Pan ministr Chládek ve svém nedávném prohlášení řekl, že v budoucnu budou děti ve školách dostávat tablety zdarma. Někteří rodiče říkají - tablety mi nesmí domů. Někteří krčí rameny, jiní zase čekají, co se z toho vyvrbí. Děti se rodí do informační společnosti, jsou její součástí a také šiřitelé informací. V tomto případě přikládají svá polínka. Chceme mít vzdělance nebo lidi, kteří se perfektně v informacích orientují? Co mají děti umět a co chtějí umět? Jaké poslání si přinesly nové generace na svět?
Práce s informacemi
Musím přiznat, že mezi školami, které jsem kdy v životě absolvovala, zvítězila knihovnická škola, na kterou jsem se přihlásila po maturitě na humanitním gymnasiu. To bylo v sedmdesátých letech, tedy - nedávno. Studium se soustřeďovalo nejen na čtení světové a české literatury, odborné knihovnické předměty, ale také na praktická cvičení při práci se čtenářem a podávání informací. Rovněž jsme byli cvičeni v přesném třídění informací podle mezinárodního desetinného třídění, či jsme pracovali na věcných a předmětových či jmenných katalozích. Živě si pamatuji, jak jsem psávala na psacím stroji lístečky do lístkových katalogů podle normy. Pokud člověka nepřejde trpělivost, za pár let získá encyklopedické znalosti, ale za předpokladu, že nějakou dobu platí jako stálé prameny k určitému oboru, které pak rozvíjejí další autoři. Pramenem k různým odborným pracím bývaly také bibliografické seznamy literatury, který měl mít každý po ruce, kdo se o nějaký obor zajímal. V knihovnách tak pracovali lidé v bibliografických odděleních, kteří takové seznamy vytvářeli na objednávku nebo je vydávali v brožurkách. Většinou to byli lidé vzdělaní v různých oborech a musím říci, že tato práce nebyla snadná. A ještě nesnadnější se v nich orientovat a doplňovat je novými záznamy. Tato škola mne naučila s informacemi nejen pracovat, třídit, ale také je vytvářet, byť na primitivnější úrovni, než se děje nyní. Myslím, že v současné době jsou počítače jednou z možností, jak si takovou úmornou práci ušetřit, ale z druhé strany, lidé kteří se vzdělávají, se musí učit pracovat s novými způsoby přijímání, třídění a vyhodnocování informací ještě z jiných zdrojů, než jsou knihy, časopisy apod., a rozhodně se nezbaví nutnosti mít základní a systematický přehled o svém oboru.
Zjednodušování přístupů není vždy vhodné
V tom zběsilém tanci informací, v kterém se také pohybujeme bez ohledu na věk a vzdělání, se snažíme si všechno zjednodušovat. To by bylo docela v pořádku, kdyby ovšem informační vstupy byly seriózní a výstupy k určitému datu platné. To znamená, kdyby tvůrce vstupní informace skutečně téma propracoval a bezchybně dodal k využití veřejnosti, přidal k tomu odkazy na použitou literaturu a doporučenou literaturu, která pomůže rozšířit příjemci obzory a ten může dále pátrat po dalších pramenech. V tomto ohledu, pokud se zabývám nějakými historickými tématy, sáhnu nejraději, jako ke vstupní informaci, k odborným knihám do roku 1944, v kterých jsou uvedeny nejen bibliografické seznamy, pečlivě zpracované autorem nebo kolektivem autorů, ale také odkazy, rejstříky a poznámky, vysvětlující obsahy použitých pojmů, s kterými se setkáváme i dnes s poněkud rozšířené dalšími poznatky, protože vím, že odborné knihy procházely schvalovacím procesem a také jazykovou korekturou. Ovšem, mnoho lidí v dnešní době hlavně odradí objem knih, složitost textu a i jazyková odlišnost od současné používané češtiny.Ale zjednodušit se to nedá. Škoda, že málokterý student si přečte skvělé knihy našich meziválečných vědců, historiků, kunsthistoriků nebo skvělé překlady, protože by mu dalo velkou práci jim dobře porozumět. Stačí přeci jen mít informaci, že takové knihy existují, jsou dostupné tam a tam a podle potřeby se do nich i nakouknout. Jenže - takový proces, jako je vzdělávání se, nelze jen tak zjednodušit.
Moderní technika a její plné využívání - není to jednoduché
Myslím, že moderní technika při práci s informacemi velmi ulehčí postupy a i úmornost při práci s informacemi, ale rozhodně škola musí své posluchače od nejmenšího věku až po studenty vysokých škol nejen naučit s informacemi pracovat k plnění úkolů a zadání, ale také je vyhodnocovat, třídit, vytvářet a uplatňovat. Jsou lidé, kteří si vyhledávají na Internetu potřebné informace, texty podobné tomu, na kterém právě pracují. Zatímco autor odborné knihy za její správnost a odbornou úroveň ručí, a Internetu není záruka, že text obsahuje správné údaje. Do jaké míry za ně autor ručí? Jedině, pokud zdroje jsou spolehlivé a odkazují se na prameny a jejich autor je znám. Jakmile někdo začne příliš spoléhat na zdroje z Internetu a nepřekontroluje si údaje, může se svou prací pohořet, což se často děje. A z druhé strany, je velmi stresující, když si člověk připustí, že text, na který spoléhá, nemusí být spolehlivý. Jestliže má být Internet zdrojem informací, pak by měl zaručovat spolehlivost a zpětnou vazbu na původní prameny. Wikipedie, kterou používají nejen děti a studenti, ale také občané bez rozdílu vzdělání, je anonymním zdrojem, i když jednotlivá hesla jsou opatřena bohatou bibliografií a i odkazy. Do jaké míry je zdrojem poznání? Je těžké poznat, zda se autor ke svým článkům vrací a aktualizuje je. Měla by být stále živá a vhodná pro odkazy ke školním úlohám i k běžné potřebě občanů všeho věku.
Tablety pro žáky základních škol
Pustit dítě s tabletem v ruce na rušnou křižovatku informačních toků dnešního světa bez nutné přípravy je na tak úrovni - dát mu do ruky zajímavou a přitom pro něho nebezpečnou hračku. Myslím, že pro budoucí úspěšné studium by se děti měl učit primárně pracovat s knihou a měl by jim být vysvětlen rozdíl mezi přijímáním informací z knihy s omezeným informačním tokem a používáním moderní počítačové technologie s neomezeným informačním tokem. Docela chápu zvídavou dětskou dušičku, která nasává informace ze všech stran, ale neumí ještě rozlišit jejich možný manipulativní účinek. Docela také chápu záměr školství omezit výrobu skript a učebnic v papírové podobě a otevřít dětem těžké okované brány do světa úžasných a snadněji uchopitelných informací. Jenže, spolu s dětmi budou muset i učitelé tento trend zvládat a současně i kontrolovat, zda děti s tabletem opravdu pracují nebo pracovat umí a měli by jim učební látku pro tablety zpracovávat na speciálně vedených webových stránkách. Což je práce navíc. Úmorná a nedoceněná.
Je opravdu nutné, aby lidé ve školství hodně přemýšleli o účinném a správném informačním toku od autorů k uživateli - k učiteli i k žákům - a zvládli co nejlépe boj s neustále proudícím divokým proudem informací. Současně, aby mohli vyžívat všech možností, které jim moderní technika dává a také, nezapomínali na jednu věc - aby současně vedli děti i studenty ke čtení knih, i když je rozhodně práce s elektronikou významně posune do světa kvalifikovanosti, ale knihy do světa vzdělanosti.
