Dnes je 17. listopadu 2012. Den, na který bychom neměli zapomenout, i když od té doby se jeho význam několik přehodnotil, prodiskutoval, podcenil a přecenil. Mezi 17.listopadem 1989 a 17. listopadem 2012 vyrostla jedna generace do dospělosti, která přivádí nyní další generaci. Tu nosí v šátcích na prsou, nebo ji vozí v kočárcích či táhne za sebou, řvoucí a ječící, za ruku, či nosí na zádech, vozí v dětských sedačkách v pěkných autech. Nebo také tato generace studuje doma či v zahraničí, pracuje a žije podle svého rozumu a možností. Mezi 17. listopadem 1989 a 17. listopadem 2012 se naše země proměnila, ale ne k nepoznání. Zůstaly tu ještě některé památníky minulosti, hmotné i nehmotné, co přežívá v současných generacích.
Národního vědomí - nebo lépe řečeno - uvědomění?
Národní vědomí - to je pojem, který jsme slýchávali před revolucí, a bylo posilováno neustálým vysíláním filmů o českých osobnostech, kteří svým uměním i hrdinstvím přispěli do podkladnice české kultury (myslím tím pojem kultury v nejširším slova smyslu). Nová generace se o nich učí ve škole anebo se může leccos dozvědět od svých předků doma, ale pro ni je to minulost, o které se sice učí, ale zajímavější je pro ni přítomnost a budoucnost, cesta k prosperitě, a tím i k vybudování životního standardu. Nemyslím si, že národní vědomí je jen posilování k příslušnosti k jednomu národu, jak je to definováno ve slovnících. Pokusím se tu definici rozšířit - na vědomém vztahu k určitému národu, zcela dobrovolném, přijetí kultury, přesvědčením o jeho přínosu pro vlastní tvoření osobních hodnot, spojený se znalostí minulosti, posilovaný aktivním vztahem k přítomnosti a určitou vizí do budoucnosti, která umožňuje přivést a vychovat další generaci bez obav, že bude žít v úpadku, v sociálních i politických otřesech a těžce se protloukat světem. Neustálé změny v legislativě také mění každodenní život lidí a jejich představu o úspěšnosti v podnikání a vedení domácností. Nikdo nemůže říci, s dobrým vědomím, že takový způsob života, jaký je mu predestinován ministrem Kalouskem, na kterého mají lidé zlost, ustojí na další roky. Takže nejde, při tvorbě národního vědomí o národní ikony, ale o živý, každodenní život, v kterém chceme něco kupovat, prodávat, podnikat, vychovávat děti a starat se o starší generaci. Ale, ve smyslu hodnot, které vnímáme jako sobě vlastní, nikoliv vyplývající ze Směrnic EU.
Nastavený cíl se míjí často s realitou jeho plnění: jsme členy EU
A tím, že se zvedla šedá a těžká železná opona, nová generace po roce 1989, která jistě nemá tak komplikovaný vztah k dějinám a tím pádem i k přítomnosti, jako jsme měli my. Vyrostla pro konkurenční společnost, tedy - kdo z koho. A tak to bude i s politiky, kteří dnes spravují náš stát (nesprávně: vládnou naší zemi). Čím víc jsou od sebe věkově, nikoliv jen ideově, vzdáleni, tím méně si rozumí v základních věcech, ovšem pro občany klíčových, tím rozličnější prostředky ke své činnosti používají, a tím je horší i vnější efekt, na který lidé vidí a říkají tomu - permanentní vládní krize.
... Co se má změnit?
No, přeci financování chodu státu, životní standard a sociální podmínky občanů všeho věku. Jak? Na to má odpovědět každá politická strana, která odpovídá za chod země (nikoliv jen vládne a ovládá). Jistě, že lidé se dnes bouří proti změnám, které se jim nelíbí. A je to jednoduché zdůvodnění, proč se jim nelíbí. Jistě, že za dvacettři let mohlo být dávno provedeno ono klíčové rozhodování o fungování sociálního systému, zdravotnického systému, způsobu vzdělávání a podmínkách práce, jakož i fungování pracovního trhu. Ne proto, že by lidé o změny nestáli, ale protože cítí, že jsou opět omezováni ve svých právech a oprávněných zájmech, tentokrát nikoliv ideologicky, ale možnostmi k získávání prostředků k budování svého přiměřeného životního standardu (měřítko přiměřenosti vidí každý jinak) a svou budoucnost vidí nejasně, ne-li mlhavě, a velmi se zlobí.
