Malý exkurz do dějin staré Číny z hlediska postavení ženy bude jistě dalším argumentem k přemýšlení na problematikou emancipace. Ale nejen žen, ale i mužů, neboť svázanost tradicí jistě nebyla cesta k lásce a porozumění jednoho k druhému.
Poslušnost, oddanost, přinášení obětí
Postavení ženy ve starověké čínské společnosti nebylo snadné. V dívčím věku byla povinována bezpodmínečnou poslušností svým rodičům a po uzavření sňatku svému manželovi a jeho rodičům. Ikdyž byla v postavení hlavní manželky, musela dbát o dobro svého manžela, tchána a tchýně více než o své vlastní.
Mladé manželky jako osobní služky
Mladé manželky byly v podstatě osobními služkami svého muže, tchána a tchýně. Trpěly zejména náladami tchýně, které se jim často mstily za křivdy utrpěné v minulosti. Manžel, pokud chtěl být dobrým synem a nechtěl porušit předepsaný zákon poslušnosti mladé generace, byl morálně povinen zastávat stanovisko své matky.
Návod, jak se chovat k mladé manželce
Li-ťi, Kniha obřadů, uvádí pokyny, jak se má dobrý syn chovat vůči manželce: "Jestliže je syn se svou manželkou velmi spokojen, avšak ona se nelíbí rodičům, propustí ji. Jestliže syn není se svou manželkou spokojen, ale rodiče prohlašují 'Dobře nám slouží', bude syn nadále dodržovat zvyky obdobné mezi manželem a manželkou a nebude ji až do smrti nijak zlehčovat." Úděl mladé manželky se zlepšil teprve tehdy, když porodila syna.
Chování cnostné manželky
Žena se na veřejnosti objevovala jen málokdy a její působení bylo omezeno na domácnost. Ctnostná manželka směla jen výjimečně odcházet z domu, měla se plně věnovat domácím pracím a výchově dětí. Společenský styk směly ženy udržovat pouze s jinými ženami nebo s rodinnými příslušníky. Před muži, kteří nepatřili k rodině, se musely skrývat a také jejich chování vůči mužským příbuzným bylo spoutáno přísnými morálními předpisy.
Mužova nevěra se neodsuzovala, žena na rozvod neměla právo
Mužova nevěra se neodsuzovala, ale pro ženu mělo cizoložství ty nejtěžší důsledky. Rozvod v tomto případě bylo to nejmenší, co mohla žena v takovém případě očekávat. Žena sama však na rozvod právo neměla. Rozvedená žena se vracela podle možností k rodině, ale mohla se znovu provdat.
Mladá bezdětná vdova - dobrovolná sebevražda
Totéž platilo pro mladé bezdětné vdovy. Jestliže však vdova měla děti, byla vázána na rodinu zemřelého manžela, která ji musela živit. Jestliže však vdova neměla žádné pokrevní příbuzné, kteří by ji mohli přijmout v případě, že ji manželova rodina nechtěla a ona sama se již nemohla vdát (např. pro své stáří), zůstalo pro ni často jediným východiskem dobrovolná sebevražda, kterou veřejné mínění v tomto případě respektovalo.
Účel manželství, vedlejší ženy manžela
Hlavním účelem manželství bylo přivést na svět co nejvíce potomků. Aby bylo zajištěno pokračování rodu, nutila často bezdětná žena svého manžela, aby si vzal vedlejší ženu, nebo mu ji sama obstarala.
Dohazovači
Zásnuby se konaly již v dětství. Právem a povinností rodičů bylo najít pro své děti manželského partnera. Používalo se služeb zprostředkovalů - dohazovačů. Manželství uzavřená bez přispění dohazovačů se považovala za nemorální a neplatná.
Použitá literatura:
Podrobnou bibliografii uvádí učebnice Dějiny pravěku a starověku, I. a II.díl.
[1] Bottger, Walter: Kultura ve staré Číně, Praha 1984, s.136 - 139
[2] Dějiny Číny od nejstarších dob do současnosti, red. L.V.Simonovskaja a M.F.Jurjev, Praha 1978
[3] Kulturní tradice dálného východu, Praha 1980
[6] Hrdličková, V.: Dějiny čínské klasické literatury, sv.1, skripta FF UK, Praha 1980
[10] Wilhelm, H.: Společnost a stát v Číně, Praha 1969
