Antika: Život proti smrti: Úvahy o tom, co je člověk - úvod

Co je člověk? Taková úvaha se šíří dějinami mnohých vědních oborů, ale žádné řešení není uspokojivé natolik, aby se jím sám člověk smířil. Bereme vážně mýty? Nejsou to pohádky, nad kterými lze mávnout rukou. Povídejme si o mýtech 

Eliade ve své poutavé knize Dějiny náboženství I. v kapitole 17. Člověk před svými bohy píše, že existují nejméně čtyři vyprávění, která vysvětlují původ člověka. Zdá se, že v dávných dobách se o tuto otázku lidé horlivěji zajímali, než v naší úžasně civilizované době. 

Jeden mýtus vykládá, že první lidské bytosti vyrostly ze země jako trávy. Podle jiné verze byl člověk uhněten z hlíny božskými dělníky. Bohyně Nammu mu pak utvořila srdce a Enki mu dal dar života. Jiné texty označují za stvořitelku lidí bohyni Aruru. A podle čtvrté verze byl člověk vytvořen z krve dvou bohů Lamga, kteří byli právě proto obětováni, Toto téma převezme a přeznačí slavná kosmogonická báseň Enima elíš. Všechny tyto motivy jsou v mnoha variantách doloženy více méně všude na světě, Podle dvou sumerských verzí prvotní člověk sdílel svým způsobem božskou substanci,Enkiho dech života či krev dvou bohů Lamga, Zdá se, že neexistuje nepřekročitelná vzdálenost mezi božským způsobem bytí a lidským údělem. 

Lidé nejsou jen služebníky bohů, ale též jejich  jsou odpovědní za kosmický řád, a lidé proto musí poslouchat jejich příkazy, protože se vztahují k normám, které zajišťují fungování světa i lidské společnosti.Jde přirozeně o starou myšlenku, s níž se setkáváme i na Blízkém východě, ale její první přísná formulace je sumerská a svědčí o tom, že byla prohloubena a usoustavněna úsilím theologů.

Nejsou to jen pohádky, ale touha poznat nepoznatelné, skryté a tajemné 

Samozřejmě, že lidé v mýty moc nevěří a proto je nečtou. V našem razantním životě, který klade důraz na výkony není čas promýšlet otázky, které se prolínají dějinami a jejichž odpovědí jsou i první státní instituce starých Řeků a jejich uvažování, které se dostalo do kořenů naší civilizace. Řekové byli ovlivněni východem, kde se takové myšlenky a filosofie rodily, takže nic není bez příčiny. Ani ta otázka, co je člověk, která je položena v Písmu. 

Žalm 8.5 

 

• 5Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
• 6Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
• 7Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
• 8všechen brav a skot a také polní zvířata
• 9a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora , který se prohání po mořských stezkách.
• 10Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
•  

Otázka Co je člověk, je stále velká výzva a myslím, že je opodstatněné o tom přemýšlet stále a když o tom psát, tak s nejvyšší úctou, i když se domnívám, že člověk to nejvyšší mystérium a největší tajemství nedosažitelného světa. A proto je dobré, abychom si vážili jeden druhého a též dětí protože nikdy nevíme, zda přišel na svět někdo, kdo posune lidskou společnost dál k pravdě o člověku a jeho místě ve světě.

Takže, to je má docela malá úvaha, která může nabýt i dalších rozměrů u těch, kteří berou do rukou otěže státní moci v blízké budoucnosti.   

Příště_ O nesmrtelnosti