Morfologie židovské mystické zkušenosti je bohatá a složitá. S ohledem na analýzy, které budou následovat, je vhodné vyznačit některé specifické rysy. S výjimkou mesiášského hnutí, u jehož zrodu stojí Šabetaj Cvi, se přes občasná více či méně citelná napětí ve vztahu k rabínské tradici žádné jiné učení neoddělilo od normativního judaismu. Pokud jde o esoterismus, který od počátku charakterizuje židovskou mystiku, byl odedávna součástí židovského náboženského dědictví. Stejně tak gnostické prvky, objevující se skoro všude, pocházejí koneckonců ze starého židovského gnosticismu. Dodejme, že nejvyšší mystický zážitek, tedy sjednocení s Bohem, je spíše výjimečný.
Obecně: Cíl mystiky
Obecně je cílem mystiky zření Boha, kontemplace jeho vznešenosti a pochopení tajemství stvoření. První fáze židovské mystiky se vyznačuje tím, že připisuje velký význam extatickému výstupu k božskému trůnu, merkava.
Esoterická tradice od 1. století př. Kristem do 10. století po Kristu
Tato esoterická tradice, doložená již v 1. stol. př. Kr., pokračuje až do 10. stol. po Kr. Svět trůnu, místo zjevení božské slávy, odpovídá z pohledu židovského mystika pléromatu ("plnosti") křesťanských gnostiků a hermetiků. Krátké a často temné texty jsou označovány jako "knihy hechalot" ("nebeské paláce"). Popisují sály a paláce, kterými prochází vizionář na své cestě, než dorazí do sedmého a posledního paláce (hechal), kde se nachází trůn Slávy.
Mystika merkava
Výstup k merkava
Extatické putování, označované zpočátku jako "výstup k merkava", bylo kolem r. 500 z neznámých důvodů přejmenováno na "sestup k merkava". Popisy "sestupu" však paradoxně užívají metafor výstupu. Zdá se, že už od počátku tu jde o tajné, dobře organizované skupiny, které zjevují své esoterické učení a jeho metody výhradně zasvěcencům. Mimo morální kvality museli mít novicové nějaké zajímavé fyziognomické a chiromantické rysy.
Exaktická pouť
Extatická pouť se připravovala během 12 či 40 dní asketických cvičení: půst, rituální zpěvy, opakování jmen, zvláštní pozice těla (hlava mezi koleny).
Výstup duše do nebe
Víme, že výstup duše do nebe a nebezpečí, která jí hrozí, jsou běžným tématem v gnosticismu a hermetismu 2. a 3. století. Jak píše Gershom Scholem, mystika merkava je jednou z židovských větví gnóze. Avšak místo archontů, kteří u gnostiků chránili sedm planetárních nebes, jsou v tomto židovském gnosticismu "vrátní", kteří stojí napravo a nalevo od vchodu do nebeského sálu. V obou případech potřebuje duše znát heslo: magickou pečeť, obsahující tajné jméno, které zahání démony a nepřátelské anděly. Jak cesta pokračuje dál, nebezpečí se stávají hrozivějšími. Poslední zkouška vypadá dosti záhadně. V jednom zlomku, který se zachoval v Talmudu, říká rabi Akiva třem rabínům, kteří mají v úmyslu proniknout až do "ráje": "Až dojdete k deskám z třpytícího se mramorem, neříkejte, Voda! Voda!`, protože je psáno: "Ten, kdo lže, nebude přebývat přede mnou."
Teurgie
Skutečně, oslňující lesk mramorových desek, kterými je vydlážděn palác, připomíná vodní hladinu. Během jejího putování se duši dostává zjevení týkajících se tajemství stvoření, hierarchie andělů a praktik teurgie. V nejvyšším nebi duše, stojíc před trůnem, "kontempluje mystickou postavu božství, v podobě čehosi, ,co vypadalo jako člověk`, co bylo proroku Ezechielovi (1,26) dovoleno vidět na trůnu merkava. Zjevila se mu míra těla`, hebrejsky ši'ur koma, tedy antropomorfní představa božství, vystupující jako První člověk, ale i jako milenec v Písni písní. Zároveň se (duši) dostává zjevení mystických jmen jejích údů. Máme tu co do či není s projekcí neviditelného Boha judaismu do mystické postavy, v níž se zjevuje "Sláva" židovské apokalyptiky a apokryfů. Ale tato obrazná představa stvořitele (jeho kosmického pláště, vyzařujících v hvězdy a nebesa atd.) se vyvíjí z "absolutně monoteistického pojetí; naprosto jí chybí heretické a antinomické rysy, kterých nabyla, jakmile se Bůh-stvořitel postavil do protikladu k pravému Bohu."
Sefer jecira
Vedle spisů pojednávajících o merkava se ve středověku šíří krátký text o několika stránkách, Sefer jecira, "Kniha stvoření", který získává oblibu ve všech zemích diaspory. Neznáme jeho původ ani datum sepsání (pravděpodobně 5. nebo 6. století). Obsahuje stručný výklad kosmogonie a kosmologie. Autor se snaží "uvést do souladu své myšlenky, určitě ovlivněné řeckými prameny, s talmudickými reflexemi, vztahujícími se k učení o stvoření a merkava, a právě během tohoto pokusu se u něho poprvé setkáváme se spekulativními reinterpretacemi koncepcí týkajících se merkava." První část líčí 32 nadpřirozených stezek Moudrosti (chochma nebo sofia), skrze něž Bůh stvořil svět: 22 písmen posvátné abecedy a 10 primordiálních čísel (sefirot). První sefira je pneuma (ruach) živého Boha. Z tohoto ducha (ruach) vychází prvotní vzduch, z něhož se rodí voda a oheň, třetí a čtvrtá sefira. Z prvotního vzduchu stvořil Bůh 22 písmen; z vody stvořil kosmický chaos a z ohně trůn slávy a hierarchie andělů. Posledních šest sefirot představuje šest směrů prostoru. Spekulace o sefirot s příchutí číselné mystiky je pravděpodobně novopythagorejského původu. Ale představa "písmen, skrze něž byly stvořeny nebe a země", je vysvětlitelná v rámci judaismu. "Od této kosmogonie a kosmologie, založené na mystice jazyka, která ještě stále tak zřetelně prozrazuje vztah k astrologickým úvahám, vedou zcela zjevně přímé cesty k magickému pojetí stvořitelské a zázračné moci písmen a slov. Sefér jecira byla užívána rovněž pro thaumaturgické účely. Stala se rukovětí kabalistů a komentovali ji největší židovští myslitelé středověku, od Saadji po Šabetaje Donnola.
Pokračování
Díl 2.
http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=176255
Díl 3
http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=176256&bk=57441
Díl 4
http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=176256&bk=57441
