Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Vývoj našeho obnoveného státu stojí opět před úlohou etických hodnot, ovšem ne těch, které jsou už vypotřebované a jejich obsahy pro současný vývoj mnoha lidem nesrozumitelné. A přesto, v diskusích mezi občany různého věku se objevují určité náznaky, jaké hodnoty by současná společnost potřebovala pro budování státu a práva a co v současném běhu událostí doma i ve světě je třeba vyzdvihnout nebo zavrhnout. Současné generace vyrůstaly v různých politických podmínkách a to jak vnitřních a i vnějších, které mají dopad na chování, jednání a konečně konání sociálních skupin, které se sdružují za účelem určité hodnoty podporovat a myslím, si, že nejsilnějším tématem pro tato úsilí je otázka svobody. Další kardinální hodnotou, o které filosofovala Velká francouzská revoluce, je otázka rovnosti a svobody slova. Jistě, že to nebylo poprvé, kdy tato společenská potřeba byla vyslovena. To jsou hodnoty, za kterými stojí lidské utrpení předchozích společností, které o ně usilovaly, a přesto ani dnes není jasné, jak by se měla svoboda, rovnost a svoboda slova profilovat v životě demokratické společnosti, ale bez hodnoty spravedlnosti je to docela obtížné a sama spravedlnost je tak kardinální hodnota jako svoboda, ale spravedlnost je nejvyšší. To pochopili už dávní panovníci, kteří razili své královské zákony na různé plochy, aby byly všem občanům na očích. V tom byla zakotvena ta spravedlnost, která vzešla z božského řádu do profánní sféry a aby byla vyšší vůle vždy respektována po tíhou sankce.
,Ve spravedlnosti je etika, která roste z vědomí lidí o tom, co je prospěšné lidskému životu a co je prospěšné sociálnímu zřízení a to je v rukou občanů, kteří jsou obdařeni mocí svobodné volby a též nést odpovědnost za své rozhodnutí, jaké osobnosti se ujmou moci ve státě a jak pozvednou kýžené hodnoty a možná i budou nositelé dalších hodnot, které vzejdou z potřeby je uplatnit. Lidé se sice v určitých pozicích mění po tlakem své odpovědnosti za zachování práv společnosti a jednotlivých občanů a z jejich svobodné vůle i vytvořených sociálních skupin, z nich nejdůležitější je rodina a to od nejstarších dob. Možná, že jsem pozorně nenaslouchala v předvolební době politickým programům, ale nezaznamenala jsem, že by některý politik hovořil o problematice rodinných záležitostí.
Tato problematika nespadá jen pod ministerstvo sociálních věcí. ale obecně pod celou agendu státu, A to už je opravdu velká odpovědnost a starost. Dalším problémem je bohužel nízké právní vědomí, které způsobuje neschopnost lidí účinně bránit svá práva a oprávněné zájmy před soudy a též plně pochopit svá práva vyplývající ze zákonů, které musí být veřejně dostupné v psané formě, jak slibovaly předchozí vlády a rozhodně ne z různých názorů lidí, kteří mají nějakou zkušenost. Každá osoba má právo a možnost řídit svůj život v intencích práva a osobních kladných etických hodnot, kterými nikoho nepoškozuje, jimiž dochází k vlastnímu pojetí spravedlnosti a dokáže prosadit pro sebe spravedlnost, pokud nevěří soudům, právníkům nebo úřadu, na který se obrací se svou žádostí. To je svobodně projevená vůle občana, který se domáhá spravedlnosti.
Myslím, že by bylo dobře, kdyby se společnost již odklonila od programu antibabiš a antizeman a v nových podmínkách, které nastanou příchodem nové garnitury, kterou si zvolila se soustředila hlavně sama na sebe a svými možnostmi, které ji dávají zákony, budovala demokratickou společnost a upustila od nenávistného myšlení, které ničeho nedosáhne, ale uvažovala, jak se dostat z problémů, které tu už jsou a nebo postupně nastanou. Samozřejmě, že každý má právo se kriticky postavit k tomu, co není v souladu s jeho vnímáním co je dobře a co špatně, ale současně se soustředit na to, jak si uspořádat svůj osobní život, který je přednostní. Rozhodně je vrcholně škodlivé zasévat nenávist a odpor, protože z toho může vzejít velmi nepříznivá situace a z toho už vzešla jedna velmi ošklivá doba. Máme nyní šanci mnohé napravit, dosáhnout toho, čeho jsme nedosáhli a rozhlédnout se kolem sebe a pomyslet si na slova naší národní hymny v celém podání. Já jsem tvůrcem svého štěstí a důstojností.
