Dnes jsem náhodně narazila na blog pana Jana Buriánka a rozesmál mne. Byl napsaný nejen vtipně, ale také pohledem, který by mne ve snu nenapadl ... Tři oříšky pro Popelku jako první český gay film. Ovšem, mohu ho doplnit jednou historkou, kterou jsem zažila se svým synem v divadle. http://janburianek.blog.idnes.cz/c/186527/Tri-orisky-pro-Popelku-prvni-cesky-gay-film.html
Mám ráda české opery, a tak jsem pozvala syna na Dalibora
Při vzpomínce na naše operní pěvce, kteří svou kvalitou se snadno dali srovnávat se zahraničními operními hvězdami své doby, jsem pozvala syna, který opery nemá rád, do divadla na českou operu od Bedřicha Smetany, Dalibor. Můj dědeček mne v dětství vozil do Prahy do Národního divadla, a tak jsem měla tu čest shlédnout všechny hvězdy naší české umělecké scény během 60 let minulého století, které se mi zapsaly krásnými hlasy navždy do srdce. Při svém zápalu pro české dějiny a umění jsem nikdy, až do dnešních dob, nepátrala po nuancích, které však nyní jsou středobodem zájmu a předmětem výkladu sexuálních orientací historických či smyšlených postav.
Odjakživa jsem asi naivní, anebo čistému vše čisté ...
Asi proto, že jsem měla představu, že rytířstvo a vyšší šlechta (muži) žili ve společenstvích mužského pohlaví, tedy v řádech, kde se cvičili ve zbrani i pletichách a dvorských intrikách. A ani Dalibor mi nepřipadal nijak výjimečný, dokonce ani tím, že podvedl svou rodinu stran dědictví a způsobil problém, který ho pak přivedl až na katovský špalek.
Přednáška před představením
A jak je mým zvykem, udělala jsem synovi přednášku o dějinách té doby a mezitím jsem vkládala popěvky z opery a i přes to, že kroutil hlavou a měl nepatřičné poznámky, jsem se ho snažila vzdělat. To jsem nikdy nevzdávala!
A tak jsme vešli do divadla
A on vyhledal naše místa a usadili jsme se. Cítila jsem jemné i méně jemné parfémy, jak se mísily s tou kouzelnou vůní jeviště, která nepostrádá tajemnosti, pokud si člověk jednou ta prkna vyzkoušel a vdechl vůni divadelních líčidel v citlivém věku. A divadlo zhaslo, ozvaly se první tóny předehry.
http://www.youtube.com/watch?v=rUBcMr11xDU&feature=related
Ha,kým to kouzlem
Vzpomínáte na srpen roku 1968? Tato árie jen krátce zazněla za zvuku tanků ... a tak jsem pod touto vzpomínkou zbožně poslouchala, zatímco syn se očividně nudil. Tahle generace ani neví, co se tehdy dělo...
http://www.youtube.com/watch?v=YStZDMbhIvs&feature=related
Teda mami ...
Nikdy mne nenapadlo si vykládat přátelství Dalibora a Zdeňka jinak, než bodré rytířské přátelsví. Ale dnešní mládež již rozlišuje a sleduje ... a tak tato árie ho vyvedla z míry a já viděla jeho ironický úsměv, který se zvětšoval při Arii - Vždy oddolal jsem čarozraku žen po příteli můj duch toliko toužil ...
http://www.youtube.com/watch?v=n_C4FhL1j98&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=3KhxDN3T8gA
http://www.youtube.com/watch?v=AG8xOdlzqH4&feature=related
O přestávce mi řekl: "No mami, to je tvá oblíbená opera? Ty se nezdáš."
Ale když stálo za to paní Fleming zpívat česky Miladu, tak asi to není jen má oblíbená opera.
http://www.youtube.com/watch?v=VME6ir4N8wQ&feature=fvsr
nebo Lucia Popp ...
http://www.youtube.com/watch?v=kVfvMW29TXU&feature=fvwrel
Některé texty arií, ještě za života Bedřicha Smetany, byly přepracovány, neboť i současníci byli zmateni tak nápadným přátelstvím mezi Daliborem a Zdeňkem, ale on už operu neslyšel. Je zajímavé, že se i dnes zpívají v původním znění.
A tak, myslím si, ať si to vykládáte, jak si to vykládáte, poučené a moderní milé děti, Dalibor zůstane skvostem české hudby, neboť ji zpívali lidé, jejichž jména zdobí dějiny operní hudby. Anebo Vám nezbyde, než se chopit díla a zhudebnit znovu tento starý příběh, který provázel předchozí generace, tak jak ho vidíte vy ... a nesmějte se mu. Dějiny nejsou k smíchu ... i když vlastně jsem si tím někdy nejsem docela tak jistá.
