Nechtěla jsem se přidávat k těm, kteří velmi tvrdě a po právu odsoudili rodiče, kteří týrali svého hyperaktivního syna. Než začnu rozvíjet své fantazie, co by si všechno zasloužili, chtěla bych o tom vědět víc podrobností. Lidé se hodně brání tomu, aby stát zasahoval do jejich osobního života, ale současně od státu vyžadují všemožnou péči a pozornost, takže kromě tyranských rodičů za to mohou učitelé, že si dětí málo všímají, lékaři, že jim ujde pozornosti zbídačelé dítě a možná i hasiči, policie a jiní zaměstnanci státu, všeobecně nevážení, protože jsou to ti, kteří vlastně žijí na úkor občanů ze státního rozpočtu, do kterého vkládají občané své peníze na to, aby jim sloužili, ne aby se řídili nějakými zákony a pravidly, které tito lidé, z pozice úředníků, na nich vynucují. Je to kolotoč, ze kterého se bude čím dál hůř seskakovat. A tak nevidím opravdu žádný dobrý vývoj, který by vedl k ustálení hodnot, mravnosti, dodržování pravidel a konečně i zákonů, které by omezovaly tak tragické následky lidského chování a postojů k životu svému a druhých, kteří jsou na jejich péči a výchově závislí.
Stát mne nebude buzerovat ...
Analyzovala jsem si, za loňský rok, počet a průběh týrání dětí v rodinách. Bylo to otřesné čtení a ukazuje to na jeden dost povážlivý fakt: že mnoho lidí (je to tak možné specifikovat) si sice pořídí dítě, ale má pocit, že by se měl o něho kde kdo starat. Ale z druhé strany, pokud by se jen trochu zvýšila pozornost státních orgánů směrem k rodině, o které lze předpokládat, že k takové situaci může dojít, a příslušný úředník je navštěvoval s cílem zjistit, jak se dětem daří, v jakém prostředí žijí, tak to zvedne takovou vlnu odporu a nenávisti vůči úředníkům sociální péče, že ti raději úřad opustí a budou se zabývat, pro svou obživu, něčím jiným. Za zavřenými dveřmi domácností dochází k otřesným scénám, které však, pokud někdo nikoho nezabije nebo nezraní či někoho nezavolá na pomoc, nikdo ani řešit nemůže. Zkuste například zaklepat v noci na dveře u sousedů, kteří dělají hluk a budí celý dům. To se nikdo neodváží a ani policisté nemají možnost se vkládat do rodinných poměrů, dokud se nenaplní ze zákona stav, kdy jsou povinni zakročit. Ale doufám, že jste si všichni všimli, jak rok od roku stoupá agresivita, jak stoupají případy nezodpovědnosti a jak je obludné lidské sobectví, sebestřednost a bezcitnost. K morálce se už nedovolávám. Ta se vytratila spolu se ctí, důstojností a sebereflexí.
Odkaz na stránky o týrání dětí
http://www.fod.cz/tyrani.htm
http://andysek-o-vsem.blog.cz/0906/tyrani-deti
http://www.icm.cz/fyzicke-tyrani-zneuzivani-a-zanedbabani-charkteristika
http://www.super.cz/clanek/18558-sexualne-zneuzivanych-deti-je-na-svete-220-milionu.html
Děti jsou vydány na pospas své rodině, do které nemůže stát zasahovat, protože jsou taková pravidla nastavena a rodiče se domnívají, že si mohou dělat to, co uznají za vhodné, aniž chápou, že v důsledku postupně připravují už předem trestnou činnost, až k ní skutečně, ve formě zabití, duševního a tělesného zmrzačení a nebo zranění s trvalými následky, dojde. Ale bohužel, i když učitelé nebo lékaři zpozorují, že se s dítětem něco děje, nemohou zasáhnout a jen v některých případech je dítě odebráno z péče rodiny, což pro něho nemusí znamenat další šťastný vývoj. A tak není naděje, že by se situace mohla zlepšit, protože stát nemá dost prostředků na to, aby děti chránil a jak z finančních, tak i ze zákonných důvodů. Nemůže ani zabránit rozvodům a ani dalším sňatkům, z kterých se může vyklubat další případ zneužívání a týrání dítěte novým partnerem rodiče malého dítěte. Situace dětí je opravdu bezvýchodná, ať se na to díváme z jaké chceme stránky. V mnoha případech jsou rodinné vztahy tak tragické, že bránit rozvodům ve prospěch dětí je kontraproduktivní. Vychovávat dospělé lidi, aby se chovali zodpovědně, aby si uvědomili, jaké povinnosti na sebe berou v manželství a rodičovství, je zase jen zasahování do jejich práv a svobod. Zkrátka se lidé řídí morálkou periferií a celá společnost je zatížena obludností, která není reprezentována jen týráním dětí. To je jeden z důsledků celkového chování a vnímání světa, ovšem z jakéhosi podivného úhlu pohledu, kde svoboda je zaměněna za svévoli, chamtivost, hrabivost, sobectví, sebestřednost a fatální bezcitnost.
