Hovoří se o lidských právech, hovoří se občanských a ústavních právech, o křesťanství, které v sobě obsahuje určité principy. Cílem článku je pohled na žhavou současnost z trochu jiného úhlu.
Pár slov o současném společenském prostředí
Z nejrůznějších koutů se vynořují názory, které bych shrnula pod stručný pojem "bytí". Jednou to muselo přijít. Když se trochu zamyslíme nad dějinami, takovými kritickými body procházely starověké, antické, středověké i moderní společnosti. Trochu se obávám hovořit o současné společnosti jako "postmoderní", protože její činnost, chování, jednání a konání mi nějak nezapadá do rámce teorie postmodernismu. A dokonce si myslím, že českou společnost zapasovat do definice, která představuje tento ideový proces, jen tak jednoduše nelze. Ale to je můj osobní názor. Z mého pohledu je česká společnost z jedné strany velmi složitá, z druhé nepochopitelně jednoduchá, přijde na to, jaká se namane situace. Názor lidí by měl být rozhodně hybatelem politických rozhodnutí, pokud je na místě, rozumný a v souladu s etickými pravidly, které jsou obsaženy v právu a zvyklostmi, které je nutno respektovat.
O nutnosti sociálního smíru
Po krátkém vládnutí Sobotkovy vlády se opět rozdělujeme na „my a oni“, a to daleko vyhraněněji., než kdy dříve. Bohužel, v tomto ohledu musím konstatovat, že ani nyní nedochází k sociálnímu smíru. Místo toho je česká společnost peskována ze všech stran jako nezvedená školní mládež, místo, aby jí bylo nasloucháno. Sociální smír je hlavně o diskusi mezi vládou a občany, zvláště když lidé mají mnoho otázek, s kterými by se měli vládní činitelé vyrovnat a odpovídat na ně jasně, srozumitelně a závazně. Místo toho se na Internetu hromadí eseje a články, obsahující nejrůznější úvahy, které však nejsou završeny rozumným názorem, ale konstatováním přímo prorockým, po kterém nepřipravenému čtenáři vstanou vlasy na hlavě samou hrůzou a stejně se nic konkrétního nedozví. Jako houby po dešti se množí i webové adresy, k nimž se soustředí skupiny známých i začínajících autorů, kteří mají, jak tvrdí, patent na pravdu. Jak je patrno, mnozí lidé už o žádný názor nestojí, a jak někdo vystrčí růžky, dostane co proto - Petr nebo Pavel.
Nejsou všichni xenofóbové
Na rozdíl od nejrůznějších komentátorů vyjadřujících se k současné situaci, kteří se snaží dívat na českou společnost "s nadhledem", bytostně cítím napětí, které vyvěrá ze zkušenosti a současně i z pociťované nutnosti pojmenovat problémy, které se nyní podobají fantómům, jež se ukazují v přítmí, a jak se rozsvítí, tak zmizí. Myslím, že mnozí lidé, kteří se vyjadřují k problému migrantů (žhavý problém) na sociálních sítí, dívají se na problém reálně a vyjadřují nejrůznější obavy, na které jim však nikdo nedává konstruktivní odpověď. Mám za to, že označovat celou naši společnost za xenofóby a jiné fóby, sobce a lenochy je nepatřičné, stejně jako veřejně osočovat kdekoho v této zemi, prostými lidmi počínaje a prezidentem konče. Česká mládež, která je zapojována do takových anti-aktivit v konci bude mít pocit vykořenění, což je to nejhorší, co může člověka potkat v dalším životě. Myslím, že lze říci za ostatní - veškeré urážlivé výroky vůči českým občanům a zemi jsou přinejmenším nepatřičné.
Uzavírající se společnosti
Takové dštění vyvolává reakce, které jen zahušťují už tak nepříjemnou atmosféru a na dlouhou dobu poznamenávají negativně společnost, která se začala uzavírat do sebe, což je pro politické procesy velmi špatná zpráva. Pokud je mé vidění správné, pak bude trvat dlouhou dobu, než se některému z politiků podaří vzbudit v lidech živý zájem o veřejné dění. A pro veřejné dění a budování státu nestačí jen pár lidí ve vládě, v Parlamentu a státních orgánech. Je třeba občanů, kteří se aktivně podílí na všech činnostech, které jsou třeba pro plynulý a řádný život v zemi. A pokud má být fungující pluralitní politický systém, představovaný politickými stranami, pak v nich jsou lidé neopominutelní. Někdo může alibisticky říci - všechno je v lidech. A myslí tím občany. Ale podle mého názoru je to i v těch, kteří se dali zvolit do vysokých státních funkcí, aby procesy v zemi řádně řídili na všech úrovních a usilovali o přízeň občanů, kteří je nepouští ze zřetele. Už se nevěří na osvícené politiky, kteří zvednou životní úroveň a udělají potřebné a pro občany. Konečně, kvůli tomu byli zvoleni. A aby byli voleni, musí vzbouzet v lidech zájem o své vize a programy. Krásné řeči už nikoho v této zemi nebudou nikdy zajímat. Jsou to přeci vysocí státní úředníci, řídící aparát na ministerstvech a jsou odpovědní za výsledky občanům, kteří právem očekávají TOP kvalitu, nikoliv apokalypsu.
Co bude dál?
Je sice pěkné, že podle nejnovějších zpráv se ekonomický stav země zlepšuje, ale nezlepšuje se postavení občanů v zemi. Myslím, že současná vláda má mnoho nových a nadějných projektů a návrhů, ale do konce volebního období nestačí realizovat valnou většinu svých vizí. A tak můžeme předpokládat, že v kancelářských archivech zůstane po jejich odchodu mnoho drahých projektů, které další vláda odnese někam do suterénu a začne na zelené louce znova, lépe a radostněji za dohledu občanů, kteří „po tom všem“ ovšem budou na dlouhodobé rekonvalescenci. A budou se ptát: jaký skutečný státní dluh budou po této vládě zase splácet? Už dlouho to nikdo nevyslovil - tedy končím za ty, co to neumějí říci, tímto: vážení spoluobčané, mnohých, přemnohých z Vás si hluboce vážím. I přes všechny problémy, co se tu naskytly a jsou nepřestáváte být slušnými lidmi.
