Propustit zaměstnance kolem 50 let kvůli příbuznému a hodit ho tak na pospas dlouhodobé nezaměstnanosti z hlediska věku je též způsob, jak zdramatizovat sociální poměry lidí. Ani vláda nemůže donutit firmy, aby krizi v zaměstnanosti neprohlubovaly. Jde o soukromoprávní sféru, která má autonomní postavení a stát nemůže do její vůle pronikat, až na některé výjimky, dané zákony.
Zaměstnanost lidí kolem 50 let bude trvalým problémem
Zakořeněný mýtus, který zhoršil situaci lidí v Česku, je o tom, že lidé kolem 50 let jsou již v pracovním procesunepotřební . Protože nejsou pružní, jak firma potřebuje. Mýtus pomáhá navíc těm, kteří mohou řídit politiku práce jak ve svých firmách, tak i na pracovních úřadech. Je to smutné, ale je to tak. Zvláště v oblastech, kde je pracovních příležitostí málo. Náhle propuštěný člověk a dlouholetý zaměstnanec živící rodinu, kterého nahradí příbuzný podnikatele, aby mohl následně splácet dluhy, jde na úřad práce, kde se dozví, že je starý a že si těžko najde práci. Co mu zbývá, než si zajít pro antidepresiva, a pak prostě čekat, zda za podmínek stanovených zákonem získá podporu, která sotva pokryje náklady na životní potřeby a platby za domácnost?
Měl by využít všech možností: všude je to o lidech
Myslím, že se málo lidí obrací k portálu Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz, a touto cestou se pokusit svou situaci řešit, pokud Úřad práce v místě bydliště není schopen problém řešit sám. Lépe, než se hroutit - hledat řešení, radu, pomoc. Nedémonizujme si státní úředníky, kteří nabízejí pomoc a radu - od toho tam jsou. Zvláště v případech, když v místě bydliště není. Všude je to skutečně o lidech. A ne všichni jsou lhostejní a odmítaví.Všimněte si, že na portálu jsou nabídky práce, stačí si vyhledat své místo bydliště.
Znám několik lidí, kteří se do takové situace dostali. Je to velký problém. Zvláště, když na jedno místo se hlásí hned několik desítek lidí. Jistě, že každý raději upřednostní práci, než žít na dávkách. A čas od času prosakující dehonestace nezaměstnaných nikomu v takové situaci nepřidá ani na zdraví, ani na psychické vyrovnanosti. Leč, co je bližší? Vlastní zdraví a vyrovnanost nebo propadat zoufalství? Nakonec to nemusí dopadnout nejhůř. Pokud vím, tak pokud se člověk obrátí na příslušné pracoviště ministerstva, když pracovní úřad nepomůže, zvláště když je v tom "kritickém věku", jistě ho nikdo neodbyde. Může získat cennou informaci nebo radu či kontakt a jednat dál. A má životní zkušenost je o tom, že když člověk zabojuje, většinou více získá, než zoufalstvím a léky, které jsou stejně jen dočasným řešením. Přeji hodně štěstí všem, kteří za sebe zabojují a nenechají se odmrštit. Je to jejich život a jejich vůle.