Tak, takhle jsme si to nepředstavovali
Místo vybudování nových životních podmínek v novém politickém a ekonomickém prostředí, se stále jen přišívají záplaty na starý kabát. A podle mého názoru, o tom to všechno je a na tom to stojí a padá - veškeré pokusy o reformy.
... Změny v legislativě: jak je provádět v praxi a co hrozí při nesplnění
Reformní vláda nepřinesla ani tak nové zákony, šité na míru v podmínkách našeho státu, ale pouze další novely. Přinesla jen významné změny v jejich aplikaci a používání podmínek, které jsou zákony uplatňovány. Za předpokladu, že každý má doma počítač anebo poblíž bydliště je přístupný. A tak se můžete napojit na jakýkoliv úřad a komunikovat s ním. Jak pohodlné, jak přehledné! Ale rozumí si s počítačem úplně všichni, kteří jsou závislí na rozhodování klíčových, resortů? Umí bez problémů řešit své tzv. životní situace a vyplňovat formuláře k žádostem? Ví docela přesně, o co mají požádat a jakým způsobem, kdy bude jejich žádost vyřízena a jak se zachovat při zamítnutí žádosti, a tak řídit svůj osobní život, víceméně se odehrávající v intencích právních předpisů, kterým běžný občan těžko porozumí? Pro zajímavost : od 1.1. 2013 bude platit novela stavebního zákona, nový zákon o ochraně zvířat proti týrání (pro zemědělce a lidi, kteří nakládají ze zvířaty), OSVČ budou v roce 2013 platit vyšší minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, ministerstvo práce a sociálních věci připravenu vyhlášku, která s účinností od 1. ledna 2013 stanovuje údaje o průměrné mzdě (prozatím není vyhlášena ve Sbírce listin). Z průměrné mzdy vyplývají rovněž redukční hranice pro výpočet důchodů v roce 2013 a pro účely nemocenského, tedy i náhrady mzdy hrazené zaměstnavatelem v době prvních 21 dnů nemoci. A podnikatelé, pozor! Pan ministr Kalousek něco nastrojil pro vás, i jako pro zaměstnavatele, pokud osoby zaměstnáváte. A tak se náš život mění z roku na rok, těžko odhadnout, co se ještě vyplatí. zda podnikat, či se stát zaměstnancem.
... na závěr: je to v pohodě ...
Takže mnoho lidí si řekne, co vlastně přinesl 17. listopad a jak se nyní lidem žije po třiadvaceti letech po něm. Zda je to porovnatelné - to před a po - a zda jsou možné nějaké radikálnější změny v pojetí státu a způsobu řízení vládních resortů, kteří hluboce mění naše rozhodování ve všech aspektech našeho života. To je dobrá úvaha, ale ještě je lepší se mrknout po té legislativě a seznámit se s ní. Toulky do minulosti jsou dobrým rozjímáním, ale tvrdá realita nám říká, že je třeba počítat hlavně s tou mlhavou a nepředvídatelnou budoucností, a podle svých možností si nastavit podmínky pro - přežití v oparu národního vědomí a na území tohoto státu, který je obklopen stále se přibližujícím světem, "až je ten vzduch k zalknutí", myslí si mnozí. Ale - pro tu novou generaci to není nic těžkého - nemá s čím svůj svět a čas, v kterém žije, porovnávat. Takže - v pohodě, přátelé, čas ukáže, kdo čím byl a zda to, co se nám jeví jako zlo, bylo zlem skutečně. Život jde dál ... co je po něm, to se nebude týkat našeho hmotného těla ... o tom jsou úvahy pro jiný způsob uvažování.
