Je podzim, řekla jsem si, když jsem vyšla na ulici a přitáhla jsem si svetr blíž k tělu. Teprve ke třetí hodině. Lidé běhali sem a tam, po dlouhém chodníku, na kterém přistávalo listí a mezi tím chodili ptáci a hledali něco do zobáčku. Nechtělo se mi hned domů a zamířila jsem do knihovny. Alespoň na chvíli vypadnout někam, kde mne nikdo nebude hledat. Vypnula jsem mobil. A tím jsem se oddělila od vnějšího světa.
Uložila jsem si kabelku do skříňky a zamkla jsem ji. A pak jsem šla pomalu po schodech nahoru, do druhého patra, kde ve vysokých regálech stojí knihy z oboru filozofie, historie a teologie. Konečně, řekla jsem si, konečně zase budu dělat to, co chci. Uvědomuji si, jak jsem celé roky utíkala do azylu, abych nemusela stále sdílet příšeně zamotaný svět tak zvaného reálu, který mi připadal spíš jako hodně praštěná scifárna. Ale tvářím se vážně a přizvukuji postavám z dramatických her, v tak důležitých rolích, vyzbrojených podivným slovníkem, ale každé slovo má takovou váhu, že kdyby se dalo na jednu stranu misky, převážilo by i indického slona s radžou na hřbetě. Někdy je to k smíchu, ale musíte se držet, abyste nezlehčili pověst krále, který vkládá do barevných tabulek strašně důležitá čísla, jež otřesou mikrosvětem lidí a lidiček, co chodí každé ráno pro mléko, rohlíky a diví se, že jsou o něco dražší.
♣
A najednou se slovník obrací a vyjadřuje to samé, ale z rubu jiného světa, o kterém si každý myslí, že už neplatí. A jeho sebevyjádření je tak přísné, že každé slovo navíc může být posuzováno jako neznalost a nepochopení problému, rouhačství a ignoranství. Některá slova jsou přibitá hřeby k podstatě myšlenky tak pevně, že je nelze odpoutat a připojit k nové podstatě věci. Tak to ne! Copak po světě chodí Medea nebo Odysseus? Či snad někde v nějaké kanceláři sedí sama Kirké? To jsou povídačky, které se tak hodí pro děti. My jsme rozumní lidé a nebudeme se zaobírat starými historkami. Vždyť ani v reálu nežili, tak co.
♣
Přeci na světě musí být všechno v rovnováze, voda neteče do kopce, blesky nešlehají do nebe a jablka nevyskakují z koše na stromy, myslím si. Nic se nezměnilo, alespoň nic podstatného se nezměnilo! A lidé stále urovnávají cesty tomu, kdo má přijít a udělá pořádek. Pana Macháčka zbaví toho protivného souseda Kotrbu, co mu hází nedopalky na balkón, Olinku zlatovlasou vysvobodí od nudného Tondy, který čím dál víc žárlí a čím dál míň za sebou uklízí a paní Chudáčkovou osvobodí od pitomého šéfa, který ji zase ošidil na odměnách. Přijď Spasiteli, králi náš, vždyť ty víš všechno! Ta myšlenka mne docela pobavila. Zlaťáček ke zlaťáčku, pak se uvidí. Pilát nedostal dotace z Říma na akvadukt, tak za slib, že se nebude vměšovat do věcí chrámu převzal váček s penězi. To aby postavil tak nezbytný vodovod těm hašteřivým židům. Sice jim snížil rozpočet, s kterým počítali, ale nemusel se obávat, že svůj projekt neuskuteční. Nevědí, co je důležitější. Za pár let po té si sáhne na život a svět se změní k nepoznání. Akvadukty tu budou připomínat historii, ale nic víc. K čemu o tom přemýšlet?
♣
To je všechno v těch knihách, které už čtou jen lidé, na chvíli odněkud někam utíkající, aby je opustila ta tíha, kterou nedovedou pojmenovat. Třeba je tíží to, že měli v tu chvíli být úplně někde jinde a dělat úplně jiné věci, takže někdo musí čekat, až se vrátí a dostane od nich údaj do barevné tabulky plné čísel a znaků. A ta může znamenat, že zatímco se sníží cena ovsa, tak se zvýší cena domina. Co je to za svobodu, když je duše přibitá ke kříži a srdce je dobíjeno iluzorními nadějemi, že někdo něco změní?
♣
A s větrem poletuje podzimní listí. Jakoby se nechumelilo. Sem tam letí vzduchem utržený kousek tištěného textu s dobrou zprávou. Pán, co uklízí ulici ho chytne a hodí do koše plného odpadků, které nasbíral za celý den a zapálí si druhou polovinu cigarety, jak si ji od rána ušetřil. Nad městem se snáší večer a knihovna plná andělů se zavírá. U velkých skleněných a těžkých dveří stojí vrátný a usmívá se za odcházejícími. Mám pocit, že mi zašeptal, jak jsem kolem něho procházela: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny. Asi proto mne přestala tak ukrutně bolet hlava ...
