Dovolte mi, milí čtenáři, abych citovala amerického politika Artura M. Landona: "Musíme nejdříve provést mravní obrodu, dříve, než provedeme obrodu hospodářskou." To je velký úkol, jeho splnění se mi zdá v nedohlednu. Ale je třeba, abychom nad tím přemýšleli, jako plnoprávní občané, kterým nejsou lhostejné ani naše osudy, ani systém řízení státu, v kterém žijeme, ani naše sociální úroveň a úroveň životního standardu.
V období, od počátku roku 1993 až do konce roku 1997 byly zahájeny reformy, které pokračovaly se zvláštním důrazem na zavedení tržních mechanismů a zvolené "české cestě". Veřejná správa zůstala bez reforem a byla centralizovaná s klientelistickými tendencemi v síti. Systém sociálního zabezpečení byl rozdělen do tří oblastí: povinné sociální zabezpečení, státní sociální podpora a sociální pomoc v nouzi. Nový systém státní sociální podpory byl zahájen od roku 1996 a tvořila ho síť sociálních orgánů. Takto to fungovalo až do roku 1998 do voleb v roce 2002, kdy byly zaznamenány nedostatky v této oblasti zejména tím, že nebyl dostatečně regulován proces privatizace a finanční trh. Politika a ekonomika, řízená pouze tržním mechanismem, v tak nezkušené společnosti, nemohla dopadnout jinak, než jak dopadla. Smršť zákonů naprosto znepřehlednila právní sféru, ale ta stála daleko za ekonomickou , která byla prioritní ("zhasněte světla"). Lidé byli dezorientovaní a mohu i tvrdit, že dnes ještě více, než kdy jindy. Ale tehdy se dívali s nadějí na budoucí vývoj, dnes, podle mého soudu, jsou skeptičtí a obávají se své budoucnosti. A to i ve vztahu k vývoji azylového práva, kdy z jedné strany se rýsuje postupné vymizení obyvatelstva a jeho nahrazení přistěhovalci. I tato skutečnost má dopad na pomalou důchodovou reformu. Vše souvisí se vším.
Neviditelná ruka trhu smetla sociální rozměr politiky
Nejsem příznivcem rozhazovačné sociální politiky, souhlasím s tím, že každý se má svobodně starat o svůj život a rozhodovat o něm, pokud je to možné a nemá vážné a nepřekonatelné překážky si zajistit důstojný životní standard. Nesouhlasím se sociální politikou, která se obecně podbízí lidem, ale utlumuje v nich aktivitu budovat a posilovat vlastní život. Nejsem ani proto, aby se mravní výraz "soucit" nadsazoval nad povinnost státu brát ohled na slabší jedince, kteří se ze zdravotních důvodů nebo pro stáří či nemožnost čelit nezaměstnanosti vlastními možnostmi a silami, nemohou o sebe postarat a udržet si tak slušný a přiměřený standard pro sebe i pro své bližní, kteří jsou na něm závislí. Místo slovo "soucit" bych dosadila "sociální soudržnost". Projev závisti a egoistického postoje, že oni dostanou a jiní stejně potřební ne, k těmto lidem není na místě, protože do této skupiny se může dostat každý z nás obratem minuty.
-- Sociální politika je nejen o penězích, ale také o kvalifikovaném řízení této oblasti
Prioritou každého státu je řídit populační politiku, neboť s ní souvisí příjmy a výdaje z rozpočtu, akceschopnost obyvatelstva a budoucnost společnosti, která má fungovat v kapitalistickém systému a demokratickém systému.
eré zdůrazňovaly
individuální rozhodnutí-rozhodování o počtu dětí a době jejich narození
bez aktivního zapojení státu. Ve stejné době, flexibilita
pracovní síly byla dána mnohem větší prioritu, bez ohledu na jeho vliv na rodinné vztah
Liberální postoj k rodinné politice
Celé období od roku 1989 do současnosti lze s čistým svědomím charakterizovat nedostatkem zájmu státních institucí týkajících se definice nové populační a rodinné politiky, která by odpovídala změněným podmínkám tržní ekonomiky a politického vývoje demokracie. Pro většinu z tohoto období převládal liberální postoj, který kladl důraz na prosazování individuálního rozhodnutí, -rozhodování o počtu dětí a době jejich narození. A to bez aktivního zapojení státu. Ve stejné době,byla flexibilitě pracovní síly dána mnohem větší priorita, bez ohledu na vliv na rodinné vztahy
Kolik, že se to ministrů na Ministerstvu práce a sociálních věcí už vystřídalo? A jaký měli časový prostor pro to, aby mohli ve své oblasti pracovat a uplatňovat vize, projekty a prosazovat je? Do jakého šuplíku zapadl projekt pro rodinu pana RNDr. Petra Nečase1) , který byl v roce 2006 ve funkci ministra sociálních věcí, do jakých temnot zapadl i projekt pro seniory? A vývoj politiky pro bydlení?
