Před hodinou jsem byla nakupovat a na rohu stály dvě Romky, musím říci, že krásně učesané, vkusně, i když po svém oblečené, každá se držela kočárku, v němž spaly děti, obě měly v ruce cigaretu a mluvily spolu. Ovšem, jejich řeč byla tak hlasitá, i když se ani jedna netvářila naštvaně nebo pohoršeně, že lidé ostentativně bouchali okny, ale ty dvě si toho nevšímaly. Mluvily svým jazykem, používaly typická gesta, jak rukou, tak i očí. Já jejich jazyk neznám, ale vím, že některá slova používají v češtině, protože zřejmě jejich jazyk je nemá ve své slovní zásobě. Tak mi nějak došlo, že mluví o nějakém cestování. Jeden člověk na ně zařval z okna, "ať už drží ty huby nebo tam na ně vlítne a něco uvidí", ale ony si jen očima řekly, ať jde někam a bavily se dál, se stejnou intenzitou a na stejné téma. Přiblížila jsem se k nim, ony mne uviděly a jedna se mne ptala, docela klidně, jestli nechci vyložit osud. Ne, nechci ....
Lidé na sebe pokřikovali a povykovali
Jsou národy, které mají ve zvyku dávat temperamentně najevo své pocity a názory. A nadělají křiku, třeba na plážích, že pukají skály, co trčí z hladiny moře. Jsou národy, které sice tak hlasitě nemluví, ale zase se perou. Ani jeden ani druhý způsob však nenese žádný užitek. Ze Starého zákona i z Nového zákona můžeme lehce dovodit, že všichni účastníci příběhu byli velmi temperamentní lidé. Jedni hned brali do ruky kamení a druzí zase zbraně. A jistě všichni nadělali hodně kraválu, když se dostali do rozepře. Když Jan Křtitel vylezl na skály a začal mluvit k lidem, jeho hlas se nesl ovzduším a odrážel se od skal. A lidé ze břehu mu odpovídali, volali na něho a povykovali na něho. Takže, suma sumárum, ve starověku lidé na sebe kričeli, hulákali a povykovali, protože nevynalezli žádné zařízení, které by jejich hlas zesílilo.
A byli asi hodně od rány
Z biblických příběhů je často znát, že se málokdo rozpakoval, aby nesáhl po zbrani nebo po kameni, když se s někým pohádal nebo s někým nesouhlasil anebo ho někdo urazil. Násilí bylo jistě na každém kroku. A ne ledacjaké, protože bičování bylo určitě běžným trestem, stejně jako uvržení do vězení, které rozhodně nedávalo lidem dlouhého přežití. A umíte si jistě představit, jak dlouho se rány po bičování hojily a zda, v tom vedru a těch otřesných hygienických podmínkách to nebyl pro mnohé lidi opravdu rozsudek pomalé smrti. Tělesné tresty jsem zaznamenala ještě v 80. letech v Libyi jako správní potrestání a viděla jsem skupinu lidí, které vedli k té produkci. Taky na ně druzí pokřikovali, až zaléhaly uši.
Ale i my často máme temno před očima
Jistě, že se nezdráhám říci, že jsem pruďas, ale samozřejmě, že se musím ovládat, protože to tak vyžaduje mé povolání a hlavně, aby byl dobrý výsledek, člověk musí k věcem přistupovat s rozvahou a chladnou hlavou. Přemýšlím nad věcmi, jako šachista, protože v jistých souvislostech všichni hrají šachy. Kolikrát nás něco vytočí, že bychom nejraději někomu jednu přišili nebo ho seřvali, ale v emocích se ztrácí rozum, rozvaha i síla argumentu. Mnohokrát jsem četla stížnosti, které však byly psány tak emotivně, že chudák pisatel více nadával než argumentoval, a tak mu nebylo vyhověno. Chyběla forma a obsah, vyžadované zákonem. A hotovo. Neuspěl. Taktéž některé žaloby a výstupy u soudu, které nevedou k argumentaci, proč se věci tak, jak je v petitu napsáno, dožadují. Kdyby to šlo, kolik lidí by zvedlo kámen! Kolik lidí se dokáže chopit zbraně a zranit nebo zabít, aniž uvažují v tu chvíli, jaký to s ními vezme konec. A nejhorší je, když použije k agresi automobil nebo nebezpečné zvíře. A tak si kladu otázku - lišíme se hodně od našich předků? Moc ne, jen tím, že víme, dobře víme, jak bychom měli v klidu a míru své věci řídit a vést k řádnému konci, který očekáváme.
