Před účinností zákona č. 199/1994 Sb. se konaly obchodní veřejné soutěže podle Obchodního zákoníku. Tato pravidla byla známa těm, kteří pracovali v zahraničním obchodě a řídili se pravidly průběhu zakázky. Sám zákon o zadávání veřejných zakázek vycházel z pravidel UNCITRAL, jejichž znění bylo vyhlášeno na stránkách Světové obchodní organizace. Zákon č. 40/2004 následoval jako zcela novelizované znění, provázené prováděcími předpisy a zákon č. 137/2006 Sb. je též postupně novelizován a jsou přislíbeny další prováděcí předpisy.
A máme tu další kauzu. Výše škody, 658 miliónů korun, je tedy katastrofální. Problematika veřejného zadávání vězí ve správném zvládnutí úvahy, co je cílem. Tedy nikoliv dosažení předmětu veřejné zakázky, ale dodržování přísného procesu, který je daný zákonem.
Účel článku
Účelem tohoto článku není kohokoliv soudit a hanit, ale spíš se zamyslet nad dlouhodobým nedostatkem právního vědomí a nedostatkem bdělosti při zacházení se zákony, které vycházejí tzv. z cizího hnízda, s pravidly, která platí v jiných právních řádech a úmluvách a které se dostávají do našich národních zákonů. Lidé, kteří měli zkušenosti s mezinárodním obchodem, se jistě s různými doložkami a cizími právními pojmy setkali a umí s nimi pracovat. Bohužel, zákon o zadávání veřejných zakázek je ve své podstatě velmi složitý a jeho aplikování nelze jen tak zjednodušit nebo se rozhodovat na vlastní pěst. K paní Parkanové: Úvahy o tom, zda paní Vlasta Parkanová měla nebo neměla být ministryní obrany, jsou irelevantní. Byla jmenována. A bylo to její rozhodnutí takovou funkci vykonávat. Pro ni je těžší to, že je právník a jistě ji bude každý vykládat, že měla tyto věci znát a zvažovat a chovat se jako právník. To ji půjde k tíži. John Bok se postavil na její obranu. V některých věcech lze s ním souhlasit, ale revoluce nic nezmění. Uvědomme si, na jakých základech stojí náš stát a jak vysoký důraz jsme položili na fungující právní řád. Druhá otázka je, zda je opravdu odpovídající ideálu, jak to známe z Ústavy.
Splňují zákony o veřejném zadávání svůj účel?
Účelem zákona je šetření veřejných prostředků, zajištění transparentnosti a nediskriminace, je to jeden z důležitých zákonů tržního hospodářství, v němž se nemůže nikdo volně rozhodovat kromě těch ustanovení, které dávají zadavateli možnost si vybrat z nastavených podmínek zákona. Když byl po roce 1989 novelizován občanský zákoník, který je speciálním zákonem pro obchodní zákoník, vyšlo několik učebnic o občanském právu, kterým vévodil dlouhý úvod s velmi důležitými zásadami. A mezi nimi kraloval imperativ "Neznalost zákona neomlouvá" a za tímto imperativem bylo pojednáno, co to všechno znamená pro českou veřejnost, která je samozřejmě tímto zákonem vázána bez výjimky. U odpovědných osob se předpokládá, že jim jsou zákony známy a že budou podle nich postupovat. A tady mi v uších zní varování Václava Klause: nepřebírejte slepě všechna nařízení EU a přemýšlejte nad tím, co do zákonů vložíte!
Odpověď na otázku
Odpovím si sama na otázku: veřejné zadávání neplní svůj účel, a jak se zdá, bude i nadále zdrojem velkých nepříjemností, kterým se zřejmě nedalo nikdy zabránit. Z jednoho prostého důvodu: výsledkem veřejného zadávání není postavená nemocnice, létající bitevníky, vybudovaná dálnice, ale, pro mnohé, kteří to nepochopili, bohužel, dokumentace, kterou tvoří zadávací dokumentace, vítězná nabídka a doklady o výběru. Proces uzavírání smlouvy je v zákoně o veřejných zakázkách řešen samostatně, nikoliv obdobně, jako v občanském nebo obchodním zákoníku. Kdo podepíše smlouvu je věcí organizace, většinou to bývá osoba pověřená. Ale vedoucí organizace za celou operaci odpovídá, neboť musel svým podpisem někoho pověřit a měl i tak, ve svém zájmu, provést kontrolu, zda jsou všechny dokumenty, kterými je smlouva doložena, v pořádku. Není to problém: přílohy ke smlouvě jsou dány zadávací dokumentací a nabídkou včetně všech dokumentů, které vyprodukují komise, podle zákona a samozřejmě i cenová nabídka, která zvítězila. Konkurenční nabídky se archivují též! Znalecký posudek na cenu měl být vyhotoven při záměru zadat veřejnou zakázku, aby bylo jasné, v jakých cenových relacích se bude pohybovat a jaký druh zadání se zvolí podle zákona.
Šlo o korupci, nebo pochybení v rozhodování?
V případě paní Vlasty Parkanové zřejmě nemuselo jít o korupci, ale o chybná rozhodnutí, podcenění dikce zákona. Bohužel, i za ně se platí vysokou cenou. Chci věřit, že paní Vlasta Parkanová má, z pohledu korupce, čisté svědomí, ale jak praví pan Bok, měla i úředníky, kteří něco zanedbali a nedotáhli do konce. Ale to je i v případě pana dr. Ratha a jiných, třeba i následujících, kteří budou popotahováni. Tyto procesy budou složité a je otázka, zda se podaří je dotáhnout do konce a jaký to bude mít celkový význam. Myslím, že by se hodně lidí mělo zahloubat do naší ústavy. Definice právního demokratického státu s hierarchickou soustavou právních norem je dána. Zákonodárci a lidé, kteří se kolem zákonů točí by měli nejlépe chápat, co to znamená a jaká úskalí to s sebou nese. Vysoká míra odpovědnosti orgánů této země je závazek, který nelze odestát žádnou revolucí, ale je třeba se k tomu všemu dopracovat. Nebude to lehké ani pro občany této země. Ale snadněji by to snášeli, kdyby měli naději, že bude líp! Většina lidí si přeje pořádek, zvolila si vládu, která měla provést reformy a omezit korupci. Výsledek je, že KSČM stoupají preference. Jak si oni případně poradí s takovou občanskou poptávkou a co nabídnou pro léčení tak těžkých neduhů?
