Kdyby nebylo nadšených ateistů, tak by se možná neobjevovala ani diskuse, které by s ním polemizovala. Musím předeslat, že nejsem žádný fundamentalista a rozhodně spíš zkoumám dějiny v souladu s chováním a religiozitou společností v historii, zabývám se christologií, a to proto, že mne to baví. Je to totiž hodně namáhavé studium, ale přinese mnoho zajímavých věcí a radostí z objevování, když je svět "takovej zlej a nestydatej" ...
Co pro mne znamená marxismus
Marxe jsem studovala docela ráda, i když jsem mu porozuměla až později. Jeho teorie jsou spíš v jiném oboru, než je ten můj, ale přesto jsem zabloudila i do dialektiky a historického materialismu, načež jsem zjistila, že existovaly nějaké dějiny filozofie, s kterými Marx polemizoval, a tak mne přivedl ke studiu filozofie a do dnešní doby je to moje oblíbená zábava. Z předmětů nmarxismu jsem skládala i zkoušky a i když se ze mne nikdy komunistka nestala, nemohu říci, že bych tím nějak opovrhovala. Brala jsem to jako odvětví vědeckého myšlení své doby. Zatímco lidé po roce 1989 nemohli přijít Marxovi na jméno. Marx pro mne znamená jediné: jeho dílo a myšlenky, které se později všelijak zpotvořily v hlavách jeho vyznavačů, kteří z něho mnoho nepochopili, jsou odrazem velmi důležité doby v historii Evropy a i když současná mladá generace ví o ní tak málo jako o hvězdě Psí, nemůže porozumět novodobé historii. Karel Marx byl vzdělanec a člověk vědecky myslící, v některých evropských zemích je dosud jeho dílo uznáváno, a to je dobře, protože nemá nic zanikat pro ideologické důvody, ale proto, že lidstvo už dílo nepotřebuje ke svému poznání a růstu, může ho zavrhnout. Vědecký ateismus byl také zajímavé učení, přednášeli ho marxisté, jeho hlavní ideou je, že náboženství je na ústupu a není již pro lidstvo potřebné. Ano, to je velká otázka! Otázka, která by měla být diskutována otevřeně, mezi lidmi, kteří ví, o čem mluví, nikoliv mezi lidmi, kteří něco propagují. Na hodinách vědeckého ateismu jsem se dozvěděla hodně zajímavých věcí, tak zajímavých, že mne přivedly ke studiu náboženství, které studuji dodnes, protože je to nekonečné učení. Jsem v tomto poctivá, chci vědět, kdo má pravdu. Ale mělo to jednu slabinu: zatímco lidé, kteří náboženství rozuměli, rozuměli také ateismu i marxismu, ať to byli judaisté či křesťané. Ale zatím jsem se nesetkala s tím, že by tomu bylo naopak. Velká škoda! Karel Marx byl velmi plodný autor a domnívám se, že ho málokdo opravdu poctivě četl, protože zvláště v dnešní době bude mít mnoho lidí, kteří ho nestudovali, problém zdůvodnit filozoficky své postoje vůči tomu či onomu směru, ať v jeho prospěch či neprospěch.
Je křesťanství nosnou ideou pro dnešek?
Ateisté říkají že ne, že se přežilo, že je zastaralé a ještě ke všemu je ve "spárech církví", které, jak jsem se dočetla v tisku, lidé nepotřebují. A pro těch pár věřících, jak se lze domyslet, není třeba živit takový aparát. S tím bych polemizovala. Křesťanství je hnutí, jehož idea je stále nosná, ale tak obtížně realizovatelná, že ji může naplnit opravdu jen dokonalejší společnost, než je ta naše, současná. Křesťanství není jen věcí kostela a fary s věřícími, je pro každého, i pro laiky a ateisty, protože když budou ve svém ateismu poctiví, mohou křesťanství brát jako protiváhu ke svému postoji a může vzniknout něco opravdu velmi zajímavého, moderního a objevného, protože v něm je ulito mnoho zajímavých myšlenek, které se nevztahují jen k Bohu, ale především k člověku, k životu, k lidské činnosti a rozvoji vědomé etiky. A hledat lidskou podstatu není nic snadného. A rozhodně pro ateistu není ztráta času, aby se vymanil z ateistických ideologií a naplnil je poznáním a vlastní zkušeností. Jistě mnoho lidí mate, že pojem křesťanství se stále motá kolem činností církví, o jejichž užitku, jak se lidé vyslovují, mají pochybnosti, že jim připadá velmi dogamatické a zdá se, že je nesrozumitelné. Jistě, že pojmy, s kterými pracuje, jsou v podstatě filozofické, protože teologie vychází z filozofie, a proto, dopracovat se k poznání a vypracovat se až k rozumné a fundované polemice, by znamenalo roky studia. Nicméně, pro naši dobu, která pracuje již z vyprázdněnými pojmy, z nichž neprotřepanější je pravda a láska vítězící nad lží a nenávistí, je důležité nacházet jiné pojmy, které lze lidsky naplnit.
Jsem člověk, který věří v sílu ducha, pokrok a lidskost
Sice můj obor, který mne živí, je také velmi starý, často musím hledat význam pojmů až od samotného kořene jeho vzniku, ale není bez konfliktu s moderními trendy. Pojem právo a spravedlnosti se objevuje v psaném slově už ve starověku a přežívá do dnešních dob, v pohyblivých hranicích svého významu a obsahu. A přesto, ráda čtu zasvěcené komentáře ať anglosaských odborníků, tak i kontinentálních, aby člověk zjistil, jak se k sobě přitahují nebo odtahují snahy po rovnováze, spravedlnosti a naplnění právních pojmů novými, moderními obsahy, a tak se právo blížilo ke svému současnému poslání. Ale to je úkol pro každý režim, do kterého stát spadne ve formě ústavy. Jistě, že se v právu prolíná i mnoho pravidel, vycházející z křesťanství, dříve však zase z předlistopadové ideologie.
Chvála demokracii
Zatím lidstvo nic moc neumí jiného, ale uvidí se, kam bude chtít jít za svým štěstím a prosperitou. A tak se vrátím ke své původní myšlence: dobře, že je ateismus na světě. Nesmí být však slepý na obě oči. V současné době ti, kdo chtějí, ví o křesťanství daleko víc, než jejich předkové a tuší, že lidský pokrok není jen o nevídaných technologiích, vynálezech a patentech, o peněžních a komoditních burzách, o trhu a jeho volné (neviditelné) ruce, ale také v sobě skrývá pojmy, které směřují k humanitě, smyslu lásky (éros nebo agapé), přirozené spiritualitě a smyslu života. Proto buďme konečně poctiví v tom, o čem mluvíme a nevylévejme s vaničkou i dítě, pamatujme na to, že všechno, čím lidstvo prošlo, má svůj význam v jeho vývoji a vývoj nelze zastavit tím, že něco zboříme, spálíme, odvrhneme, zničíme. Chvála demokracii, která umožňuje lidem svobodu poznání, myšlení, projevu a shromažďování, i odporu. Jen se slzou v oku, což znamená lítost, si myslím, že od roku 1989 jsme to s tím poznáváním a tvořením nosných idejí, které bez nás, lidí, nevzniknou, moc nepřeháněli. Alespoň já nemohu za sebe říci, že bych byla stavem dnešní společnosti, co se týče úrovně vzdělání, poznání a tvorby, nadšená. To někteří měli v minulosti v těch šuplících víc, než mnozí ve svých počítačích dnes, přátelé!!
