Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
Jde o situaci, že se dva lidé sejdou na domluvené schůzce. Prožijí spolu „něco krásného“ a potom se jeden z nich už nikdy neozve nebo ten druhý už nemá chuť se kontaktovat z různých důvodů, nepřijímá telefony, neodpovídá na emaily anebo ho vyhostí z přátel na Facebooku, a to bez vysvětlení, i když na prvním setkání, které mohlo být docela romantické, jim bylo tak krásně.
Takové útoky na city člověka mají své pozadí – nedostatek smyslu pro důstojnost vlastní i druhého. Proč se to jeví jako týrání člověka? Protože ghostovaná osoba si se schůzky odnesla pocit, že něco krásného začíná a ghostující osoba jen zkusila, co by z toho mohlo vzejít.
Položila jsem si otázku, zda spadá takové chování pod etický soud, který takové chování obecně zavrhuje jako neslušné, obecně nepřijatelné, ostudné a zavrženíhodné a takovým způsobem označí ghostující osobu za hanebnou, amorální a zavržení hodnou, nebo má soukromé právo na to prostředek, jak ochránit ghostovanou osobu a zabránit ghostující osobě, aby se takového jednání nedopouštěla? Do jaké míry je dotčena důstojnost ghostovaného člověka a omezena jeho svoboda, a i přirozené právo člověka se brát o vlastní štěstí a případně štěstí lidí jemu blízkých a to způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.?
Do jaké míry je omezeno právo ghostujícího člověka se svobodně rozhodnout z nějakého vlastního důvodu nepokračovat v zahájeném citovém kontaktu s druhou osobou a způsobit ji bolest, pocit hanby, hořkost a palčivý pocit nedoceněnosti? Je omezeno společenským míněním, které lze považovat za etickou normu, která takové jednání nepřipouští a považuje ho za neetické.
Není to žádná novinka. Takové případy jsou zaznamenány v literatuře, například příběh Anny Kareniny, v příběhu mladého Werthera, který způsobil vlnu sebevražd,, případ hraběte Egmonta v Goethově příběhu ,a jeho lásky, která byla opětována a skončila tragicky, nešťastné Lukrécie, ve starověkých příbězích, zejména v řeckých Aischylových, Euripidových a Sofoklových hrách Faidra, Medea, a i v biblických příbězích, například Josef a Putifarka.Téma ghostingu je vděčným tématem pro poezii, pro příběhy, které líčí důsledky zlomených srdcí, jako například Jany šílené, manželky francouzského krále Filipa Sličného a co tak zlomené srdce Cyrana de Bergerac.
Je to o též o lidském rozumu, který dokáže, když se mu dá v době vzplanutí prostor zbrzdit náhlé vzplanutí, o vůli člověka nedělat druhému to, co sám nechce, aby se mu dělalo.
Je s podivem, že pojem ghosting se objevil začátkem milénia a pojí se s negativním dopadem na duševní zdraví toho, kdo je ignorován, někteří odborníci ho považují jako pasivně agresivní formu emočního týrání a krutosti. V tomto případě může jít o problém s emoční a citovou vazbou, kterou zřejmě může posoudit pouze psycholog a ghostovaná osoba to rozhodně nevyřeší psaním dopisů, pokusy se setkat a vymáhat vysvětlení, proč mi neodpovídáš a může se též dozvědět, „já nejsem sám“, „já nejsem sama“. Takové případy nelze podceňovat, bohužel, nedostatek v citovém životě a neschopnosti zvládnout problém může mít hluboký původ v nezhojeném zklamání a ublíženosti v dětství v rodinných vazbách. Tato situace, která se vyskytuje v mezilidských vztazích může mít těžké následky pro lidi, kteří trpí psychickou labilitou, což není na první pohled patrné, pokud se to později neprojeví nešťastnou reakcí na vzniklou citovou situaci. Nelze jinak, než tento problém brát vážně a neprohlubovat negativní vztahy ve společnosti, které mohou mít vážný dopad na jednotlivce. kteří nejsou negativně naladěni. .