http://www.mpsv.cz/cs/5403
-- Zdravotnictví - od zdi ke zdi
Je nutno přiznat, že se zdraví české populace zlepšilo, a to zavedením státních- of-the-Art zdravotnické techniky a dovozem více účinných léků. Ale stejně tak vznikly problémy v oblasti zdravotnictví, které dosud nejsou vyřešena, naopak, vypadají velmi kriticky. Přes určité náznaky v první polovině roku 1990, kdy měla být řešena a navržena komplexní politika pro zdraví obyvatelstva, jakož jeho ochrana a podpora dosud nebyla vytvořena. Decentralizace, odnárodňování a privatizace zdravotnictví z předchozího stavu vytvořilo systém, ve kterém byla velkému počtu různých typů služeb poskytovatelů zdravotní péče poskytnuta značná samostatnost v ohledu jejich organizace a řídící struktury. Významné změny byly také zavedeny v oblasti financování a náhrady zdravotní péče. Systém veřejného zdravotního systému byl schopen optimalizovat rozsah zdravotnických služeb, které se nabízejí a počet regulačních mechanismů, které bývají stanoveny státem buď zanikl a nebo je zachován pouze formálním způsobem. Žádný koncept zdravotní péče nebyl schválen parlamentem, ale provádí se přímo státní správou nebo v regionech, ale klíčové priority nebyly vlastně stanoveny.
-- Bída a nemožnost, ztráta plodů vzdělání
Nedokáži pochopit, že česká společnost, tak vyspělá, zkušená a zkoušená historií, moderní a vzdělaná má ve svých řadách na ulicích bezdomovce a žebráky. To není dobrá vizitka. Pohled na takové lidi ve mně žádnou hrdost za náš převratný vývoj nevzbuzuje. Ani ve mně nevzbuzuje radost, že existují almužny a bakšiše na všech úrovních našeho života. Sociální politika musí být cílevědomá a jasně formulovaná vůči jednotlivým sociálním skupinám: mladí lidé, slušně kvalifikovaní nemohou najít zaměstnání, protože je vůči nim nastaven požadavek praxe, který nemohou logicky naplnit, a tak místo toho, aby někde pracovali v oboru, tak se všelijak živí a ztrácí velmi rychle to, co se ve škole naučili a možná, že se do oboru nevrátí, protože méně kvalifikovanou prací si vydělají lépe na na to, aby si mohli založit rodinu. . Buď se podporuje populační růst nejen finančně, ale také dalšími prostředky, které jsou nutné i ke stabilizaci rodiny, buď se podporuje aktivita stáří, vzhledem k tomu, že čím dál starší lidé dovršují svůj důchodový věk, a tak není možné je na prvním místě propouštět z práce a hnát je do sociální sítě, kterou konec konců buduje celá společnost svými solidárními příspěvky.
Neviditelná ruka trhu: rovnost, svoboda versus libovůle
Také se mi nelíbí, že některé skupiny obyvatelstva jsou závislé na libovůli kohokoliv, který je schopen rozhodovat na základě své převahy, jak ekonomické, tak i svým postavením, které mu umožňuje rozhodovat a ovlivňovat život užší nebo širší sociální skupiny. Nejsme v Orientu! Na to, abychom mezi sebou měli jasné vztahy a poměry i jistoty, bychom se měli domáhat, na základě možností, které nám poskytuje základní zákon, tedy ústava, dodržování jasně daných pravidel. Ale lidé se nebrání, protože jsou lhostejní, myslí si, že nebudou tahat za druhé žhavé uhlíky z ohně, a tak v důsledku: jakékoliv jednání pouze z libovůle, protekce, korupce přímé, nepřímé a skryté, podrážejí samu podstatu sociálních a humanitních ideálů, společenské mravnosti a mravnosti jedinců, kteří se musí, ač nechtějí, takovým poměrům přizpůsobovat. Není to projev svobody: "každému je dovoleno to, co zákon nezakazuje," ale projev nesvobody a následné destabilizace: "a víte, které zákony co zakazují nebo přikazují?" Když přemýšlím nad tím, jak se těchto problémů zbavit, tedy teoreticky, skutečně neznám žádnou cestu, která by následně nevedla k nějaké restrikci.
Jistoty nám dají jasné koncepce řízení sociálního rozměru společnosti, které nejen umožní obyvatelstvu se chovat svobodně a podle svých schopností, ale také je nutno postavit jasné regulativy pro ty, kteří nejsou schopni, pro své vážné překážky tuto svobodu požívat.
© Maura, 01/2011
1) V září 1995 byl jmenován prvním náměstkem ministra obrany, o čtyři roky později zvolen místopředsedou ODS a znovu zvolen do této funkce byl i na kongresu v roce 2002. V roce 2006 roky později jmenován ministrem práce a sociálních věcí a místopředsedou vlády. Po odstoupení Mirka Topolánka 1. dubna 2010 se stal volebním lídrem ODS ke sněmovním volbám v roce 2010. Do funkce premiéra jej prezident jmenoval 13. července 2010.
