Jestliže Marcus Tullius Cicero hledal usilovně, jaký má politik význam mezi ostatními lidmi, pak se to nyní dozví na svou vlastní kůži. Jeho osud se pomalu naplňuje.
Na scénu přichází další postava: Cornelius Lentulus, zvaný Sura.
Občany, kteří zůstali ve městě a dali se svést Catilinou, převzal pod svou „záštitu“ Sura. Muž neblahé pověsti, který byl vyloučen ze senátu za Sully, protože rozházel spoustu peněz ze státní pokladny. Sulla se rozčilil a žádal po senátu vyúčtování. Sura, což byla jeho přezdívka a znamená lýtko: když při hře s míčem se některý z chlapců udělá chybu, tak nastaví lýtko. Takže Sura lýtko nastavil Když byl opět zažalován, podplatil některé ze soudců a když byl osvobozen rozdílem dvou hlasů, prohlásil že dar jednomu z těch dvou soudců byl zbytečný, protože bohatě stačilo, kdyby byl osvobozen rozdílem jediného hlasu. Tohoto člověka Catilina též povzbuzoval a ještě navíc mu popletli rozum falešní proroci a křiklouni, kteří k němu přicházeli z falešnými věštbami a předpověďmi, jako by by pocházely ze Sibyliných knih a prozrazovaly, že Římu je určeno, aby mu vládli tři Corneliové a že u Cinny a Sully se už věštba vyplnila, jako se vyplní třetímu Corneliovi, který ještě zbývá, protože božstvo prý přináší nejvyšší moc jemu, a tu je třeba se chopit příležitosti. Lentulus byl připraven odstranit celý senát a z ostatních občanů tolik, kolek jen bude moci, město samé vypálit, neušetřit nikoho kromě Pompeiových dětí. Ty chtěl zachránit, ukrýt a střežit jako rukojmí při vyjednávání s Pompeiem. Když se to všechno událo, byli v Římě náhodně dva vyslanci Allobrogů, národa, kterému se vedlo zle a který těžce snášel své poddanství Římu. Lentulu a jeho lidé je považovali za vhodný nástroj vyvolání neklidu a vzpoury v Galii a získali je také pro spiknutí, Dali jim také dopisy pro jejich senát ai pro Catilinu. Jejich senátu slibovali nezávislost, Catilinu vyzývali, aby dal otrokům svobodu a táhl s nimi proti Římu, Spolu s nimi poslali ke Catilinovi jakéhosi Tita z Krotónu, který měl dopisy odevzdat.
Ta noc o saturnáliích.
K provedení útočných plánů byla vybrána jedna noc, o saturnáliích také už snášeli meče, koudel a síru do Cethegova domu jako do úkrytu. Vybrali sto mužů. Řím rozdělili na stejný počet dílů a každému určili losem jeden z nich, aby jich mnoho zapalovalo a aby město v krátkosti hořelo na všech stranách, Jiní měli ucpat vodovody a zabít každého, kdo by chtěl hasit. Cicero sledoval neúnavně se střízlivou úvahou a s velkým důmyslem jejich plány, neboť jednal měl k dispozici mnoho lidí, kteří v jeho službách zvenčí pozorovali a stopovali, co se děje, jednak byli tajně ve spojeni s mnoha spiklenci, jimž důvěřoval, a proto se dozvěděl o úmluvě s cizinci, v noci si na ně počíhal a s tajnou pomocí Allobrogů se zmocnil dopisů – A tak časně ráno svolal senát do chrámu Svornosti, přečet tam dopisy a vyslechl svědky. Vypovídal také Iunius Silanus, že prý někteří lidé slyšeli, jak Cethegus prohlásil, že budou zabiti tři konzulové a dva prétoři. Podobně také vypovídal i bývalý konzul Piso. Gaius Sulpicius, jeden praetorů, byl vyslán do Cethegova domu a nalezl v něm zbraně. Nakonec senát odhlasoval Krotóňanovi beztrestnost, když všechno dozná, a tak byl Lentulus usvědčen, museli se vzdát úřadu (byl totiž praetorem) a v senátě musel svléknout červeně lemovanou tógu a obléci si šat vhodný pro jeho postavení. Pak byl se svými druhy odevzdán praetorům, aby byli vzati do lehké vazby. Byl už večer a lid čekal, až Cicero vyjde a podá občanům zprávu o celé věci.