Ježíš byl muž elegantního řešení
Z bible se dá dovodit, že nikdy na nikoho neřval a rozhodně nikdy proti nikomu neútočil, dokonce nikoho nikdy ničím nepraštil, ačkoliv měl milióń důvodů. A dokonce se nehádal, ale argumentoval, kladl otázky a snažil se diskutovat s lidmi tak, aby mu porozuměli. Rozhodně si o nikom nemyslel, že je pitomec a nebyl nikdy ironický, zpupný. Byl to tichý člověk, i když měl rozhodně temperament svého národa, odevzdaný své věci, mluvil klidně a zvyšoval svůj hlas jen tehdy, když chtěl něco zdůraznit. Byl to nejen učitel, ale mistr elegantních řešení. Mluvil o tom, že než někdo začne někomu něco vyčítat, sám si má říci, zda také není chyba na jeho straně a že raději má nastavit člověk druhou tvář, když ho do jedné udeřili, jen aby nezpůsobil další násilí. Pochopila jsem, že v požadavku milovat a odpouštět svým nepřátelům je také požadavek na vysokou mravní sílu uraženého, okradeného a poníženého člověka, který však má hledat smírná a účinnější řešení, než spáchat zločin pomsty a odplaty, protože má mít člověk víru, že odplata příjde i bez něho, bez jeho přičinění. Vezměme to logicky, že je to pravda, protože každý, kdo si myslí, že jen násilím získá to, co chce, jednou skončí buď ve vězení nebo rukou dalšího násilníka. Když se člověk chová mravně a druhý nemravně, pak ten nemravný zvyšuje riziko, že někdo mu jednou ublíží a násilí se bude zvyšovat. Proto přesvědčoval lidi, aby se chovali jeden k druhému jako k bratru a srovnávali mezi sebou spory cestou rozumu a podle práva.
Lidé možná vidí málo příkladů spravedlnosti a proto použivají násilí
Děti, které jsou často bité a bez vážného důvodu, budou jednou také používat násilí bez vážného důvodu a budou vždy ohrožené, protože se budou pohybovat v zóně násilí. Lidé, kteří na sobě poznali zlo křivdy a bezcitného jednání, budou také tak jednat vůči druhým protože nepoznali cestu slitování a odpuštění a neví, nevěří, že to funguje, svět se jim jeví jako zlý, nepřátelský a násilnický. Ježíšova metoda je cesta mírnosti, rozumu, víry a lásky. Je to jakási dimenze, která je nabízena lidem, kteří se chtějí vzdát takových projevů, i když jim bylo ukřivděno, i když poznali násilí a zlo, dokáží všechno odpustit a spočinout v klidu a tichu, mezi svými, kteří též přišli do té dimenze, aby dále žili v harmonii a soucítění. Nemusí je zajímat, jak dopadnou ti, kteří se zachovali špatně, zločinně a násilně. Protože podle toho se bude odvíjet jejich další osud, do kterého by neměli už jiní, kteří nechtějí žít na cestě zla, vstupovat.
Nebudu už své téma dál rozšiřovat, kdo chce o tom přemýšlet, pak bude a uvidí, že se před ním najednou otevře jiný svět, jiná naděje, jiné způsoby myšlení a života, tak, jak se otevřel přede mnou. Jistě, že si člověk nesmí nechat všechno líbit, aby ho druzí zneužívali a řekli si, on je dobrák a pitomec, tak ho budeme dráždit, budeme se mu vysmívat a útočit na něho, až zvedne pěst a stane z něho zrovna takový hlupák, za jaké on nás pokládá. Od takových nezbývá, než se odvrátit, odehnat je a více se s nimi nestýkat. Odmítnout jejich způsoby i nařčení a nechat je tam, odkud přišli a kam patří.
Není právě to, o čem jsme si povídali, to království nebeské? Pokud ano, pak Ježíš neučil a netrpěl zbytečně. Nechť se jeho brány otevírají stále více a více a jeho světlo k nám proniká v podobě moudrosti a elegantních řešení, které můžeme nacházet i sami.
http://www.youtube.com/watch?v=yOcGDqZssY0&feature=related