Vzory a modely
Jedním se zajímavých aspektů je také pocit lidí, že budování rodiny, zajišťování péče o ni, je vlastně omezuje a že ztrácejí nejen svou osobní svobodu, ale také možnosti, které by si jinak mohli, mnohokrát jen ve svých snech, dopřát. Jenomže sny se neplní a zbývá šedá realita, v které se lidé většinou pohybují, jakoby to bylo něco nepatřičného a něco, o co by se také měli starat jiní. Tak například, škola by se měla podílet velkou měrou na výchově, ale současně rodiče nepodporují tendence výchovy školy. Z jedné strany ji nepodporují a z druhé strany ji kritizují. Děti nejsou v ničem omezovány, takže si přenášejí do života vzory, na kterých vidí, že se dá žít snadno, rychle zbohatnout, poroučet jiným, nadřazovat se nad druhé lidi a vlastně si nevážit prostých a naprosto nutných hodnot, které jsou zabudovány sice v naší kultuře, ale postupem času nahrazovány jinými náhledy, kterými je zobrazována tzv. současná realita. Ale současně jde i o udržení standardu nutných pro život v rodinách a budování další budoucnosti pro potomky, což se vypouští ze zřetele. Nehrají v tom roli jen peníze, ale také jsou lidé stále drážděni představou, která vychází z celkového pojímání světa (a nedostatečných informací o jeho stavu), že je třeba překonat tradicí nastavené modely a urychlit veškeré kroky k dosažení předpokládaného stavu, který mají nastavený převzatými vzory, na které dříve nedosáhli. Jenomže mnoho z toho, co si začali budovat je dávno překonáno jinými náhledy na život, jeho hodnotu a optimální způsob jeho prožívaní. Jenomže člověk není schopen takové informace stále sledovat, takže se omezí na to, co sám cítí a myslí si, že je to optimální a že jakž takž s tím vystačí.
Urychlené procesy k ničemu nevedou, ale lidé jsou za ně ochotni platit obrovské sumy
Život člověka má své zákonitosti, které nelze překonat. Každý člověk je nastavený do života jinak. Každý má jiné předpoklady k tomu, v čem by mohl být úspěšný a v čem naopak uspět nemůže. Ale současně je zahrnován nabídkami, které ve svém obsahu se snaží vytvořit představu, že člověk zbohatne a že bude šťastný, když se zaměří na ty či ony obory, které mají nejasný cíl. Většinou vycházejí z poptávky po šťastném a snadném životě. Přitom jde o modely, v kterých se nabízejí různé přípravky na hubnutí, omlazení, zbavení se tíživých chorob, podporu duševní svěžesti a vyšší produktivity. Také jsou známy prostředky proti celulitidě, která se stala stigmatem a za kterou se lidé stydí, aniž si uvědomují, že pochází ze stravy i z přirozených pochodů organismu, a tak jak ta strava, která ji způsobuje a je nabízena ze všech stran jako zdravá výživa. tak stejně je připraven bič na následky, v podobě drahých prostředků, které obsahují většinou takové látky, jako je kofein, výtažky z břečťanu, údajně velmi účinné výtažky z tropických rostlin apod. Celý tento obraz vyvolává v člověku pocit, že není nic problémem, že se nemusí obávat, že bude obtěžován nějakými dlouhými procesy k dosažení optimálního stavu těla a duše, protože na všechno vlastně existuje nějaký prostředek, jak dosáhnout cíle a být všude žádán, dobře placený a vysmátý. Protože jde vlastně o to, si udržet stále úsměv a být v pohodě, i když se kolem něho všechno sype. A hlavně vztahy. Protože takové způsoby života nejsou a nikdy nebudou o vztazích, ale o osobě, která má představu, že když nebude -in, že se jí zhroutí celý svět. A do důsledku se odvrací od toho, co je důležité a jedině nutné - mít vlastní zázemí a poskytnout ho i těm, které na sebe připoutá anebo ke komu má povinnosti jako k rodinným příslušníkům.
Závěr nikterak radostný
Výsledkem toho všeho, co je popsáno, je ohromná frustrace nejen celé společnosti, ale také lidí, kterým je nastavený "ideální" obraz jejich života, osobností a světa, aniž vyhodnocují, zda je také pro ně reálný. Z jedné strany touží po lásce a po přátelství, z druhé strany ničí všechny vztahy po zjištění, že nezapadají do rámce předpokladu jeho osobní úspěšnosti. Nespokojenost, nadužívání prostředků k dosažení ideálního stavu těla a duše, které mohou vést k úplnému opaku, fatální nevzdělanost ve věcech života samého, přebírání cizích "duchovních" modelů k rychlému dosažení k harmonie, které mohou mít opačný efekt, trhání pout, které pociťují jako svazující a nejasná cesta k cíli, který nemusí být zaměřený ke štěstí, vedou člověka k celkové vyčerpanosti, nenávisti a k návalům vzteku, který nedovede zvládnout a v důsledku toho se vybíjí na těch, kteří se nedovedou bránit. Ale tohle všechno si musí všichni prožít, aby zjistili, kam cesta nevede a nebo vede. Ale všechno tu už bylo. Svět se mění rychle, lidem to trvá dlouhou dobu, než pochopí, o čem je život a jaké místo v něm zaujímají. Jenomže za cenu, že si sáhnou na dno.
© Maura, 01/2011
