Antika: Společnost: Antické dopisy

Kdyby lidé v antice měli naše vymoženosti, jako jsou počítače emaily a chaty, mobily, tablety a jiné technologie, myslíte, že by vzniklo něco tak krásného a trvalého, tak něžného, jako jsou antické epištoly?  

O antických dopisech aneb na skok do antiky

Nechci však takové rozdíly v písemné komunikaci nějak porovnávat. I Apoštol Pavel tuto komunikaci pěstoval a dovedl být pěkně ostrý. Rozlišujeme však mezi dopisy literárními a sdělovacími. V době, kdy jsem studovala dílo Augustina Aurelia, jeho dopisy, kterých je kolem dvou stovek, vyjadřují jeho perfekcionalismus ve vyjadřování a také nitro, které odhalujeme a tak se s autorem více sbližujeme a rozumíme mu. To je umění, kterým se antika mohla jen chlubit. Co se týče Řeků, byli velmi sdílní a to je naše štěstí, protože ze zachovaných dopisů vane jemný humor, kterým zřejmě oplývali, i starosti a napomínání, v němž je mnoho moudrosti. Nebyli jiní, než my, a často nacházíme slovo přiměřenost, o které jsme nedávno začali zase uvažovat.

Jeden neznámý řecký gramatik definoval dopis jako písemný styk se vzdálenou osobou, sloužící k určitému cíli, v němž někdo sděluje druhému to, co by mu jinak sdělil osobně přímo.

Soukromý dopis

Soukromý dopis, nahrazující osobní styk dvou vzdálených osob, je jistě jedním z nejstarších písemných projevů. V Iliadě vypráví básník, Jak Proitos, vládce Tirynthu, rozhodl, že zahubí Ballerefónta, Nechtěl ho však zabít přímo, ale poslal ho k vládci Lykie s písemným vzkazem, aby Bellefónta zahubil. Hned nám vytane vzpomínka na doprovod Hamleta do vyhnanství, který podobný dopis vezl do Anglie. Jaká podivná tradice, že?

Psací materiál

Dopisy se psaly na dřevěné destičky, potažené na vnitřní straně voskem a opatřené na okrajích vyvýšeným rámečkem. Augustin Aurelius psal na destičky ze slonoviny, což se dozvídáme z jednoho jeho dopisu, že mu došly a poprosil svého mecenáše, aby mu je laskavě dodal. Dvě i větší počet dřevěných destiček se složil dohromady, svázal stužkou a opatřil pečetí.

Starověká pošta

Dlouho se posílaly dopisy po zvláštních otrocích, prostřednictvím známých nebo obchodníků. Jak je v některých jižních krajích stále zvykem, zejména když dopis spěchá a pošta je nespolehlivá. První poštovní zařízení ve starověku pocházejí až z doby císařské. Dopisu psaného na dřevěných destičkách se užívalo později hlavně pro kratší, spěšné vzkazy, kterým nebyl připisován závažnější nebo obecnější význam.

Papyrus byl přímo dar shůry

Z Egypta se začal dovážen papyrus a ten zaručoval, že písemnost se mohla trvaleji uchovat. A tak mohly být dopisy významných osobností shromažďovány a vydávány. A proto, díky papyru, díky suchému písku pouští a i díky náhodě přečkaly některé svitky starověkých dopisů soukromých i úředních nepřízeň staletí.

Daleko největší část starověké korespondence pocházela z Egypta, helénisticky osídleného a spravovaného Řeky. Však egyptský písek vydal atraktivní papyrové nálezy, třeba Aristotelovu Athénskou ústavu, či apokryfní literaturu. Ale také části Meandrových komedií, zlomky řeckých tragiků. Pindarovy básně. O nepravých řeckých dopisech je známo, že vycházely z rétorských škol buď jako ukázkové dopisy složené samotnými rétory, nebo jako zdařilé výtvory jejich žáků Také výtvory mohly být později vydávány pod jménem proslulých osob, jejichž charakter napodobovaly. Nebo mohly být přimíseny mezi pravé dopisy.

A je důvod ke sporu

Až do dnešní doby se vedou akademické spory o autentičnost takových dopisů. Nicméně si myslím, že to, co vydal egyptský písek je pro nás, civilizaci 21. století, zajímavé a nenechme se těmito spory odradit. Největší úsilí bylo vynaloženo otázce pravosti Platónových dopisů a dosud nebyly vyřešeny. To se netýká jeho děl, které byly uznány za pravé.

Fiktivní dopisy Sókratovy

Z jedné strany se tvrdí, že Sókrates nikdy nic o svém učení nenapsal, ale nyní se vede diskuse o pravost Sókratových dopisů z let 469 – 399 př. n.l. A tak můžeme hovořit o fiktivních dopisech Antisthena z Athén (455 – 360 př. n.l., původně žáka Gorgiova, později Sókratova duchovního otce kynické filosofické školy, která dostala své jméno v Kynosarges, kde Antisthénes konal své přednášky. Někteří ovšem později odvozovali jméno školy od řeckého slova kyón – pes.  Takže Diogénes v jednom dopise adresovaném Athéňanům se představuje jako Váš pes Diogénes a pěkně to Athéňanům natírá.

