Sepsání Mišny
Když jsem se zmiňovala o první válce Židů proti Římanům (66-70) a zničení chrámu Titem, připomněla jsem si příběh, který má pro judaismus závažné důsledky: slavný rabi Jochanan ben Zakaj byl v rakvi vynesen z obleženého Jeruzaléma a krátce nato obdržel od Vespasiana povolení založit školu ve vesnici Javne (v Judsku). Rabi Jochanan byl přesvědčen o tom, že pokud se bude studovat Tóra, lid Izraele, ačkoli rozdrcen vojensky, nemůže zaniknout.
Následně rabi Jochanan ustavil sanhedrin o 71 členech, pod předsednictvím "patriarchy" Avšak druhá válka proti Římanům, rozpoutaná Bar Kochbou v roce 132, znovu ohrozila náboženskou identitu, ba další existenci židovského lidu. Císař Hadrián zrušil sanhedrin a pod trestem smrti zakázal studium Tóry a provádění kultických činností. Mnoho židovských učenců, mezi nimi i slavný rabi Akiva, zemřelo na následky mučení. Ale Hadriánův nástupce, Antoninus Pius, autoritu sanhedrinu obnovil; dokonce ji posílil. Od té doby byla rozhodnutí sanhedrinu uznávána všude v diaspoře. Během tohoto období, které se začíná žáky Jochanana ben Zakaj a uzavírá kolem roku 200, byly vypracovány základní struktury normativního judaismu. Podstatnou inovací bylo nahrazení poutí a chrámových obětí studiem Zákona, modlitbou a zbožností, náboženskými úkony, které se mohly odehrávat v synagogách kdekoli na světě. Souvislost s minulostí byla zajištěna studiem Bible a předpisy týkajícími se rituální čistoty. Aby upřesnil, objasnil a sjednotil nespočetné ústní tradice, vztahující se ke kultovním praktikám a výkladům Písma a právním otázkám, usiloval rabi Jehuda "ha-Násí" (patriarcha sanhedrinu v letech asi 175-220) o jejich soustředění a zařazení do jediného souboru právních norem. Tato rozsáhlá kompilace, Mišna ("opakování“), obsahuje látky, zpracované mezi prvním stoletím před a druhým stoletím po Kristu. Dílo se skládá ze šesti "oddílů": zemědělství, svátky, rodinný život, občanské právo, obětní a stravovací předpisy a rituální čistota.
Jsou v ní narážky na merkava
Nacházejí se tu jisté narážky na mystiku merkava. Naproti tomu tu není žádná ozvěna mesiášských nadějí a apokalyptických spekulací, svého času tak oblíbených (jak je například představují slavná pseudepigrafická díla 2. Báruch a 4. Ezdrásţ. Vyvolává to dojem, že Mišna nezná soudobé dějiny nebo se k nim otáčí zády. Například se mluví o desátcích úrody, které je třeba přinášet do Jeruzaléma; určuje se, který druh mincí je třeba rozměnit atd.).
Mišna upomíná na modelovou situaci
Mišna upomíná na modelovou ahistorickou situaci, v níž se rozličné úkony posvěcování života a člověka odehrávají podle zákonem řádně podložených vzorů. Zemědělská činnost je posvěcena přítomností Boží a prací člověka. "Země Izrael je posvěcena svým vztahem k Bohu. Dílo Boží je posvěceno člověkem, který pracuje na Boží příkaz, a skrze popisy a slovní rozlišení různých obětin." Podobně jsou v oddílu "Svátky" seřazeny, utříděny a pojmenovány cykly posvátného času, těsně související se strukturami posvátného prostoru. Totéž nalezneme ve všech ostatních oddílech. Vždy jde o to, aby se až do nejmenšího detailu určily rituální prostředky k posvěcení kosmického díla a společenského, rodinného a individuálního života, ale i prostředky k ochraně před poskvrněním a k jeho neutralizaci pomocí zvláštních očišťování. Možná lze přirovnat toto náboženské pojetí k náboženským představám a praktikám venkovských křesťanů, které se nazývají "kosmickým křesťanstvím" S tím rozdílem, že v Mišně probíhá dílo posvěcení výhradně díky Bohu a činům člověka, který plní Boží příkazy. Významné však je, že v Mišně (a samozřejmě v jejích doplňcích a komentářích) to vypadá, jakoby se Bůh - dosud Bůh dějin par excellence - nezajímal o aktuální dějiny svého lidu: spása mesiášského typuje prozatím nahrazena posvěcováním života pod vládou Zákona.
Je pokračováním Levitiku
Mišna je vlastně pokračováním a dovršením kněžského kodexu, jak byl formulován v Levitiku. To znamená, že věřící se jistým způsobem chovají jako kněží a lévijci; dodržují předpisy proti poskvrnění a doma se stravují jako ceremoniáři v chrámu. Rituální čistota, udržovaná za zdmi chrámu, odděluje věřící od ostatního obyvatelstva a zajišfuje jejich svatost. Chce-li židovský lid přežít, musí žít jako svatý lid, na svatém území, a napodobovat svatost Boží. Záměrem Mišny bylo sjednocení a posílení rabínství. V poslední instanci to znamenalo zajištění další existence judaismu, a tedy i integrity židovského lidu všude tam, kam byl rozprášen. Jak říká Jacob Neusner, na otázku "Co může člověk dělat?" Mišna odpovídá: "Člověk, podobně jako Bůh, uvádí svět do pohybu. Jestliže člověk chce, nic není nemožné. [...] Takto hodnotí Mišna postavení Izraele: poražený a bezradný, přesto však ve své zemi; bezmocný, přesto svatý; chybí mu jakékoli ústředí, kdekoli, zcela jistě už není v Jeruzalémě, a přesto je oddělen od národů."
