Po bitvě na Bílé hoře byl český lid téměř rozmetán. V roce 1918 získal samostatnost a stal se státem vyspělým jak průmyslově, tak i kulturně. V době druhé světové války ztratili Češi své území a vládu.Český stát přestal existovat. Po druhé světové válce spadl mezi země východního bloku a po roce 1989 nastoupil opět cestu kapitalismu v duchu první republiky. Nyní zápasí s recesí a mnoha jinými problémy, které souvisí s celkovou světovou situací. A přesto, co jsme prožili v krátkých historických časech, patříme k zemím, s kterými se počítá. Být Čechem - co to znamená? Po této otázce se lidé diví, co je to za hloupou otázku, ale já vím, že nestačí mít občanku a trvalý pobyt. Je to něco mnohem mnohem víc, o čem lidé nemluví, ale co cítí ...
Jsou Češi ateisté?
Znám pár lidí, kteří o sobě prohlašují, že jsou rozhodně ateisté. Tedy lidé, kteří popírají existenci Boha. Oni si nebudují vztah k víře, nepřemýšlí o tom, zda je Bůh, zda není, nepřemýšlí o víře, Bibli považují za překonanou, a kráčí svou vlastní cestou, světem bez Boha. Je to bezpečnější? Je to pohodlnější? Život není o pohodlí, o snadných ziscích, o splněných snech, o lásce bez jediného mráčku, to Češi dobře ví. Ateisté nefiltrují své svědomí přes jemné síto Boží vůle, protože něco takového, jako Boží vůli neznají a tudíž (v některých případech) neznají a neuznávají. Bible vznikala z lidské vůle, to víme všichni, kdo se o Bibli zajímají. Ale mnoho lidí si nechtějí připouštět, že by měla nějakou platnost pro jejich osobní život nanejvýš jako model mravního chování, neboť, bohužel, byla mnohokrát zneužita v neprospěch lidí a prospěch církve, prospěch moci, a to Čechové neodpouští. Ale Češi, až o sobě prohlašují, v mnohých případech, jsou ateisté, nejsou lidmi nemorálními, ignoranty, nemilosrdnými a neuznávající sociální spravedlnost a soucit k bližnímu. Mají zkušenost, bohužel reálnou historickou zkušenost, že nic není zadarmo a že musí přiložit k dílu svou ruku, vůli a své přesvědčení , chytrost a smysl pro přežití víc, než naslouchat složitým filozofickým a náboženským diskusím. A přesto Čechům věřím, že mají zdravý rozum, že mají vynikající společenský instinkt a smysl pro spravedlnost. I když se vyjadřují jadrně a někdy čekají, co se z toho mraku vyvine. Jistě, že milují svou zemi, ale nepotřebují o tom mluvit. Stačí se podívat kolem, jak se starají o krásu krajiny. Nevidíme ani zanedbané lesy, vody, louky, pole. Češi milují pohodlí, usilují o slušný životní standard, starají se, až na výjimky o své rodiny. Nedělají to proto, aby byl s nimi někdo spokojený, ale proto, že to tak chtějí, neboť jsou národem svobodomyslným. Ale dbají tradic, i když jim je dala neblahá historie. Protože to cítí jako přiznání se k historii, jako úctu k ní.
Češi jsou humanisté?
Ano. Jsou humanisté. Přiklání se k civilnímu občanství v jeho celém rozměru, dokázali to mnohokrát v historii ve výjimečných dobách. Je to možná ten nejdůležitější rys české společnosti. Jsou Češi milovníci umění? Češi jsou národem vzdělaným, milující umění, milující krásu. Je to přeci přirozené estetické cítění, jinak by v české zemi nemohlo vzniknout tolik podivuhodných staveb, nevzešlo by tolik umělců, byť jejich osud často neskončil šťastně.
Být Čechem je problém.
Proč problém? Protože slovo Čech znamená „našinec“. Zatím nevím, koho za našince skutečně počítají a koho ne. A vědí to oni? Kdo a jak o tom rozhoduje? A jakou úlohu v tom hraje historická podvědomá zkušenost? Kdo vlastně jsou Češi? Je velmi důležité znát české dějiny, aby člověk pochopil duši Čechů. Národ, který se dokázal obnovit a dokáže žít i za podmínek, které prožil a prožívá, aniž se rozpadne české národní vědomí, zaslouží obdiv, zaslouží stát v pořadí vyspělých národů a vyjadřovat svou vůli. Ale zaškatulkovat je - to nelze. Jsou jací jsou. Je nutno o nich přemýšlet. Jsou všelijací. Každý sám za sebe. Než dojde k ohrožení. Pak na určitou dobu vytvoří jednotu, která pomine, když pomine ohrožení.Ale není snadné to všechno, co bylo řečeno výše, chápat prostým rozumem.
