Aby člověk miloval svou vlast a naši předkové ji sloužili až do krajnosti, musí se naučit hledat její hodnoty a najít motivaci ke své službě pro ni v jakékoliv profesi. Láska se dostaví výchovou nebo zážitkem.
Naše země je krásná a má svou velmi poutavou historii, v níž vystupovali pozoruhodné osobnosti, ať státníci, vojevůdci nebo umělci či obyčejní lidé, kteří obdělávali její půdu a starali se o přírodu a území. Mysleli na své dědice - další generace, které to též neměli snadné. Mí dědové byli vlastenci a dali mi do života dar - úctu k zemi, za kterou bojovali v první i druhé světové válce. Zdědila jsem jejich knihy a zápisky, takže jsem později mohla najít obraz jejich života. Přijala jsem jejich pokoru a střídmost v životě i přiměřenost a myslím, že. je to vzácná hodnota i pro současné populace, i když se jim nabízejí jiné možnosti, jak žít jako slušní lidé.
Mnoho lidí přinášeli této zemi vlastní oběti až do krajnosti svého bytí. Když chceme pochopit současnost je dobré znát minulost nejen tím, že se budeme do úmoru věnovat dějinám Koruny české, ale též české literatuře, odborným knihám, v kterých je vysloveno myšlení našich předchůdců, směr, kterým se vydali tou těžkou cestou politiky v různých období, jimiž procházela nejen naše společnost, ale též evropské země a jejich společnosti. Slezané, Moravané a Čechové ruku v ruce byli ti budovatelé, učitelé, vědci, umělci, kteří se bohužel nedostali na vrchol evropské kultury a vědy, ale na jejich díle jsme postavili své tradice. V těchto tradicích se zobrazuje i etický systém, který jsme ať vědomě nebo nevědomě získali. Víme, jako obyčejní lidé co je dobře a co špatně, Procházíme nyní a už delší dobu těžkou cestou. Jednak proto, že bojujeme s Covidem a jednak proto, že stojíme na prahu po posledních volbách změnám a tiše doufáme, že tyto změny budou ve prospěch naší vlasti, která je součástí mezinárodního společenství, a tak na nás hledí lidé v okolním světě tak jako mnozí z nás sledují vývoj okolo nás. Na to je třeba myslet, když vyslovujeme své názory na novou politickou garnituru, protože pro ni rozhodně není snadné si uvědomit, že na ni hledí více než desetimilionový národ, vědomý si svého postavení ve světě.
Je třeba myslet na udržitelnost získaných hodnot našeho života a povinností, které ukládá naše ústava obnoveného státu a hledejme další možnosti, jak i v těžkých dobách projít všemi úskalími a jak zabránit následkům pohrom jako jsou pandemie a přírodní pohromy. Žijme v plnosti a ne jen na okraji, abychom čekali, že se to nějak srovná samo, protože tomu tak většinou není. Největší problém nastane, když se obyvatelstvo odloučí od vlády a naopak. I vláda a hlava státu musí pociťovat podporu občanů, kteří jsou tím hlavním pramenem veřejné moci s velkou pravomocí a svobodné volby, kterou se podílí na budování státu.
Je důležité, aby si mladé generace přisvojily též odpovědnost za vývoj státu, v kterém budou žít jako potomci velkých dějin a dědici velkého kulturního bohatství.