Dopisy psané jménem Xenófontovým

Mezi dopisy sokratiků jsou dopisy psané jménem Xenófontovým. Jeho soucitný dopis Sókratově vdově opět dokazuje hlubokou soucitnost a péči o její budoucnost Není divu, patřil mezi jeho posluchače. Přitahovala ho nejen obdivuhodná Sókratova osobnost, odkrývající neúnavně rozpory v odpovědích na otázky, jimiž chtěl vést sebe i druhé k poznání pravdy, ale i obsah jeho myšlenek, které ve své podstatě kriticky mířily na samotné jádro athénské demokracie. Však nesmlouvavý kritický postoj k mechanismu demokratických institucí i k některým představitelům přivedl Sókrata nakonec na smrt.

Odpor k Athénské demokracii

Aristokrata Xenófonta  přivedl jeho odpor k athénské demokracii, spojený s obdivem k silné osobnosti, do služeb perského prince Kýra, spartského krále Agésilaa a nakonec do vyhnanství, kde také zemřel.       

Didaktické dopisy

Tři dopisy Epikurovy jsou příkladem dopisu žákům, kterými podával stručný výklad učení.  Isokratés (436 – 338 př. Kr. se vzdal dráhy advokáta píšícího soudní řeči pro své klienty a stal se neobyčejně vlivným rétorem, učitele řečnictví a svým výchovným programem a propracovaným stylem zasáhl nesmírně hluboko do osudů antické vzdělanosti. Měl slabý hlas a nesmělost, což mu bránilo, aby osobně a přímo v lidovém shromáždění ovlivňoval cesty athénské demokracie. Tak si našel k veřejnosti jinou cestu. Isokratovy pečlivě stylizované řeči, které byly rovněž praktickými ukázkami jeho řečnické teorie, nebyly určeny k přednesu, ale k četbě. Jsou to neobyčejně zajímavé dokumenty politického života a politické publicistiky tehdejších Athén. Isokratés v nich odkrývá všeobecnou krizi řecké společnosti a platné státní formy. Jako Xenofón, tak i Isokrates byl nositelem obdivu k silné osobnosti, v níž spatřuje moc a našel ji ve Filipovi Makedonském. Isokratův program realizoval až Alexandr Veliký, Filipův syn.

Démosthenes (384 – 322 př. n.l. stál na druhé straně politické fronty. Svou řečnickou dráhu začal jako advokát, autor soudních řečí. Isokates působil publicisticky, ale Démosthenes s mohutnou zbraní své politické moci stál přímo tam, kde padaly rány a někdy i hlavy. Když v r. 366 př. n.l. zemřel vítěz na Řeky u Chairóneje, Filip Makedonský., přesvědčil jeho syn Alexandr Veliký brzy svými činy odpůrce makedonské vlády o vratkém základu jejich nadějí.

Zábavný literární dopis se stal oblíbenou četbou v římské době. Jeho motivy ukazují na helenistický původ a prozrazují vkus pozdní antiky.  Helénistická doba objevila ve svém literatuře člověka jako společenský typ i jako typ charakterový Aristotelův žák Theofrastos popsal ve svém spisku Povahopisy třicet různých typů lidských povah. Zápletky helénistické komedie se zauzlují a rozplétají souhrou vymezeného okruhu stabilních typů lidských povah a charakterů, jako jsou zamilovaní mladíci, svedené dávky, přísní otcové, hetéry, otroci, paraziti, kuchaři aj. Rušný podnikatelský život helénistického města se uchyloval k venkovu jako k ostrovu klidu a svérázné, přírodní prostoty. Která měla pro městského člověka kuriózní příchuť.

Cesta k antické literatuře je i takto otevřena a jistě přiláká toho, kdo má blízko k dobrodružné cestě napříč staletími. Předám Vám možná vlastní zkušenost, že když jsem četla Ovidia, prožívala jsem deja vu a tomu říkám umění. Nejsem sama, kdo se dal vtáhnout do antiky, i když v ní číhaly mnohé pasti a nástrahy. Při studiu římského práva jsem také mívala své antické sny. Vlastně není divu, nelze ji jen tak setřást, mávnout nad ní rukou, jako že to skončilo a nic z toho neplatí pro dnešní dobu. Myslím, že nalezneme mnohá poučení, kterým bychom měli naslouchat a také přemýšlet, zda nejsme stejně posedlí po přepychu, dobrém jídle, leností anebo prací, kterou milujeme. Určitě nějaký workoholismus se tam objevil v těch rétorských školách, které Sókrates tak břitce kritizoval a biskup Ambrož  Augustinovu zálibu v prázdném řečnění tak kritizoval, i když byl sám vynikajícím rétorem.   

Zdroj: Píši ti, příteli. Doslov Bořivoj Borecký, 1. vyd, v roce 1975