A padaly tresty …
Příštího dne došlo v senátě k poradám o potrestání zatčených. Silanus, který byl první tázán na své mínění, řekl, že se sluší, aby byli dovedeni do vězení a potrestáni nejvyšším trestem. A k němu se postupně přidali všichni kromě pozdějšího diktátora Gaia Iulia Caesara. V té době byl ještě mladý a stál na počátku svého vzestupu a vstupoval na svou politickou dráhu, kterou později dovedl římský stát až k monarchii. Caesar dal často podnět k podezírání, avšak nikdy příležitost k usvědčení. Někteří lidé dokonce vykládali, že byl málem zatčen, ale podařilo se mu Ciceronovi uniknout.
Gaius Iulius Caesar má také svůj názor. Konec spiklenců.
Když byl tázán, povstal a prohlásil, že ti muži nemají být vydáni na smrt, ale jejich majetek má být zabaven a oni sami mají být odvedeni do těch měst v Itálii, která Cicero určí a tam drženi v tuhé vazbě až do zneškodnění Catiliny. Návrh se zdál přijatelný a Cicero mu přidal jistou váhu. Původně Silanus navrhoval pro ony muže trest smrti, ale nyní zřejmě. Po druhém návrhu z tohoto trestu sešlo. Dokonce prohlásil, že ani on nenavrhoval trest smrti, neboť nejvyšší trest pro senátora je vězení. A pak se ujal slova Cato: svou velmi prudkou řečí, vrhajíce podezření na Caesara naplnil senát takovým hněvem a zmužilostí, že odhlasoval pro ty muže trest smrti.
Cicero šel se senátem k vězňům. Nebyli všichni na jednom místě, ale byli jednotlivě ve vazbě u jednotlivých praetorů. Nejprve převzal Lentula na Palatiu a vedl ho svatou cestou středem fóra, obklopen nejurozenějšími občany jako tělesnou stráží. Prostý lid obcházela hrůza z toho, co se dálo, a přecházel mlčky, především na mladých lidech bylo vidět strach a úžas, jako by by byli zasvěcováni do nějakých starobylých mystérií aristokratické zvůle.
Cicero přešel fórum a přišel k vězení. Lentula odevzdal katovi s rozkazem k popravě a potom tam zavedl Cethega a postupně všechny ostatní a dal je také popravit. Viděl, že mnoho spiklenců stojí ještě v houfu, že nemají tušení, co se děje, a čekají na noc, jakoby ti lidé ještě žili a mohli být osvobozeni, zavolal na ně silným hlasem: „Dožili!“. Takto vyjadřují Římané, že někdo umřel, když se chtějí vyhnout zlověstným slovům.
Catilinu ihned opustila a rozešla se s ním většina přívrženců, jakmile se dověděli, co se stalo s Lentulem a Cethegem, Se zbývajícími, co vytrvali, se Catilina utkal s Antoniem a v bitvě zahynul on i celé jeho vojsko.
Římští občané oslavují Cicerona.
Až když nastal večer. Cicero odešel z fóra domů a spoluobčané ho cestou vítali voláním, potleskem a chválou a lidé stavěli u vchodů domovních dveří lampičky- Cicero byl doprovázen průvodem šlechtic, z nichž mnohý vedl v dřívějších letech války, slavil triumf, získal Římu země i moře, a teď tu pospolu kráčeli a shodovali se v tom, že římský národ vděčí tehdejším místodržitelům a vojevůdcům za bohatství, kořist a moc, avšak za bezpečnost a záchranu vděčí jednomu jedinému, Ciceronovi, protože on zbavil Řím tak velkého a hrozného nebezpečí. Ale byli i takoví, kteří mu strojili úklady, někteří úředníci zvolení na příští rok: praetor Caesar a tribunové Metellus a Bestia. Když nastoupili svůj úřad a Ciceronovi zbývaly z jeho konzulátu ještě několik dní, nenechali ho veřejně mluvit.
Zdroj: Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů.II.
Příště Počátky Ciceronových potíží.
