přednášek, kterých se zúčastnil, může i závěrečnou ústní zkoušku úspěšně složit. Není to o nic snazší, než psaní diplomky, protože může dostat od komise otázky, které se týkají obsahu přednášek během studia a pokud si je student nezaznamenal, pak bude v těžké situaci, zvláště, když zkoušky by byly prováděny před veřejnosti, která by byla před tím pozvána.
Všechno je postaveno na odpovědnosti jednotlivce.
Naplnit si svůj sen, stát se lékařem, právníkem, inženýrem, politikem, není opravdu snadné. A student nejednu slzu prolije už u průběžných zkoušek. Přijdou dni v praxi, kdy nesmí udělat žádnou chybu, protože to může stát lidské životy anebo finanční ztráty. A v praxi se setká se situacemi, které bude muset umět vyřešit. Stejně jako by je řešil u závěrečných zkoušek. Studium znamená úsilí a před otázku vlastního úsilí bude vystavován celý život, stejně, jako před svou odpovědnost jak v soukromém, tak i ve své praxi.
