Sledovala jsem demonstraci, která probíhala dnes, 15. 3. 2012. Lidé vyjadřovali své myšlenky ale jinak, než na svých plakátech, které drželi v rukou, a dívala jsem se do jejich tváří. Je těžko pochopit, co je dobře nebo špatně pro každého jednotlivce, skupinu, rodinu. Pravda o věcech, které lidi vyhnaly do ulic, je v nich samotných. Ministři škrtají a lidé se bouří. Lidé se bouří proto, že česká politika se odehrává daleko od prahů jejich domovů a že mezi nimi a vládou, tedy "těmi nahoře" je tragická propast. Nedůvěra, obavy a zase nedůvěra. Všechno se jim semílá dohromady v jeden velký, stresující balík starostí o budoucnost. A jako šípy pronikají do jejich vědomí - Kalousek bude krátit tam, škrtat tam, Drábek zase tam a oni se cítí být škrtnuti sami z pozice slušných a důstojných občanů. Bůh ví, proč ve chvíli tísně si vzpomenou na starý husitský hymnus, který se stává jakousi vzdorovitou modlitbou českého národa. Je krásný a dojemný tak, že člověku vyhrknou z očí slzy…
Opomiňme emoce, střízlivě uvažujme
Pokud lidé považují za terno úřednickou vládu, pak je to omyl. Ta pouze udělá to, co je v její náplni a nesáhne do hloubky a další volby, které budou stát spoustu peněz, musí být podle Ústavy a příslušných zákonů. Lidé nemají rádi tváře, které změnily mnohým život k nepoznání. Nepředstavovali si reformní kroky tak, jak se provedly a jsou alergičtí na další nápady, které ohrožují jen jejich příjmy bez naděje, že se dorovnají v lepších časech, i když ty se nikde neavizují. Pak Kalousek čeká stále nějakou katastrofu. Lidé jsou naštvaní, že platí dluhy, které někdo způsobil, zvyšováním daní a zdá se jim to jako nekonečný příběh. Protože si přejí, aby za své úřednické pochybení a špatné rozhodnutí platili svým majetkem a ne majetkem občanů. A proto jsou naštvaní ještě víc, že se o tom nejedná, a pokud ano tak málo nadějně. Kauzy, které se stále rozjíždějí, jen dráždí lidi, kteří to nechápou jako účinný boj proti korupci, ale jako zbytečné vynakládání veřejných prostředků, protože výsledky nejsou. Ano, lidé nejsou spokojeni, protože se jim všechno jeví jako neprůhledné a cítí, že ty záležitosti jdou proti nim. Vysilováni každodenní masáží z různých politických sfér přestali vnímat, co je dobře a co špatně a pojali to, jako že je špatně všechno. A v tom jsou také živeni dnes a denně. Předpoklady dalších úprav a kroků, o kterých se mluví, začnou platit, až když vyjde příslušný zákon. A lidé si myslí, že je třeba ty věci rozmluvit vládě dřív, než bude pozdě. Dávají jim najevo svou vůli, své požadavky, protože vláda je ve funkci po jedno volební období, ale lidé tu žijí celý život a cítí, že budu na tom čím dál hůř.
http://www.youtube.com/watch?v=SiYzysQKqGI
Na tahu je vláda
Dobře. Lidé jsou v ulicích, mají v rukou transparenty, na nich je napsáno, co si přejí: konec tomuto peklu, který jim ničí nervy, trvá příliš dlouho, je nesnesitelné a necítí se být plnohodnotnými občany a proto - pryč s vládou. A asociální, nepřející, lidu nepřátelskou, chamtivou a bůhvíjakou ještě. Platíme vás z našich daní, ozývá se, máte sloužit nám! Vláda by měla lidu odpovědět slušně a jasně, protože dostala výzvu. Třeba na to, že se šetří na všech stranách a státní dluh stoupá. Kdo to bude platit? A kde se pořád berou ty dluhy? Zatímco lid obcházejí exekutoři pro dvě stovky, státní dotace pro rozvoj vzdělání a rozvoj regionu z EU jsou s ostudou pozastaveny a Brusel si směrem k Česku ťuká na hlavu. Z jedné strany se lidé cítí ohroženi vymáháním dluhů a jsou nabádáni, aby šetřili, a z druhé strany se neustále hádají, kdo je vinen, že Česko nedostane dotace. Pravice a levice si čtou levity, aniž se snaží zachránit Česku, co se zachránit dá pro rozvoj v oblastech, které je pro život státu důležitý. A všechno stojí další peníze, aby "se to spravilo". Cesta sem, cesta tam, nějaká ta pokuta za nesplnění úkolu, vyhozené peníze za nezdařené projekty, které nelze realizovat. A lidé chtějí vědět, jak na tom republika je a bude. Ne, kdo na koho podal žalobu nebo trestní oznámení. Je to mnoho, co je rozdělaného, stálo to spoustu peněz a tak by to měla vláda dokončit a dát do pořádku věci, které se přímo týkají občanů. Důchody, daně, sociální příspěvky, sociální péči, platy, trh práce, zdravotní péči. Měl by se podat občanům meziúčet z reformního vládnutí. Vláda by měla zabránit dalším sociálním nepokojům a říci na rovinu, jak se věci mají, na co ještě stačí a od čeho raději odstoupí.
Prezident republiky po dlouhé době ztratil svůj vysoký kredit. Je to vážný ukazatel. Nikdo si nepřeje konfrontaci, unáhlené volby by znamenaly nepřipravenost na další období a ztráta trpělivosti občanů pak už jen agresivní reakce na každou změnu, byť by byla k dobru. Ale na to nikdo neuvěří. Je třeba hledat cesty, jak věci dotáhnout do konce, před řádnými volbami. Vláda by měla upustit od dalších plánovaných škrtů a dokončit všechny nedodělky, které má vůči občanům a státu. Dát do pořádku všechno, co nyní hapruje a zvyšuje dluhy. Lidé nechtějí, aby další vláda celé volební období se jen soustředila na nápravu chyb, ale chtějí, aby pokračovala v úsilí o prosperitu státu a samozřejmě i společnosti. Na Řecko se už vymlouvat nikdo nemůže.
