Demokratická společnost v současném světě, žijící v demokratickém a právním státě má problém s výkladem demokratického pořádku resp. s právy a povinnostmi, které náleží všem. Ústava a s ní zákony náleží všem.
Mnohokrát bylo zdůrazněno, že demokracie neznamená svévoli, ale je určitým řádem, v němž se pohybují všichni občané, kteří jsou si před zákony rovni, spadající pod nejvyšší zákon, tedy ústavu, která stojí v čele právního řádu. Zpochybňování vládních rozhodnutí v době krize, a tu určitě prožíváme na základě aktuálního stavu, rozhodně nepřeje zachování fungování státu v té míře, jak to zákony předpokládají. V různých diskusích mezi občany se objevuje pochybnost o tom, že demokracie, která je vykládána jako vláda lidu, má trhliny a že její pilíře jsou narušovány buď nějakými vyššími rozhodováními nebo chováním a konáním jednotlivců, kteří svým rozhodnutím nebo samotnou vůlí nerespektují svobody, dané ústavním pořádkem či zákony. Diskuse kolem pražské demonstrace v minulých dnech v mediích se netočila kolem problému, zda měla nebo neměla být povolena v současné krizové situaci, ale o tom, kdo vyprovokoval srážku mezi zúčastněnými občany a policií a co měla nebo neměla dělat policie, která funguje pod zákonem policie a pod velením osob, které policii řídí. Není jasné, zda tématem byla nespokojenost s vládou, nebo upozorněním na skutečnost, že dočasným omezením občanských svobod jsou dotčena ústavním pořádkem garantována práva občanů.
Podle mého soudu, pokud má dojít v takové době, kterou prožíváme, k omezením a tím i dočasnou změnou běžného chodu života v zemi, nestačí jen oznamovat závěry, ke kterým dochází mezi vládními úředníky a odborníky směrem ke společnosti, ale vzájemnou dohodou, že veřejnost taková opatření přijímá a rizika, která lidé tímto podstupují, budou kompenzována srozumitelnou cestou, nejlépe rozhodnutím vlády, které bude srozumitelné, platné a závazné pro obě strany a publikováno v mediích. Rozhodovací pravomoce vlády jsou věc jedna a rozhodovací pravomoce majitelů soukromých podniků a kapitálových společností se zaměstnanci je věc druhá. Poté je třeba, aby se každý dotčený omezeními rozhodl v intecích daných možností, jak si se situací poradí. Jsou různé možnosti, jak si zachovat pracovní pozici i v době krize bez obav, že bude propuštěn.
To, co způsobuje nepokoje, rozčilení a nervozitu občanů je zřejmě pocit, že se jim shora něco nařizuje a tato nařízení podstatně mění jejich již standardně zavedený životní řád a pořádek, aniž mohou projevit souhlas či tuto situaci stvrdit vzájemnou dohodou, která je jistě vyjádřením rovnosti před zákonem a respektu ke garantovaným svobodám občanům i v takovém krizovém stavu, v němž jde o životy lidí, našich bližních. Někteří by si měli položit opět historickou otázku: a kdo je můj bližní?
Do diskuse se vložilo mnoho lidí, kteří cítili nutnost také přiložit polínko do ohně a riskovat tím i projevy nesouhlasu a dokonce i odporu k jejich názorům nesouhlasem a následnou diskusí na sociálních sítí a riskovat svou přijatelnost mezi občany. Tím se rozviřuje nespokojenost, která má mnoho forem, jednou z ní je demonstrace, která již podle svého názvu je shromáždění lidu, které projevuje svůj názor. Brifingy vlády které jsou pořádány téměř denně jsou sice formou sdělení, ale je třeba si uvědomit, že jsou lidé, kteří je nemohou sledovat z nejrůznějších důvodů, nebo jim nerozumí ze svého pohledu, co zrovna pro ně znamenají. Jedni popírají COVID 19, druzí o něm hovoří jako důsledku současné krize a pak jsou tu tací, kteří nevědí, na čem jsou.
Elektronizace je sice opravdu úžasným pokrokem, jenže ne každý má chytrý telefon, protože jeho koupě jsou pro něho nadbytečným nákladem a tudíž nemá možnost si stáhnout e-roušku, a pak se dozví, že se setkal s několika nakaženými. Má běžet na testy a vydat se k lékaři s tímto sdělením?
Lidé mají mnoho osobních otázek a málo času na to aby zhltali všechny názory shůry a kolem sebe a tak jsou vyděšení. I v této situaci život české společnosti jde dál s pocitem, že v patách mají hrozbu této nemoci, o které jsou různými lidmi informování a pak jim bouchnou saze.
Kritická doba bude mít ještě pokračování v mezilidských vztazích a v úzkosti o udržení životního standardu. Lidé očekávají od svých představitelů státní moci nikoliv útěchu a uklidnění, ale zavedení promyšleného řádu, aby si mohli do svého života zavést obvyklý pořádek a krizi ustát bez toho, že se jim budou hroutit rodiny, finance a hromadit dluhy, které posléze nebudou moci splácet.
V současně době koronavirem stižený pan Hamáček slíbil, že bude iniciovat pořádek v našem právním řádu a doufejme, že bude každému přístupný, aby se mnozí nedomnívali, že stačí se řídit ústavou. Bylo by opravdu vhodné, podle tématu tohoto článku, aby mezi mikrobiology a virology a jinými specialisty občas vystoupil specialista na ústavu a objasnil její význam a vázanost na zákony, jimiž jsou vázáni státní orgány a občané, aby každý pochopil, že je jejich subjektem s právy a povinnostmi.
