Každý den se setkáváme s nějakým jevem, při kterém je nám stydno. Když někdo ponižuje druhého člověka v naší přítomnosti, aniž se nás to přímo dotýká, necítíme se dobře. Snad proto, že sami cítíme, jak je důležité ctít lidskou důstojnost. A někdy nám přijde na mysl, co se s námi bude dít, když onemocníme, když se zraníme, když se dostaneme do situací, které budeme sami považovat za ponižující.
Důstojnost jako uplatnění vůle Zvláště v západních individualistických společnostech, kde se uplatnění vůle, možnost rozhodovat o sobě, ovládat sebe a své okolí velmi cení. Naopak nesoběstačnost a závislost na dobré vůli ostatních je ohrožení lidské důstojnosti. Stydíme me, pokud jsme sami ohroženi ve své důstojnosti nebo musíme-li ponížení druhých přihlížet. Jsou to však situace zcela běžné, každodenní a většina z nás k nim nezaujímá většinou zvláštní postoj. Například, když nadřízený, z pozice své moci ponižuje zaměstnance před jeho kolegy, který vzhledem ke svému věku a postavení se nemůže bránit a ostatní mlčí, protože se obávají, aby neměli nepříjemnosti. Jsou lidé, kteří po dosažení určitého postavení se přímo vyžívají v takovém chování. Jednak z důvodu, že dlouho setrvávali v nižším postavení a byli také takto ponižováni, anebo proto, že mají nízké sebehodnocení. Pochopitelně, že lidé, kteří se dostanou do vlivu takové osobnosti, pociťují stud, zlost, nenávist a konečně i bezmocnost, protože vzhledem k okolnostem nemohou uplatnit svou vůli se bránit a nebo se takového nedůstojného postavení zbavit odchodem či výpovědí. Jsou totiž na prostředí finančně závislí a tím snadněji zneužitelní takovými osobnostmi. Zachovávání důstojnosti v zařízeních S chováním, které lze kvalifikovat jako chování potlačující lidskou důstojnost, se můžeme setkat také v prostředí nemocnic, kde jsou pacienti, vzhledem ke svému onemocnění odkázáni na zdravotnický personál, který před ostatními pacienty se chová nadřazeně a nemocný člověk to může pociťovat jako ponižování. Pacienty většinou nezajímají okolnosti, které přispívají k celkové nervozitě zdravotnického personálu a právem očekávají důstojné zacházení. Vyvolávání pocitu studu může vážně narušit důvěru v léčení a tím i zhoršit zdravotní stav nemocného, neboť lidé považují pobyt v nemocnici za dočasnou záležitost, kdežto zdravotnický personál se v takovém prostředí pohybuje denně a setrvává v něm mnoho hodin. Velkou úlohu hraje samotné prostředí, které na jednotlivé členy zdravotnického personálu tíživě doléhá, obrovská zodpovědnost a i možné nepřiznivé vztahy mezi jednotlivci. Obdobně můžeme hovořit i o jiných zařízeních, kde jsou lidé závislí na práci personálu. Jde například o domovy důchodců, kde mohou nastat velmi nepříznivé vztahy mezi personálem a klienty. Psychiatrické léčebny, věznice a podobná zařízení. Důsledky ponižování lidské důstojnosti Proč bychom se takovými otázkami měli zabývat? Následky ponížení lidské důstojnosti má totiž další aspekty, které mlůžeme s čistým svědomím považovat za nebezpečné. Jde o odvetu, která může vyústit až v trestný čin s dalekosáhlými následky. Každý člověk pociťuje své ponížení jiným způsobem. Někdo se s ním vyrovná a snaží se zaujmout ke svému pocitu rozumný postoj a někdo snuje pomstu, protože stav ponížení velmi citlivě a špatně snáší. Možná se s tím už setkal v dětství, v rodině, mezi kamarády nebo ve škole od učitelů a jeho vnitřní zranění zůstalo nezhojeno. U takových jedinců stačí nepatrné „přisypání soli do rány“, aby to vyvolao nenávist a až sebedestruktivní jednání, tedy takové, kdy už mu na ničem jiném nezáleží, než na vykonání pomsty.
